Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (747)
Sadeho kniha, z níž film vychází, není žádným varováním. Je dílem člověka, který psal neškodné porno :))) a na druhé straně i nemorální a zrůdné neuvěřitelnosti, čistě jen pro potěšení své a dalších grázlů tohoto zaměření. Když se člověku zašije do těla krysa, která se má pak prokousat ven, není to vize, myšlenka ani memento, ale jen a jen to jediné - odpad. ()
Kdo u filmu odmítá přemýšlet, tak je na špatné adrese. Obviňování Pasoliniho za nechutné a perverzní scény je směšné. A to prosím v době, kdy chce mít každý moc a asijské porno je snad nejžádanějším artiklem na internetu. Saló ve mně dokázalo vykřesat nepopsatelné pocity zloby. Měl jsem chuť těm čtyřem buznám rozmlátit hubu a to se mi u filmu opravdu nestává každý den. Pasolini naznačuje, kam až může zkažená společnost zajít a film je v dnešní době, kdy se můžou všichni posrat z uspokování svých potřeb, ještě aktuálnější. Třeba neustálý přísun stupidních reklam je vlastně takovým novodobým žraním hoven. Na to si však nikdo nestěžuje. Zajímavé. ()
Keď som mal 17 a cítil som sa byť "duchaplným liberálnym intelektuálom", Salò sa mi páčilo. A hoci ani dnes nemôžem poprieť režijnú invenciu v posledných piatich minútach (voyeuristický ďalekohľad a hrozivé hučanie lietadiel na pozadí), zvyšok filmu je pre mňa iba samoúčelnou homosexuálnou (s)exhibícou s minimálnou výpovednou hodnotou. ()
Ve své době šlo o možná nejkontroverznější snímek, a to je co říct, protože se jednalo o 70. léta plná divokých výstřelků a dozvuků sexuální revoluce typické vpádem porna do veřejného prostoru. Zuřivé polemiky strážců morálky, pro které bylo Saló Belzebubem na pochodu, s těmi, co považovali tentýž film za vrcholné a trýznivé umělecké dílo, ke kterému odsuzující současníci zkrátka nedorostli, tehdy plnily všechna média a ke slovu se dostala dokonce i cenzura. S odstupem let na mě dnes Pasoliniho poslední film nedělá dojem něčeho, co stojí za hádku, a ani nejde o nějaký šok a překvapení. Už Vepřinec mě přesvědčil, že pokud si Pasoliniho poslední filmy zaslouží nějaký přívlastek, pak je to bohužel slovo "nudný". 120 dní sodomy se dá považovat z mého pohledu za dokonalou uměleckou prohru. Stačí srovnání s Klimovovým majstrštykem Jdi a dívej se, kde se filmař nevyhýbá brutálním záběrům ty ale organicky zapadají do vyprávění, tvoří jen malou část stopáže, nikdy nejsou samoúčelné a přitom mají drtivý emocionální dopad. Klimovovi stačí diváka často jen naťuknout, pracuje s jeho fantazií a očekáváním. Pasolini je trapně doslovný, statický a nevynalézavý. Navíc podobný námět neměl adaptovat někdo s komplikovanou a nebojím se napsat deformovanou sexualitou. Je prakticky nemožné si nevšimnout, jak často kamera uspokojuje Pasoliniho homosexuální touhy a představy. Tak citlivé a náročné téma by musel zpracovat někdo odvážný, ale přitom umělecky mimořádně nadaný. Napadají mě třeba Haneke či Lars von Trier. Podstatnou část Saló vyplňují únavné, nudné a z hlediska diváka nepodstatné příběhy lehkých žen nebo pseudointelektuální plky čtyř majitelů lidského cirku. Pasolini si nedokázal zajistit přítomnost kvalitních herců, což bije do očí především u fašistických bossů, kteří jako by vypadli z nějakého lehce umělecky se tvářícího soft porna, a jejich slizkost je na hranici karikatury, někdy i za ní. Až posledních pět minut, kdy nastoupí i pro dnešního otrlého diváka scény nezvykle brutálního násilí, dokáže Pasolini přitáhnout pozornost, bohužel ale příliš laciným způsobem. Celkový dojem: 10 % za téma. ()
Kontroverzní? Jistě, nemá cenu tvrdit opak, když v řadě zemí je stále zakázaný. Zvrácenost či sociální výpověď o společnosti? Výpověď o zvrácené společnosti. Dobře rozumím tomu, že nejde o pohled na společnost totalitní ( ta je jen zástěrkou), ale soudobou. Pasolini se nikdy netajil svým levičáctvím. Dnes by se mu mohlo u nás lépe porozumět. Pokud jste zažili socialismus, je to jasné. Pokud zažíváte kapitalismus ( mám obavy, že jsme ve fázi raného kapitalismu 19.století), je to jasné rovněž. Nic nemění na tom, že socialismus byl dobou zrůdnou a zlou! Dnešní člověk má možnost svobodně cestovat, svobodně se vyjadřovat, má svobodný přístup k informacím i umění, trh je přesycen zbožím....a přeci. A přeci se tak snadno dostanete do role obětí Pasoliniho filmu. Stačí jen obyčejný střet s úředníky, nevypořádané restituce, firmy těžící z nedostatku práce v určitých místech naší země, bezmoc po záplavách, podvodné firmy, které vás dokážou připravit o vše ( cílené skupiny, např. staří lidé, se mnohdy bránit nedokážou) ...dlouhý seznam. Tady vidím jasnou paralelu. K dokonalé společnosti máme zatím hodně daleko, ba co dím, i k demokratické společnosti západního typu, jako je třeba v Německu či ve Francii ( o USA nemluvě...). ()
Galerie (37)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (15)
- Místo výkalů byla pojídána směs čokolády s pomerančovou marmeládou. (Kulmon)
- Pier Paolo Pasolini se dění po uvedeni filmu nedožil, zemřel v noci z 1. na 2. listopadu 1975, kdy byl brutálně ubit holí a přejet automobilem na fotbalovém hřišti v Ostii. Stalo se tak po hádce s Pinem Pelosim, mladým prostitutem, s kterým chtěl Pasolini navázat kontakt. Skutečná příčina vraždy však nebyla nikdy vyjasněna. (Zdroj: Daniel Molitor)
- Notoricky známá scéna, kde je mladá dívka donucena jíst exkrementy, byla Pasoliniho metafora na konzumní kapitalismus. (Ruuzha)
Reklama