Bazén

Atmosférická hra s divákem od Francoise Ozona o jeho oblíbeném tématu - ženách. Tedy pouze zdánlivě. Mohlo by se zdát, že to celé bude o problémech s inspirací stárnoucí spisovatelky. Ovšem ke konci se snímek obrátí do zcela jiných žánrových vod. Jasný důkaz, že i na omezeném prostoru a s minimem herců lze za pomoci dobrých hereckých výkonů, kvalitního scénáře a nádherné kamery natočit snímek, který ve vás bude nějakou dobu rezonovat. Jako pomyslné třešínky na dortu jsou zde nádherná (a ve většině scén polonahá ) Ludivine Sagnier a krásně nejednoznačný závěr, který nechá interpretaci na vás samotných. (22.01.2007)

Inteligentní a atmosférou dychtící film má několik zvratů a širokou škálu interpretací. Zralá a unavená žena přijme nabídku svého vydavatele a hodlá strávit klidné chvíle v jeho venkovském sídle ve Francii, aby získala novou inspiraci na další román – její rekonvalescenci však naruší spontánní blondýnka, vydavatelova dospívající dcera. Upjatost kultivované spisovatelky slábne, rezervovanost střídá fascinace dívčího těla a sexuálními praktikami promiskuitní rebelky. Ozon nás klamně uvádí do řady situací, jeho komorní drama je disciplinované, klidné, herecké výkony rozdílných generací strhující. (28.02.2006)

,,CENY SÚ AKO HEMEROIDY. KDE KTO ICH MÁ PLNÚ PRDEL." __ Príjemný predstaviteľ zrozumiteľného klubového filmu, tu neustále (a nepochopiteľne) v modrých číslach istým spôsobom farbou efektne korešpondujúci s tekutinou zaplňujúcou objekt v jeho názve. Dve ženy a bazén. Čo viac si priať? Obidve predstaviteľky (nominácie na Cézara) sa svojich úloh zhostili naozaj ,,bez ostychu" , v jasnom kontraste a navzájom sa skvelo doplňujúce. Dusno na všetky možné spôsoby keď ležia pri bazéne len korunuje originálnu atmosféru - bacha len na Ozon-ovú vrstvu. Práve vo vrstvení príbehu si tvorcovia odkrojili príliš hrubý krajec a samotný záver ma svojim (ne)vypointovaním príliš neuspokojil. Divák si tu totiž musí urobiť až príliš veľký vlastný názor. Trpaslíčky (spomenul som si na Lyncha) som sa naozaj zľakol; pozornosti by tiež nemala ujsť hudba. Na záver text na plagáte k filmu: ,,NA DNE JE POKOJ A TICHO. HROBOVÉ TICHO". (67. komentár, prepísaný 27. 11. ´11) (16.02.2008)

dosť divný film, nebyť toho konca, ktorý to zvráti do úplne nečakaných hĺbok a núti diváka premýšľať a premýšľať a zamotávať sa do pavučín mystifikácií a možných interpertácií, bola by to priemerná ničím nová dráma s priemerne dobrými herečkami o zbližovaní starej a mladej ženy - lenže je tu práve ten záver a niekoľko symbolov a odkazov a scén, ktoré pri spätnej rekonštrukcii príbehu po jeho skončení dávajú jasne najavo, že sa jedná o prapodivnú, možno až mystický film . . . každopádne, pán režisér mal zrejme svoju presnú, jasnú víziu, ktorej sa držal a s ktorou to nám divákom nakoniec skrz celkovú nenápadnosť celého snímku dosť dobre natrel. klobúk dolu, aj toto je jeden zo sprievodných znakov geniality. (10.11.2005)

Nikdy jsem se nenudila líp! Dala bych si klidně větší porci upjaté Ramplingové v babkovské noční košili, srkající šálek ranní kávy a pozorující dozvuky divokých nocí nevítané spolubydlící, k tomu dvojitý nášup mladistvé lehkosti a nádherně zastřeného hlasu Sagnierové a spokojenost by trvala i v případě mnohem banálnějšího konce. Tentokrát, i přes nelibé vzpomínky na 8 žen, posílám vzdušný pochvalný štulec do Ozonových zad . (08.10.2009)