Strach a chvění

Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009) (12.10.2009)

Film natočený s takovou grácií, realisticky a živě, že jsem během sledování zapomněl mrkat. To jsem poznal až v závěrečných titulcích - když mě začaly pálit vyschlé bulvy. Málokdy se stane, že bych se ve zdánlivě bezdějovém filmu naprosto utopil a s napětím ho sledoval až do konce. To už vyžaduje pořádnej kus machroviny. Navíc Sylvie Testud byla absolutně v-ý-b-o-r-n-á. Intimní a přirozená. Celou dobu jsem matně přemítal, jestli jí náhodou neznám jako nějakou dávnou kamarádku. A když ve finále předváděla "Strach a chvění", nasadila už jen příslovečnou třešničku na dort. Takže jo! Tenhle film je pro mě nečekaná událost, jejíž kvality stojí a padají s herečkou v hlavní roli. (21.04.2010)

Strach a chvění je velmi zvláštní a těžko uchopitelnej film. Střet dvou naprosto odlišnejch kultur, přibližující Evropanům podivnou mentalitu Japonců, tu obratně kamufluje podivnej submisivně dominantní vztah Amélie a její nadřízené Fubuki, kterej eruptivně vyvrcholí při podávání výpovědi. Obě se chovají jako latentní lesby, i když poněkud nestandardní vztah Fubuki k Amélii není tak zřejmej a časem nenápadně vyplouvá na povrch. Prakticky celej děj se odehrává ve 44. patře budovy firmy Yumimoto a pozvolna plynoucí lyrickej styl vyprávění doprovází podmanivá barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha. Améliiny stavy na hranici příčetnosti mají až snovou atmosféru, její zasněné fantazírování vás zanese do podivného světa, kde je létání nad mrakodrapy normální jako dýchání, a obsesivní zaujetí krásou, kontrastující s příkořím, dosahuje fetišistickejch rozměrů. Přitom je vše Amélií z pozice vypravěčky glosováno lehce, s nadhledem a zvláštním decentním smyslem pro humor. Chtěla být Bohem, pak Kristem a později, vědoma si svých přehnaných ambicí, by přijala i roli mučednice. Fubuki chtěla být mistrní v lukostřelbě. Jak výstižné. Všechny na první pohled neslučitelný prvky jsou ještě protkány symbolikou a ve výsledku nejsem schopnej určit, co že na mě tak silně zapůsobilo. Opravdu velmi zvláštní, neuchopitelně emocionální, podivně eroticky nabitej a neuvěřitelně silnej film. K naprosto dokonalýmu vychutnání bych ale ještě potřeboval shlédnout Veselé Vánoce, pane Lawrenci a asi bych si měl sehnat i knižní předlohu. Víte co má společnýho padající déšť a sněhová vločka? (12.10.2009)

Film natočený podle autobiografického románu Belgičanky Amélie Nothomb (knihu jsem nečetla, ale určitě by to bylo zajímavé počtení :)). Myslím, že film skvěle znázorňuje rozdíly mezi japonským a západním myšlením. V japonské firmě jsem sice nikdy nepracovala, ale jak tak Japonce znám, jejich chování vůči cizincům je zde znázorněno celkem přesně. Problém byl pro mě pouze ten, že film je brán spíše jako komedie, což samo o sobě není špatné, ale kvůli prvku komediálnosti se mi sem tam zdál kontrast mezi japonským a západním chováním trochu přehnaný, což následně může náš dojem z rozdílu v myšlení dvou kultur trochu překroutit. Takže i když některé konkrétní situace jsou znázorněny velmi dobře (pohled na pláč/přátelství/užívání japonštiny cizincem atd.), možná je to přece jen lepší brát s menší rezervou. Ohledně hodnocení jsem pak trochu nerozhodná. Na druhou stranu jsem se s filmem a hlavní hrdinkou docela ztotožnila (její "vylítávání" z okna nad vrcholky výškových budov v Tokiu jsem naprosto chápala :))~(4,3★)~ (29.10.2011)

„Už-už som chcela povedať niečo o japonsko-amerických vzťahoch počas vojny, ale radšej som si zahryzla do jazyka.“ Keby to záležalo na miestnych užívateľoch, žiadna knižka nie je nikdy sfilmovaná; toľko ´nesfilmovateľných knižiek´ („Parfum“, „Hannibal“, „Mandolína kapitána Corelliho“, všetko od Márqueza či Stratenej generácie) nevideli všetci spisovatelia sveta! Pritom práve knižky, ktoré sa javia byť ako ťažko sfilmovateľné, sú najlepšími adaptáciami. Pretože sú nimi v pravom zmysle slova. Nie otrockými prepismi, ktoré si vyžadujú malý až nulový vklad scenáristu... STRACH A CHVENIE je adaptáciou románu kontroverznej Amélie Nothombovej, ktorá je doma všade a nikde... hoci slovo román je v súvislosti s týmto drobným svetobežníkom so záľubou v klobúkoch zveličené (ešte som nečítal žiadny jej román, ktorý mal viac, ako sto strán, navyše rozmery sú maličké). V jednej vete sa nachádza to, na čo iní spisovatelia potrebujú desať trilógií. Autorka je opatrná až škodoradostná, keď sa má vyjadriť k filmu podľa svojej knižky (vraj keď videla Corneauov STRACH A CHVENIE, počas prvej hodiny ho nenávidela a druhú sa mu smiala). Ja som knižnú predlohu nečítal, ale ako spomínam na „Antikristu“ alebo „Catilinariu“, asi by som na jej mieste volil podobný prístup. Napriek tomu knižka je knižka a film je film a film STRACH A CHVENIE je majstrovským filmom. Nič nie je jednoduché ani komplikované. Dialógy a herecké výkony je radosť pozorovať. Snímke nechýbajú nothombovské šialenosti (tanec na nočných stoloch, prelet nad nočným mestom) ale najmä to, v čom je spisovateľka (narodila sa v Japonsku a po šikanovaní v japonskej firme získala doživotný pocit vydedenosti všade na svete), neprekonateľná: prehľad v medziľudských vzťahoch. Ostré, pichľavé, kruté, holé, zdrvujúce. Nothombová nie je spisovateľkou pre každého – to isté platí aj o tomto rozkošne tvrdohlavom filme, ktorý slečna Amélia tak pôvabne neznáša. (02.03.2008)