Lillian

Extrémně natřískané symboly a metaforami. Nakonec to není nejlepší film festivalu, jak jsem (ne)tajně doufal, ale zatím je to ten nejzajímavější, který jde hodně do emocí a do hlavy, protože na to se nedá nemyslet. Interpretoval jsem jak blázen při sledování filmu i během besedy s filmaři a budu interpretovat ještě nějaký čas. Je fajn narazit na film,. jehož režisér věděl přesně, co chce říct, i jak to má říct. Ale má to i mouchy, a ne jen ty, co obletují hlavní hrdinku. Strašné mě sere to závěrečné porcování velryby, která byla evidentně skutečná, ale to je "jen" morální stížnost. Jinak to má slabší kameru (i když žádná hrůza, jen pár slabších záběrů) a hrdinku, která je vlastně docela hovado. (05.07.2019)

Nenápadná pecka a možná nejlepší film letošního festivalu. Na motivy skutečného příběhu sledujeme ruskou šlapku, které propadlo v USA vízum a ona jde pěšky z New Yorku do Ruska. Za celý film řekne jedno slovo ("Nět"), jinak jen putuje, lidé kolem na ni reagují, ona je ignoruje, a celé je to strhující a vůbec jsem se nenudil. Rakouský režisér je původně dokumentarista celé je to do značné míry dokument o amerických vidlákovech a lidech tam žijících. Jen jsem teda nepochopil, proč to z NYC na Aljašku brala přes Grand Canyon :) (EDIT: tak to nebyl Grand Canyon, ale mazat se nebudu:) ) Až to bude ke stažení, rezervuju si titulky:) EDIT 2020: to jsem myslel, jaké budou ty titulky brnkačka, ale ono je to ukecanější než jsem si pamatoval. Ale už jsou hotové:) (13.07.2019)

Mladá Ruska s prošlým pasem kráčí z New Yorku na severopzápad, aby přes Kanadu a Aljašku dokráčela domů do Ruska. Dvě třetiny stopáže kráčí přes nejnudnější místa Spojených států, kouká kolem sebe, něco někde ukradne, někde se nadivoko vyspí nebo umyje. Občas zazní průvodné hlášení z amerického rádia nebo někdo něco řekne na městské ceremonii - třeba na indiánské na téma utlačování. A občas jí do toho kráčení zazní dramatická hudba jak z Hitchcocka, přestože se zrovna vůbec nic napínavé neděje, ani se k ničemu napínavému neschyluje. Pozdější severní lokace filmu dodají alespoň atmosféru, ale o patro výše ho zvedne až filozofické zakončení jejího putování s jednou klíčovou informací (nečtěte si synopse). (04.06.2021)

Lillian, pro kterou v New Yorku už nezbylo ani porno, se vrací domů, do Ruska. Dokázala něco, co bych sám nikdy nedokázal, i když vím, že bych měl. Celý film je strhující podívaná na jednu část země a život na ní. Lillian nemluví, verbálním průvodcem jsou jen rozhlasové zprávy a samomluvy lidí, kteří toho nemají moc co říct. K Lillian jsme neustále a stále těsněji přitahování, až vnímáme její cestu jako svou. A jsme to my, kteří bychom si chtěli s ní popovídat a věříme, že práve nám by se to povedlo; chtěli bychom ji něco dát a věříme, že by si to vzala právě od nás. - Ulrich Seidl prostě ví, čí filmy má produkovat. - Skutečná Lillian Alling putovala touto cestou od roku 1926, v roce 1928 se její stopy se ztrácejíí v prostoru Beringovy úžiny, což nutně neznamená, že její pouť zde skončila. - A nám nezbývá než smeknout před prvním filmem relativně mladého Horvatha, žasnout před jeho nápady ve všech filmových branžích (snad až na tu hudbu) a těšit se na jeho další flmovou kariéru. - Průměrné hodnocení mých oblíbených uživatelů je 88%. (17.12.2020)

Manuál pro somráky na Želvím ostrově, dnes zvaném Spojené státy. 1) Čím déle jsem film sledoval, tím více pro mě ztrácel na smyslu. Nemluvím jen o geografickém pohledu (koukněte se na mapu, kudy že to šla z New Yorku do Ruska) ale hlavně o účelu celé věci._____ 2) Satirický pohled na Ameriku jsem až na pár detailů (šerif) nezaznamenal._____ 3) Ani o dívce není téměř nic známo, snad jen tolik, že je to jasná dylina._____ 4) Více by se mi líbilo, kdyby všichni mluvili zcela nesrozumitelně a divák by musel vše objevovat společně s Lillian. Ale o objevování tu, zdá se mi, autorovi ani moc nešlo. (30.10.2020)