Před deštěm

Z Makedonie jsem snad ještě žádný film neviděl. I proto jsem se na tenhle kousek dost těšil. Ve svých třech povídkách pak odvyprávěl všední životy tří různých lidí, které zároveň precizně spojil do jednoho. Pakliže si dokáže představit Balkán v té nejdrsnější podobě, tak se připravte na film před deštěm. I ta příprava nicméně podle mě bude málo. (28.11.2014)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)

"Čas nikdy nezomiera a ani kruh nie je guľatý." ___ Príbeh do kola v troch dejstvách o tom, aké absurdné a bolestné boli balkánske konflikty 90. rokov - tu konkrétne v prípade spolužitia Macedóncov a Albáncov (1), ako ich jedovaté ostne vybiehali ďaleko za hranice regiónu a zasahovali do životov aj nezúčastnených ľudí (2), a ako sa im nijako nedá uniknúť, ak je v nich raz človek akýmkoľvek spôsobom zakomponovaný (3). Kruhová narácia nápadito ruší zavedené poriadky chronológie a kauzality, maže zjednodušujúce vysvetlenia fungujúce prostredníctvom hľadania príčiny a následku a súčasne metaforicky výrazne poukazuje na to, aké ťažké je zastaviť rozbehnutý kolobeh nenávisti a násilia. Srbi a Chorváti neboli jediní... (17.12.2017)

Pulp Fiction nebyl jediný film, který si v devadesátém čtvrtém pohrával s časovou posloupností děje. Tady je navíc čas ohnutý, protažený skrz sebe sama, obrácený naruby a pak teprve zase napojený, takže jeho tok ztrácí směr, hoďte do něj kámen a kruhy se vám vrátí nejen zepředu, ale i zezadu a shora (viz též Kleinova lahev). To uspořádání mě tehdy i dnes fascinovalo víc než příběh samotný; dodává ještě větší váhu a osudovost všemu tomu absurdnímu řádění smrti (vratce vyvážené jedním těhotenstvím a jednou scénou ovčího porodu) v kontrastujících prostředích pravoslavného kláštera, londýnských kaváren a prostých domečků na albánsko-makedonské hranici. ****1/2 (08.12.2015)

Hmmm..zklamání. :( Čekal jsem mnohem víc. Já vím, ty předsudky a očekávání bývají málem zárukou toho, že to neklapne. A tentokrát to teda dost drhlo. Co se mi na tom mělo líbit? Zachycení atmosféry té doby? OK, ale počítejte s tím, že to bylo hodně přitažený za vlasy. Atraktivní lidský příběhy? Může být... Ale jaká je šance, že se někdo zbaví nechtěného manžela díky tomu, že ho ve chvíli nejhorší rodinné krize zastřelí nějaký pomatenec v restauraci? Tohle se taky běžnýmu životu zrovna nepodobá... Azyl v klášteře, u mladýho mnicha, který se zavázal k mlčení... Jo, takových případů mám všude kolem sebe moc a moc... Zkrátka filmovej film. Vyvolávající jedinou otázku: proč se Angličance dostala na stůl fotka té zabité holky? V době jejího vzniku už byl fotograf v pánu..? Někdo by mi to třeba vysvětlil, ale je mi to vlastně buřt. (18.06.2015)