Hafið

Drsný příběh ze zákulisí islandské rodiny, tuším z východního Islandu, kde žije poměrně málo lidí (Jako všude mimo Reykjavík). Na pozadí sporu o budoucnost rybí továrny se krásně vykreslují lidské charaktery. Pěkně se ukáže, co v každém je, a co jsou lidé schopni udělat pro své zájmy. V těch nejkrizovějších okamžicích na sebe členové rodiny začnou vytahovat tu největší špínu. Pro našince možná trochu drsné, nicméně po moji zkušenosti s Islandem velmi věrohodné. Uvolněná morálka místních, ale zároveň spousta přetvářky. Jediný policista je zde všem pro smích, a do toho všeho vážné problémy majitele továrny. Film je především o lidských vztazích, a opravdu mě pobavil. asi dvakrát tam také zazní čeština. :-) (23.03.2008)

Na Islande si žijú svojim životom. Majú veľa práce a to hlavne s rybolovom, ktorý je ich hlavnou obživou a tak aj najčastejšou témou ich rozhovorov. Majú svoje veľké i menšie problémy, sú plný sarkazmu a to hlavne babina má plné ústa čistej irónie a ta to tam troška bavila. Je to strašne ponurá atmosféra, lebo je tu veľa smutných postáv a malo z nich sa aj po celú dobu filmu usmeje. Film o rodinných vzťahoch, ktoré sa každou scénou len vyostrujú a na povrch vypláva aj nejedno temné tajomstvo a do toho hrá smutná klavírna hudba. Jedine čo môžem tomuto filmu vytknúť, za celú dobu nič nevyriešil, zo všetkých strán sa len útočilo na starého pána, ale, že by niekto našiel riešenie, to nehrozilo. Tak bez riešenia, bez 1*. (24.04.2016)

Tak nějak si říkám, životopisný film o Baltasaru Kormákurovi v režii Baltasara Kormákura by musela být docela psychotická, atmosferická podívaná s úchvatnými kamerovými nájezdy na zamrzlou krajinu... Hafiđ je minimálně zajímavé drama, kterému možná schází větší porce černého humoru, za jehož zástavu tu nejvíc bojuje bezejmenný beran. Divím se, že se Islandské ministerstvo zahraničí nepokusilo Kormákura podplatit, aby Islanďany pro jednou vykreslil jako normální, nijak nevyšinuté jedince. (07.12.2013)

Mám pocit, že Island si zase bůhví jak moc nepotrpí na drsná rodinná dramata jako zbytek Skandinávie. Tenhle film je ale výjimkou a docela jsem se při něm slušně vopotil. Osobně ale vnímám jako nedostatek fakt, že ve filmu bylo hrozně moc postav a já se v nich slušně ztrácel. Na druhou stranu ale vše zachraňovala polární noc a zamrzlé prostředí, ze kterého byla zima už jen skrz obrazovku a vytvářela tak poctivou atmosféru. (14.07.2016)

"Je pravda pouze tím, co si neřeknete?" - Drsný film asi jako samotný Island. Tentokrát jsem se dost těžko rozhodovala nad hodnocením. Jedním z faktorů bude možná i to, že mně trvalo dost dlouho než jsem se nasákla atmosférou rodiny Thordura, místního patriarchy. Jinak ale určitě velkým kladem bylo, že jednotlivé postavy tohoto rodinného dramatu byly velmi pěkně vykreslené i s jejich ventilujícími se projevy zoufalství. Většinou se ve vypjatých životních situacích projeví skutečný lidský charakter a nejinak tomu bylo i tady, kde se nám předvedl opravdu v dost široké škále. Všichni herci byli výborní i když bábrlinka u mě zvítězila, ale to se musí vidět a svým způsobem mně byla blízká postava Aslaug. Tam, kde je nedostatek důvěry, komunikace a empatie to nikdy nemůže dopadnout dobře. Celkově to pro mě ale nebyla úplná trefa do černého, takže horší čtyřka. (23.12.2014)