Stvořeni pro lásku

Zjevně nejsem cílový divák díla Kar-wai Wonga - další vizuálně brilantní snímek u kterého jsem se dost nudila. Příběh je křehký, melancholický, zranitelný a vyžaduje spoustu soustředění a hodně lyrického diváka, kterým já bohužel nejsem, resp. možná někdy i jsem, ale musím mít určitou náladu a i tak preferuji lyriku trochu jiného druhu. (10.09.2007)

Lyrický film o lásce, která nemůže být uskutečněna, a tak je znázorněna pouze pohledy, letmými dotyky a náhodným se míjením v chodbě, skutečně s minimem fyzického kontaktu. A jak nám film ukazuje, vážně to funguje, přestože je to hodně nezvyklé. Stejně tak zajímavá byla kamera, soustředící se na hlavní dvě postavy a na detaily kolem nich, a přitom v některých případech naopak vynechávala přímý pohled do obličeje člověka, se kterým je veden dialog. Přiznávám, že jsem byla celým filmem hodně překvapena, ale bohužel, faktem také zůstává, že ne všichni lidé jsou na takovou lyriku ve filmu zvyklí, kvůli její nedějovosti. V mém případě jde navíc i o to, že jsem film sledovala pozdě večer, což není zrovna ideální vzhledem k tomu, že vyžaduje poměrně velkou soustředěnost. Tohle sice může být trochu odrazující, ale já osobně jsem nakonec ráda, že jsem In the Mood for Love viděla, protože takových jedinečných filmů není moc. ~(4,2★)~ (21.03.2010)

Lze podobu a osudovost lásky znázornit, aniž by bylo nutné o ní přesvědčovat divokostí erotických scén? Jen květinovými šaty, povívajícími závěsy, kanoucí slzou jako jediným pohybem v prázdné místnosti, rukou plující po předmětech, vyšívanými pantoflíčky čekajícími na svou chvíli, hudbou ....TO lze. (26.01.2006)

Z toho co jsem zatím viděl je patrné, že Wongův způsob vyprávění se sice moc nemění, ale mě to vlastně vůbec nevadí. Tyhle vizuálně nádherné komorní příběhy prostě mají něco do sebe. I In the Mood for Love sice neexcelovalo bůhví jakým příběhem, ale prostě na něj tak nějak pěkně dívalo. Tony Leung Chiu-wai a Maggie Cheung byli výborní. Hudba skvěle doplňovala atmosféru. Tohle asi jen tak neomrzí. (25.08.2016)

Wong Kar-wai ve vrcholné formě. Chápu, že na někoho může ta ryzí artovost (jako např. všechny ty zpomalené záběry cigaretového kouře nebo kráčejících postav na pozadí oprýskaných omítek, podbarvené stále stejnou melodií) působit poněkud afektovaně, případně že ten film může někoho nudit, ale osobně mám tenhle typ filmů, kde vítězí forma nad obsahem, hodně v oblibě. A zrovna formální stránka je zde dovedena téměř k dokonalosti - hlavní role jsou obsazeny velmi "fotogenickými" herci (zmínit je nutno i fantastické kostýmy, především v případě šatů Maggie Cheung, které jsou skutečně překrásné), s dialogy se zde nakládá velmi úsporně a všechny postavy se chovají neobyčejně kultivovaně a zdvořile (s výjimkou buranského kolegy z práce), každý záběr je nápaditý, krásný a velmi pečlivě komponován, herci jsou většinou snímáni v detailu či polodetailu (přičemž postavy manželských protějšků Chow a Li-zhen zde překvapivě nemají nikdy zabranou tvář), celé je to velmi efektně sestříháno, a skoro celou dobu k tomu hraje absolutně bezchybný soundtrack - hudební stránka zde dokonale doplňuje tu obrazovou a tvoří nerozlučný celek. Když ale přijde řeč na to, oč v tom filmu skutečně jde, nastává trochu problém. Ten film nevypráví žádný originální příběh, který by člověka vtáhnul do sebe, je to spíše o subtilních náznacích, pocitech, atmosféře, a pokud se člověk na tempo toho filmu a jeho specifickou poetiku nenaladí, tak se tam může vkrádat jistá nuda. Navíc od 75. minuty, kdy se děj přesune do Singapuru a na další místa, jsem se v tom bohužel už poněkud ztratil (a třeba tu vsuvku s De Gaullem jsem asi vůbec nepochopil), a když tam v závěru naskočí následující text - Vzpomínat na ta zmizelá léta je pro něj jako dívat se ven skrz zaprášenou okenní tabulku. Uplynulou dobu sice vidí, ale dotknout se jí nemůže, navíc vše, co se mu daří zahlédnout, je rozmazané a nezřetelné. - nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to zoufale banální, ale možná také křehce krásné, a záleží čistě na individuálním diváckém naladění, ke které interpretaci se člověk přikloní - na třetí zhlédnutí se spíše začínám klonit k té první variantě. (18.09.2011)