Divotvůrkyně

Divotvůrkyně na mě zapůsobila tak intenzivně, že jsem už v průběhu děje byl pevně rozhodnut o tom, že film ihned po skončení poputuje do mé TOP 10 (i když dát sbohem Misery nebylo zrovna jednoduché). Neopakovatelný zážitek nedokázal překrýt ani dosti nepovedený dabing ze stanice MGM, který byl na začátku hodně k smíchu. Divotvůrkyně stojí především na brilantním scénáři a dvou velkolepých hereckých výkonech, u nichž Akademie s oscarovými soškami určitě nezapochybovala - výkon, který obě herečky předvádějí má určitě pevné místo na hollywoodském Olympu. Film je velmi dobře vystavěn, každá scéna se rozvíjí zcela přirozeně a velmi soudržný tvar neohrozí žádné skoky a oslí můstky, které jsou tak časté u životopisných filmů. Zde jde vlastně o soustředění na jediné - snahu mladé poloslepé vychovatelky objevit ve své nezvladatelné polozvířecí svěřeňkyni zárodek inteligence a "zasít" do ní pochopení, co je slovo - tedy podmínku k možnosti užívat jazyk. O nic víc ve filmu nejde a to je jeho obrovská síla. Film nabízí vlastně jen počátek, první a nejdůležitější krok a ten sleduje tak důkladně, že se až tají dech. Zápolení učitelky s agresivní žačkou, kde se obě uchylují k neústupné agresivitě je natočeno velmi intenzivním a působivým dojmem a hlavně dlouhá scéna z jídelny, která trvala snad přes deset minut se stává velmi silným symbolem trpělivosti a neústupnosti a působí téměř fyzickým dojmem. Velmi zajímavý je i vstup prvků modernismu v podobě útržkovitých flashbacků probíhajících ve víceexpozicích, v nichž je náznakově odhalováno velmi drsné hrdinčino dětství, který filmu dodává velmi temné pozadí. Divotvůrkyně nemá slabého místa, od počátku útočí nesmlouvavými scénami, cynickým humorem, hlubokými a krásnými dialogy a když se ke konci blíží film spíše k beznaději, to, co přijde v posledních minutách je obrovským zadostiučiněním nejen pro postavy, ale pro diváka. Já se slzám neubránil a ani nevím, jestli jsem tento typ emoce u filmu někdy zažil. Všem přeji, aby měli tento klenot příležitost shlédnout a vyzdvihnout ho z propadliště někdy nespravedlivých dějin. (25.03.2012)

,,HORŠIE NEŽ BYŤ SLEPÝ, JE VIDIEŤ A NEMAŤ VÍZIU" (Hellen Keller) __ Pred pozretím tohoto filmu som vôbec netušil kto to bola Hellen Kellerová, no teraz keď som si prečítal Matty-ho komentár, ale i iných a internetové zdroje tak ostávam v ,,nemom" úžase. Na tretí deň od pozretia mám stále nutkanie čosi o tomto filme napísať (i keď pochybujem, že sa mi podarí správne vystihnuť všetky pocity), nakoľko ma zaujal v úplne inom smere ako to poväčšine o 5* filmov býva a som z neho stále natoľko ohromený, že mi nejde naň nemyslieť a táto skutočnosť vyčarila aj poslednú hviezdičku, pretože pri rozhodovaní medzi 4* alebo 5* som bol istú chvíľu na pochybách. Stále ma prenasleduje desivá predstava pre zdravých ľudí nepochopiteľného Helleninho života - byť od raného detstva slepý a tak nemať možnosť nijako spoznať svet vôkol seba (pri záverečnej scéne ma napadlo, aké hrozné je nevedieť o dni a noci) a ešte byť aj nemým a hluchým. Snáď najhorší spôsob ľudského života pri ktorom by som ja osobne radšej volil smrť (ak by som ju samozrejme poznal a vedel, že som tvor smrteľný) alebo by som to žiadal od svojich príbuzných ak by som na to prišiel. A to sa Hellen dožila uctihodného veku 87 rokov! Ešte niečo málo o filme samotnom. Obidve hlavné predstaviteľky excelujú, dokonca by som povedal, že Patty Duke je o niečo lepšia ako Anne Bancroft a žasol som aký flexibilný život vie takto postihnutý človek viesť. Rozmýšľam tiež nad tým, čo všetko išlo z námetu vyťažiť ale myslím, že to bolo dostatočné. Občas som však nevedel prehltnúť postoje a názory Helleniných rodičov, jednak rozmaznávanie dcéry a potom keď už jej správanie nevedia vydržať volili by radšej ústav. Najlepšie mi prišli predovšetkým dve scény, keď Annie učí Hellen jesť lyžicou a potom záver kedy spoznáva vodu. Neobvyklý, vlastne šťastný koniec vo výsledku nie je naškodu. Stále mi ten film neschádza z mysle ani jeho príznačný názov. Kto bola vlastne divotvorkyňa, Annie že naučila nemé dievča kontaktovať sa s okolím, či Hellen a to, čo napriek postihnutiu dokázala za život vykonať? (26.08.2009)

