Krtek

Nepřipraveného diváka "El Topo" téměř určitě zaskočí, ale pokud očekáváte patřičnou dávku nesnadno dešifrovatelné symboliky, explicitně zobrazeného násilí a baví vás v tom všem hledat i nějaké výsledné poselství, budete spokojeni. Vedle vynikající vizuální stránky a v komentářích zde už několikrát zmíněné výborné hudby, zaslouží pochvalu práce se zvukem jako taková - kombinace vhodně volených hudebních motivů a rozličných ruchů a zvířecího řevu působí na diváka strhujícím dojmem. Film mne uchvátil jako celek a myslím si, že kdo má rád Buňuela, Lynche nebo třeba i Pasoliniho, oblíbí si i "Krtka". (05.09.2007)

Ve skrze dosti prázdný film. Ona parafráze na Bibli a celkově křesťanství by mohla být zajímavá, ale není. Režisér předestírá myšlenky spíše jen povrchní, jenž v intelektuálně zdatném divákovi nedokáží a ani nemohou příliš rezonovat. Něco jiného je vizuální stránka filmu, která je zajímavá a některé obrazy jsou opravdu surreálně působivé. Bohužel, ani surrealismus není mým šálkem čaje. Subjektivní hodnocení je proto takové, jaké je. (21.02.2011)

Bohužel mě tyhle Jodorowského surrealistické podobenství neoslovily tak, jak by asi bylo záhodno. Možná to je tematikou (western ani náboženství nepatří k mým vyhledávaným oblastem), kterou jsem úplně nechápal. Možná to je jen mnou... pro fanoušky divných filmů povinnost, pro ostatní velké upozornění, (06.06.2012)

"Dva jsou lepší než jeden, protože pokud jeden spadne, druhý ho může zvednout. Je-li zde jen jeden, není tu nikoho, kdo by jej zvedl." Koncem vše ostatní začíná, je to ale konec začátku? Nebo snad začátek konce? Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Jodorowsky zprostředkovává velké množství vodítek k zodpovězení... Divák prochází katarzí skrze postavu (buddhistického) mnicha, kterého si zahrál samotný Jodorowsky (pro někoho možná nudná závěrečná část mě kompletně pohltila). Autor uchopil žánr (spaghetti) westernu po svém, obrátil jej naruby a pro něj typické prvky postavil na hlavu. Prostě filmová onanie par excellence. Alejandro Jodorowsky je úchyl na svém místě a je moc dobře, že na tuhle (kultovní) záležitost získal finance a látku zfilmoval. (26.11.2007)

El topo vyžaduje obrovskú toleranciu a fantáziu, ide totiž o podivínsku uchylárnu koncipovanú násilým, mytológiou a náboženskými výlevmi. Mílovými krokmi prekračuje hranice normality, je ťažko jednoznačne čitateľný a osobne si trúfam porozumieť tak na 10% z celého obsahu. Je to film na diskusiu a dešifrovanie snáď každučkého prvku, ktorý šialený mozog dokáže vyprodukovať (ukrižovaný baránok; úchylné láskanie topánok; znásilňovanie mníchov, ženy; bičovanie kaktusmi....) a ta kvíliaca hudba do toho, všetko samozrejme servírované na hektolitroch preliatej krvi. Prvoplánovo to môže vyvolať pohoršenie, nudu, odpor, druhosignálne nejakú filozofickú pózu. Pre mňa je film hlavne pocitovou a vizuálnou záležitosťou a subjektívne mi vlastne nepriniesol nič (nič pozitívne, optimistické, naplňujúce, nič, čo by som si mohla vychutnať) a zároveň priniesol veľa (zvláštnych a rozporuplných emócií, trochu nudy a pošramotený limbický systém)... (08.07.2008)