Poslední recenze (390)
Kabata (1983)
Nevím, co máte v kapse u kabátu vy, ale lotyšská animátorka Roze Stiebra tam má tvorečky, kteří žijí svá vlastní dramata, jako by je napsali společně William Shakespeare s Tove Janssonovou. Pátou hvězdu dávám za nádherné zpěvy dětského sboru, které sem sednou jako třicet vajec do plata.
Bassae (1964)
Zdá se, že je úplně jedno, co Jean Négroni říká, jeho hlas proniká do srdce a dotýká se archetypů. Byl-li jste francouzský režisér ve druhé polovině dvacátého století a chtěl, aby váš dokument, nebo filmová esej měla hloubku jako Mariánský příkop, tak jste nechali komentář namluvit tomuto divadelnímu herci. Poprvé jsem ho slyšel ve filmu "Rampa", pak v "Také sochy umírají", posléze v "Dʼun lontain regard" a nyní v "Bassae". Filmová esej či rozjímání nad ruinami chrámu velmi připomíná filmy Chrise Markera, i když na rozdíl od nich není tak komplexní a inteligentní. Je poklidnější a více se odpoutává od země a rozplývá ve fantazii, než-li Markerovy jasné a pevné poetické myšlenky. Mám rád tuto francouzskou tvorbu, jejímž základem je inteligence.
Childer (2016)
Tohle jsem asi ani nemusel vidět. Moc nerozumím, proč takové filmy vznikají. Být součástí natáčení bych nechtěl. Takovou matku bych nechtěl. Film si pamatovat nechci. Snad ho brzy zapomenu.
Poslední deníček (33)
Rozhovor se začínajícím talentem
Už z traileru k filmu „Arthur the King“ je vidět, že Ukai je jeden z velkých začínajících filmových talentů. Rozhodně budu sledovat jeho kariéru a další filmy s ním. Ostuda je ovšem také, že Ukai nemá ještě na ČSFD profil, když ho zde může mít kdejaká guma, proč ho nemá tak vynikající herec jako je Ukai. Už jsem podal zdejším formulářem žádost o vytvoření jeho profilu, aby se zařadil mezi ostatní hollywoodské hvězdy, kam patří. Doufám, že jednou bude mít svou tlapku otisknutou v chodníku slávy.