Uvažuji o nejvyšším hodnocení a hned Vám řeknu proč. Ať přemýšlím, jak chci, nenapadá mě těžší látka na zfilmování než je příběh učitelky, která díky operacím dokáže opět vidět a přijede učit slepou-němou-hluchou-nezvladatelnou dívku z bohaté rodiny, o které si každý myslí, že je ideální případ pro psychiatrickou léčebnu. Naneštěstí pro mě, Arthur Penn věděl jak na to a přizval nejen Anne Bancroft, která tu nechá kus svých nervů, obličeje a zubní protézy, ale také Patty Duke, která dává zapomenout na herecké velikány jako Dustin Hoffman nebo Al Pacino a strká jejich herecké výkony do kapsy u svých šatiček od bahna. Na co oni dřeli roky, ona zvládá ve svých 16nácti letech. Na obou zmíněných herečkách leží všechna tíha snímku, kterou jim režisér posadil na záda, ale ony se s přehledem dokáží vzchopit a unést 106 minut společně aniž by byl divák nespokojen. Krom toho jen málo snímků se může pišnit tak vynikajícím scénářem plným důvtipných dialogů. Pochybuji, že šla Divotvůrkyně natočit nebo zahrát lépe. Přes všechnu tu kvalitu dám jen hodně silné 4* ... Ale jinak je to opravdu silný snímek, který by neměl uniknout žádnému milovníkovi vynikajících hereckých výkonů ani malých-velkých lidských příběhů. (14.08.2009)

Na tom příběhu je dobré, že je založen na skutečných osobnostech, protože v tomhle případě to vůbec nevadí, ale pomáhá. Jeho síla je pak hlavně v tom, jak jsou jednotlivé postavy zahrány, kdy především Anne Bancroft je naprosto úchvatná a s Patty Duke si tak skvěle sedly, že by film fungoval i bez ostatních herců. Velmi silné, ale nikoli vyděračské. (02.06.2017)

O Helen Kellerové jsem do chvíle, než jsem zkouknul tenhle film slyšel akorát ve Smithových Clerksech 2, kde si ji Randal Graves plete s Annou Frankovou. Teď už vím, že tahle žena, nejen že si zaslouží nezměrné uznání, ale také životopisný snímek právě takových kvalit, jakých se podařilo Arthuru Pennovi dosáhnout. Asi nikdy nezapomenu na scénu, kdy se malá Helen učí jíst lžící. Všichni už ji odepisovali, a přesto tahle hluchá a slepá holka dokázala jako první vystudovat univerzitu, napsat téměř tucet knih, potkat 12 amerických prezidentů, procestovat svět a ještě ke všemu bojovat za práva žen. Skutečně klobouk dolů Helen, Oskary v těch nejzaslouženějších rukou a jen 100 hodnocení? Nevíte o co přicházíte. (28.06.2009)