Noc a mlha

Medzi opustenými barakmi hvízda vietor. Osirelé a polorozpadnuté sú desať rokov po konci druhej svetovej aj ďalšie časti táborov smrti - ploty, krematóriá, nevestince. Čiernobiele fotky v kontraste k farebnosti povojnových záberov ukazujú desivé tortúry, slúžiace likvidácii rasy. V časoch, kedy vyhladzovacie koncentráky fungovali. Terajší kolorit nezmazal energiu utrpenia a strachu. Tieto miesta si nesú biľag smrti dodnes. Dokumentárna esej o besoch nacizmu sugestívne ukazuje mašinériu hrôz. Popisuje aj dištanc veliteľov lágrov od procedúr nakladania s väzňami. Akoby sa potrebovali oddeliť od kolotoča tragédií a zmaru tisícoviek ľudí. Úpiacich v preplnených barabizniach. Výhrada sa týka kolektívneho súdenia ľudí ako takých v poslednej tretine dokumentu. Presvedčivý dopad manipulácie kolektívnou vinou, spočívajúcej v slovách "my sme dopustili", zlyhali", "kto zaručí, že nebude repete" a podobne sa prejavil aj v pár tunajších komentároch, hanbiacich sa za celé ľudstvo. Na obranu takýchto tendencií treba povedať, že Arbeit macht frei! má dnes dosť zástancov. Títo slušní ľudia z dobrých rodín a ich politickí líblingovia považujú prácu za zmysel žitia a zároveň žiadajú dať prácu nič nerobiacim lenivcom. Zároveň tvrdia: "Kto nerobí, nech nežere." Odtiaľ už nie je ďaleko k poslaniu Cigánov, smradľavých bezdomovcov a feťáckych sociek za hranice štátov alebo aj do plynu. (16.02.2015)

A to jsem myslel, že jsem toho viděl dost...neviděl. Francouzský pohled na tuto hrůzu je jedinečný. Šokující exkurze do světa, kde výrazy jako člověk, lidskost či snad soucit, nemají své místo, individuálnost každé lidské bytosti, se zde ztrácí v noci a mlze.Tento svět je stejný, jako ten, který máme kolem sebe dnes. Jen dnes není vidět kdo je kápo, kdo vězeň a kdo ten, který vlastně ani nemá žádnou zodpovědnost, jak nacističtí pohlaváři po válce prohlašovali. Je to v člověku, záleží do jaké role ho doba postaví. (26.03.2013)

Otevřený a realistický, přesto ne moc informativní dokument mapuje chod táborů tak, že divák jen tiše a nevěřícně přihlíží. Nejlepší dokument to sice není, navíc se snaží skrz vypravěče hrát spíš na emoční strunu, než aby si dali záležet na faktech, ale přesto je to výborné shrnutí toho, co se tenkrát dělo. A to obzvlášť s přihlédnutím k roku, kdy dokument vznikl. (23.08.2012)

Dokument, který jednoduše říká - podívejte se na to, co jsme udělali, poučte se z toho a už to nikdy nedělejte. Záběry, které jsou zde uvedeny, jsou děsivé samy o sobě, ale v kontrastu s barevnými scénami natočenými pro dokument a v souladu s komentářem, se jedná o skutečně silný zážitek, který nám připomene, co jsme za zrůdy. (05.01.2015)

Resnaisův kámoš F. Truffaut napsal o tomto filmu, že to "není dokument, obžaloba či báseň, ale MEDITACE o nejdůležitějším jevu dvacátého století," a že Resnais nám tím dal "krutou, ale zaslouženou historickou lekci." Pozlatit a opatřit znamenitým štemplem... Jestli po tomto filmu někdo nestráví alespoň hodinu intenzivním přemýšlením, nechť je ztrestán ročním zákazem internetu... Žádné: "Ach to bylo hrozný a teď si jdu dát kafe a mrknu na Big Bang Theory." Netvařme se, že je to záležitost stará 70 let a že se to už rozhodně nemůže opakovat. Může; a čím jsem starší, tím silněji nabývám přesvědčení, že bude... Nuit et brouillard je nejlepší film na dané téma, který jsem dosud viděl. (26.05.2011)