Pramen panny

Spoilery! Přiznám se, že příliš nechápu, čím si právě tento snímek zasloužil příval takové divácké oblíbenosti. Přiznám se, že to nechápu ani po přečtení komentářů. Myšlenkou mi přišel tento snímek neskutečně plytký. Ani po kotníky snímek nesahal Bergmanově o tři roky starší Sedmé pečeti. Uživatelé zde chválí například to, že snímek skvěle vystihl středověkou mentalitu. Zřejmě v té době žili, když ji tak dobře znají. Hrozně jsem se těšil na "krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky", neboť jsem si omylem přečetl první větu obsahu. V rámci znásilnění se Bergman rozhodl trhnout světový rekord a pán násilník se stihl uspokojit asi za 10 sekund, přičemž mi doteď není jasné, jak se mu mohlo podařit za tak krátký čas vůbec proniknout do nevlhkého a útlého lůna nevinné slečny, kam by se člověku podařilo vměstnat sotva jeden prstík. Jediným fajn momentem zůstává letecký den, který uspořádal dívčin táta pro jednoho nezletilého pachatele. Film je krátký, takže mě nestihl začít iritovat. Nicméně jsem zde nepostřehl nic, co by mi vnuklo myšlenku hodnotit nějak štědřeji. Strašné zklamání. Dvě hvězdy dávám takřka se zavřenýma očima. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (01.06.2017)

Přepsáno v lednu 2019. Pramen panny je tíživé drama v existenciálních křivkách. Severská legenda je vybudována mezi sazemi, špínou, divokostí hlubokých lesích a sluncem ozářenou jarní mýtinou. Hlavním lidským instinktem je boj o přežití, náboženství získává svou sílu ze strachu, všudypřítomná zvířecí sexualita mužského pokolení je prostředkem k vypuzení nahromaděné frustrace jedinců. Zášť vzývá temnotu předků, křesťanství se i ve své bigotní nadřazenosti rádo prezentuje šlechetnou tváří a vzorovým chováním, hodného následování. Pomsta křesťanského boha, i v konturách upřímné lidskosti, je nemilosrdná a nedává druhou šanci, pochybnost víry se upevňuje krví a budováním pomníku k prokázání své stálé náboženské oddanosti. V kontextu s vírou se přetřásá téma pocitu viny a sebemrskačství, trestu i odpuštění. Hlavní postavou nejzávažnější rodinné tragédie je Töre (velmi dobrý Max von Sydow), prosperující zeman s laskavým srdcem. Ježíšovo učení lásky je uctívanou hodnotou, ale boží spravedlnost je nepředvídatelná ve všech svých důsledcích nezvratnosti. Pomsta je uspokojením, prolitou krev uchlácholí pouze další prolitá krev. Hospodin je nesrozumitelný v nenadále nastalé rozporuplnosti skutků. Hlavní ženskou postavou je Karin (zajímavá Birgitta Pettersson), mírně rozmazlená a naivně důvěřivá zemanova dcerka. Pocit neohroženosti je výsledkem dychtivého očekávání mládí a nedostatkem životních skutečností. A ani láska k bohu a svému otci nenabízí spásu vlastní duši. Významnou postavou je Märeta (velmi zajímavá Birgitta Valberg), Karinina úzkostlivě starostlivá matka. Smysl života je vyrván z jejího náruči, po něm následuje křesťanské přebírání viny všehomíru. Důležitou postavou je Ingeri (pozoruhodná Gunnel Lindblom), prototyp temné stránky lidské duše a služebná na zemanském dvoře. Její zášť je pocitem životní nespravedlnosti a pohlazení je signálem rozervanosti nekompromisního života. Mezi významné postavy patří tři nevyzpytatelní bratři. Jejich hlavou je prostřední (dobrý Axel Düberg), výřečný v mámení života. Nejzběsilejší je nejstarší (pozoruhodný Tor Isedal), důrazný ve své impulzivnosti a chroptícím oněmění. Nejvíce poznamenaný hrůzným činem je nejmladší a ještě nedospělý (zajímavý Ove Porath). Ani dětství není zárukou nevinnosti, k trestu se kráčí nevědomky tou nejkratší cestou. Osud se vyžívá v cynismu spojitostí. Z dalších rolí: děsivý hlídač mostu a nepříjemný hlas svědomí (Axel Slangus), spolehlivá hospodyně na zemanském dvoře a Ingerinina matka Frida (Gudrun Brost), či svérázný žebrák s poeticky chmurnou mluvou (Allan Edwall). Panenská čistota je uctívána, naturalismus existencialismu je ovšem proti. Pramen panny není pochybností o víře, ale nahání do kontrastu ušlechtilost víry se zdivočele zvířecími pudy člověka. Film je úchvatný v obrazových kompozicích i nekompromisním prostředím severské ponurosti a boží nespravedlnosti. Poetika existencialismu nabízí silný filmový prožitek. (10.10.2009)

Už z plagátu sa dá vnímať taká tá mrazivá atmosféra, cez ktorú som si tajne želal, aby mi ju autor sprostredkoval. No a po zhliadnutí som mal presne ten pocit diváckeho nadšenia, v aký som podvedome dúfal. Podobný prípad - Hodina vlka. Ale nečakajte štandardného Bergmana, myslím vo filmovej reči neštandardného. Skôr remeselne dokonale zinscenovaná dávna legenda zo švédskych krajov. Autorstvom podobne svojská ako Miyazakiho Mononoke, i keď dejovo samozrejme odlišná. (08.10.2012)

A jak jsem rád, že jsem dosud ještě pořád neviděl ani jednu verzi The Last House on the Left. Patrně by mi to zkazilo ten požitek ze sledování mistrova veledíla. Jestliže bych na výborné Hodině vlků nakonec přece jen našel pár nedostatků, Pramen panny je takřka dokonalý. Jednoduchý, přímý, syrový příběh nastavující zrcadlo mnohému lidskému chování, myšlení a jednání. Nádherné lokace, skvělé kulisy, interiéry, trefné herecké výkony. Jedním slovem krása. (21.06.2012)

Hloupě jsem si myslel, že původní I spit on your grave je první rape and revenge v historii, ale to jsem ještě neslyšel o tomhle chlapíkovi ze Švédska, kterej natočil tuhle černobílou záležitost.. černobílou píšu schválně, protože v tomhle případě mi to bylo úplně jedno, že to je černobílej film.. tyhle středověký legendy já mam rád.. slabších 5 si to určitě zaslouží ikdyž to už dneska málokdo ocení.. (25.12.2018)