Kytice z tisíce a jedné noci

Il fiore delle Mille e una notte - moje první setkání s Pasolinim, kterému jsem se dlouhou dobu vyhýbala a musím říct, že to byl fascinující zážitek. Film byl natáčen v Etiopii, Jemenu, Íránu a Nepálu. Jedinečnou atmosféru snímku dodává i soundtrack (Ennio Morricone), bez něhož by byl zážitek z filmu poloviční. (05.02.2010)

V různých místech, v poušti, v bohatých městech a palácích, exotického barvitého Orientu, se odehrává tento milostný příběh mladíka Núreddína a jeho černé otrokyně Zumurrud. Násilně odtrženi, prožívají oba řadu dobrodružství, stále se hledají a přitom poznávají příběhy jiných. V posledním filmu své Trilogie života se Pasolini zabývá opět erotikou jako základním kamenem lidské přirozenosti. Tentokrát ukazuje spíše něžnou fyzičnost lásky, zasazenou navíc do nádherných exteriérů arabského světa Afriky i Asie. Film "Kytice z Tisíce a jedné noci" je všeobecně ovažován, za jedno z Pasoliniho nejkvalitnějších děl, na MFF v Cannes roku 1974 si totiž dokonce odnesl Velkou cenu poroty. "Kytice z Tisíce a jedné noci" završuje Trilogii života - a symbolicky i život a tvorbu Pasoliniho. V roce 1975, kdy natočil kontroverzní hnusárnu "Saló aneb 120 dní Sodomy", předčasně umírá - násilnou smrtí. Asi to nejlepší od Pasolliniho co jsem zatím viděl. Za 3*. (25.08.2006)

Kytice z tisíce a jedné noci je poslední částí volného triptychu Pasoliniho Trilogie života a zároveň výjimečně vybroušený filmový diamant, který s každým dalším zhlédnutím nepřestává mile překvapovat. Podobně jako v Dekameronu a Canterburských povídkách i zde Pasolini s původní látkou zachází velmi volně až svérázně, ale právě díky tomu přístupu je Kytice jedinečná. Jakkoli je rámcová dějová linka jednoduchá, film překypuje bohatou košatostí jednotlivých příběhů, které jsou narozdíl od předchozích Pasoliniho adaptací středověkých příběhů mnohem více propojeny. Pozorný divák se tak na více než dvě hodiny ocitne ve zcela jiném světě, a pokud přistoupí na Pasoliniho hru, bude snímkem doslova okouzlen. Kytice navíc obsahuje velké množství nahoty, zejména té mužské, což je ale pro mě naprosto v pořádku. Mužská nahota by neměla být v celovečerních filmech tabu a cením si na Pasolinim, že k tomu přistupoval otevřeně. Láska, sex, a erotika byly vždy součástí lidského života bez ohledu na časové období. Proto celá Trilogie života osloví cinefily i dnes, kdy je v celovečerní tvorbě nahota z prudérních důvodů spíše omezována. Proto jsou podobné filmy svěžím vánkem a příjemnou podívanou. (24.08.2023)

Fu, pod fantasy-dobrodružným príbehom som si predstavoval teda niečo úplne iného. Bezobsažná erotika a nahota sa tu stretávajú s naivitou hlavných predstaviteľov, ktorých ztvárnili toporní neherci, a exotickou zmesou kultúr arabského a iného sveta. Toporná réžia s otrasnou rozkývanou kamerou a údesné dialógy. Keď si k tomu pridáme večne rehotajúcich sa hercov pri akejkolvek činnosti (ani neviem, či ten rehot bol v scenári alebo to bolo režisérovi úplne fuk), dostávame približný obraz tohoto absurdného diela. Hodnotenie: 10% (14.03.2014)

Další Pasoliniho tvůrčí přehlídka penisů je tentokrát situována do velmi atraktivních reálií a dokonce poprvé má i jakous takous hlavu a patu. Bavil jsem se asi srovnatelně s prvním dílem, ale bohužel, potřetí je potřetí a je nutno přiznat, že Pasolini ukazuje stále to stejné dokola a tím pádem jeho trilogie života působí asi jako barová obsluha nahoře bez - jakmile sundá podprsenku, všichni zpozorní a jsou zaujatí, ale po chvíli ji začnou vnímat zcela normálně a naopak, mnohdy jsou víc vzrušení při správně zakrytých náznacích neviděného... ***1/2 za nesnesitelně dlouhou stopáž, která by se dala bez problémů zkrátit, kdyby tvůrci vystřihali všechny ty zbytečné záběry pobíhajících lidí po poušti či v uličkách města... (31.08.2006)