Výjimeční

Na taký film sa ťažko pozerá, chápem, že ten autizmus to nie je prechádzka ružovou záhradou, ale pozerať sa na ujačené osoby v stave akoby epilepsie či posadnutia, to nie je ponuka pre mňa. Navyše zas to je mega politicky korektné, vo Francúzsku si nemôžu nič iné asi už ani dovoliť. Židia, černosi, moslimovia, bieli, šikomokí, no proste všetci tam sú a spoločne pomáhajú bez predsudkov. To je námet na rozprávku. (26.04.2020)

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)

"The Specials" je najnovším filmom z dielne režisérov a scenáristov Oliviera Nakache a Erica Toledana. A hoci si nemyslím, že niekedy prinesú niekedy niečo tak silné ako bolo "Intouchables", tentokrát predsa len priniesli niečo zaujímavejšie, než sme tu mali naposledy. Myslím si, že je potrebné, aby boli ľudia, ktorí sa starajú o autistických ľudí a netreba to s nimi vzdávať. Lebo zavrieť niekoho v ústave a iba ho dopovať liekmi nie je riešenie. A rozhodne to môže viac poškodiť, než pomôcť. A film to celkom slušnou cestou adresuje. Osobne si ale myslím, že tento príbeh je podaný s nesprávnymi hlavnými hrdinami. A to je aj môj najväčší problém s celým filmom. Nemyslím si, že Bruno je zlá postava. Dokonca je zaujímavé ho sledovať a ako stále musí lietať z miesta na miesto a koľko sa snaží pre všetkých urobiť. No na druhú stranu som nemal pocit, že by jeho príbeh, alebo príbeh Josepha bol natoľko zaujímavý, aby ma nejako vysoko chytil. Kde však film fungoval a naopak som chcel vidieť viac je príbeh Dyllana a jeho zverenca Valentina. Tam si myslím, že bolo hlavné srdce celého filmu. Všetko s týmito postavami je skvelé. Budovanie dôvery medzi nimi oboma, Dyllanova dôvera v seba samého a podobne. A myslím si, že keby bola toto naša hlavná dejová línia a film by sa na ňu viac sústredil, tak sme tu mohli mať niečo vynikajúce, čo by som si zapamätal na dlho. Všetko ostatné okolo je podľa mňa fajn. Je to spracované dobre, Len nie som v tých dejových líniach tak veľmi zaháknutý. Myslím si, že Nakache s Toledanom urobili jeden element filmu tak dobre, že to v podstate zakrýva pre mňa zvyšok filmu. Ale aj tak som rád, že som to videl. A radšej mať film, kde je jeden element absolútne skvelý a zvyšok okey, ako keby bol celý film priemerný. Som zvedavý s čím príde táto dvojica nabudúce. Hodnotenie: B+ (02.06.2020)

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý. (07.01.2020)

S "Nedotknutelnými" od stejných tvůrců má tento film několik styčných bodů - umné balancování mezi humornou a dramatickou složkou, inspirace skutečně žijícími postavami a hlavně společensky závažné téma života handicapovaných lidí, v tomto případě autistů. Hlavní hrdina Bruno (ztvárněný vynikajícím Vincentem Casselem) provozuje azyl pro děti a mladistvé, od kterých dala ruce pryč jejich rodina a se kterými si neví rady ani nemocnice a specializované ústavy. Bruno pro svoje "chráněnce" žije a pomáhá jim začlenit se do běžného života. Sám má tedy v příběhu nejvíce prostoru a film sleduje jak jeho marnou snahu o navázání partnerského vztahu, tak hlavně jeho boj se "zlými" úřady a hloubkovou kontrolou z ministerstva zdravotnictví. Bezmála dvouhodinová stopáž obsahuje ale i další minizápletky, které bohužel nejsou dotaženy do konce a zbytečně tak odvádějí pozornost od toho hlavního. Nedozvíme se například, kolik poboček Bruno vlastně vede, nebo odkud na jejich provoz bere peníze. I přes tyto drobné nedostatky se ale jedná o velmi kvalitní snímek. (17.12.2019)