Výjimeční

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý. (07.01.2020)

S tím přirovnáním k Nedotknutelním bych byla trošku opatrnější, protože Výjimeční nemají až tak moc úplně příběh jako spíš, že to jsou jednotlivé epizodky o životech těchto lidí. Je potřeba na toto téma upozorňovat, protože jak jste asi zjistili po jeho shlédnutí, nemáte o tom stejně jako já páru. Komediální to spíš není. Občas spíš úsměvné a to ještě tak trochu potlačujete ty opačné emoce, protože Výjimeční jsou spíš hodně na to sociální téma a při jeho sledování se budete cítit asi spíš lítostivě, jestli jste hodně empatický typ. Tyhle filmy cíleně moc nesleduju, protože jsem snadný cíl na vyždímání a pak z toho mám depresivní pocity. Jako herecká příležitost je to ale pro Vincenta Cassela prvotřídní a snad ho díky svému jménu ještě víc přinese na světlo. (17.05.2020)

Reda Kateb a Vincent Cassel ve velmi lidském dramatu z prostředí ošetřovatelství, ošetřovatelství případů které žádné státem schválené instituce ošetřovat nechtějí. Na dvě hodiny to uteklo, velmi poutavé, taky mě zaujala nefilmovost celého konceptu, žádné zdržující obsáhlé romantické linie, přemrštěná hra na city, zbytečné drama, linky jen tak nějak proplouvají. Od Oliviera Nakache a Erica Toledana jsem viděl jejich předchozí největší úspěch 'Intouchables', ale přijde mi, že tohle je ještě o další level výše. Dlouho jsem na tenhle film čekal a vlastně nevěděl, co od něj čekat, ani o čem je, jen že se setkal s úspěchem... a definitivně nejsem zklamán. Navíc to jako člověk, co se jednoho času ke zdravotnictví dostal, vidím v jiném světle. (25.04.2020)

Výborný film, se silným a hlavně kvalitně natočeným příběhem. Žádný Rain Men, nebo jiné podobné snímky, jen každodenní mravenčí dřina s těmi, co se ne vlastní vinou dostali až na samotný okraj společnosti. Neradostné, ale hodně pravdivé s výbornými, přirozenými herci, kde nemá cenu vůbec nikoho nějak extra vyzdvihnout. A že je v žánru tohoto filmu komedie, na to ale vůbec neberte zřetel. Za to tvůrci tohoto výtečného dramatu rozhodně nemůžou. (12.04.2020)

Kokakolou a sdruženými barvami Benettonu poháněná sluníčkářská sci-fi báchorka o tom, jak altruistický žid s ještě altruističtějším islamistou Korán v Tóře dokonale integrují a asimilují nepřizpůsobivé čokopřistěhovalce a kriminální bílé socky v péči o importované i tuzemské mentály. Tolik ke komediálnímu podtextu. Jinak hovno lidský příběh! Jen laciné a tendenční podprahové zneužívání chudáků retardérů k vytváření iluze velké šťastné rodiny ve vzkvétajícím Senegalském chalifátu, jehož pravdoláskařští obyvatelé svou nezištnou filantropií svorně přetvoří i ten fuj fuj zkostnatělý systém, bránící jim v harmonickém multikulti soužití a přemotivované péči o slabé, postižené, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Na analogických pičovinách si naposledy nabili držky Marx s Englsem a skončilo to Severní Koreou. A přitom se to klidně dalo natočit jen jako opravdu lidské a dojemné sociální lkaní, a ne jako globalizační demagogické svinstvo. Stačilo jen co 10 minut nepodtrhávat „já jsem žid“, „já jsem mohamedán“, „já jsem civilizačně neasimilovatelný Kunta Kinte“ a všichni jsme náhle ukrutně uvědomělí nejlepší kámoši, co tahají za všech okolností za jeden provaz, když přijde na autisty a downy a vůbec na cokoliv. Takhle to vypadá jako například děsně seriózní film na objednávku Chasidsko – hizballahské unie o sjednocení Izraele a Saudské Arábie v jeden stát za ryze altruistickým účelem bezprecedentní péče o bílo hnědé kvadruplegiky, asijské vozíčkáře a cigánské děti s leukémií. Nicméně i tak u toho armáda kvocienrně omezených maloměstských hospodyněk a přecitlivěných bukanýrů zase zjevně úspěšně napařila žehličky. (03.05.2020)