Filmový a seriálový maniak, student sociologie, biker, sázkař, introvert, melancholik, schizofrenik, narcis, snílek, rejpal, drzoun, rádoby anarchista, spekulant, noční tvor, ...

...který vyrůstal na seriálech všeho druhu. Od Kačeřích příběhů, přes Vražedné pobřeží, MacGyvera, Pobřežní hlídku až po Hvězdnou bránu. V pubertě jsem přešel na horory. Tato mánie mě časem přešla, i když tady potkávám mnoho starších lidí, kteří si na tom evidentně stále ujíždí. Což mě docela překvapuje, ale nic proti požíračům braků. Poté přišlo období půstu, hledal jsem něco víc, než co nabízí naše televize. Příchodem na CSFD jsem se konečně dostal k zajímavým filmům. V současné době uzavírám kruh a vracím se k seriálům. Filmů, které by mě oslovily při mém tempu jejich konzumace, stále ubívá a braky nejde sledovat delší dobu. Ohromily mě nové seriálové hvězdy jako Dexter, Perníkový táta a Californication, kousek za nimi stojí seriály jako Teorie Velkého třesku, Jak jsem poznal vaši matku a Tráva.

Do kina už skoro nechodím a to z několika důvodů. Styl, kterým se ubírá hlavní proud, mi příliš neříká a platit za něco tak ubohého mi příjde zbytečné. Navíc se k filmům můžu dostat jednodušší cestou a to, co se děje v multikinech, snad ani nemusím připomínat. Lidi nejdou ani tak na film, ale spíš zabít čas a utratit peníze. Popcorn, cola a mobil v ruce, aby člověk náhodou o něco nepřišel. Tvůrci zřemě vycítili jaká sorta lidí chodí do kina a jimi vyslané paskvily vlastně nikoho neurazí. Můžu být rád za režiséry jako Fincher, Nolan a Aronofsky, jejichž vlaštovky jsou vždy vítaným zpestřením jinak směšných nabídek kin. Filmy mě dokážou vytrhnout z reality a z té unikám velice rád. Jsem toho názoru, že každý žánr má své silné a slabé stránky, jde jen o to, na čem člověk zrovna ujíždí a jestli je schopen se k tomu dostat. Filmy mě dokážou vytrhnout z reality a z té unikám velice rád. Jsem toho názoru, že každý žánr má své silné a slabé stránky, jde jen o to, na čem člověk zrovna ujíždí a jestli je schopen se k tomu dostat. Díky CSFD máme tuto práci docela usnadněnou.

Hodnocení:

Při hodnocení beru v potaz mnoho faktorů. Příběh, herce, dialogy, hudbu, kameru, zvraty, závěr, originalitu, celkový dojem, co mi film dal atd. Jelikož má zdejší hodnocení 6 stupňů, tak těžko můžu hodnotit stylem líbí/nelíbí, i když se o to někteří exoti stále snaží. Tím chci říct, že pokud je film v určitém faktoru naprosto tragický, tak to ještě nutně neznamená spláchnutí do odpadu a naopak. Mým hodnocením poukazuji na to, jak jsem se u daného kousku bavil, samozřejmě s ohledem na žánr a také se v něm odráží moje touha po další projekci.

Povznášející filmový zážitek, na který se jen tak nezapomíná. (100 - 90%)

Zajímavý kousek, který stojí za pozornost, i když má pár much. (89 - 70%)

 Lepší průměr, který rozhodně neurazí, ale ani neohromí. (69 - 50%)

 Horší průměr, kde míra nudy přesahuje únosnou mez. (49 - 30%)

 Ubohost sama, ale je to lepší než drátem do oka. (29 - 10%)

odpad! Slátanina způsobující fyzickou i psychickou bolest. (9 - 0%)

Komentáře:

Už nepíšu tak často a v takovém množství jako na počátku mého působení na databázi. Když cítím, že nemám moc co říct, tak to nelámu přes koleno a raději se na to vykašlu. Některé své starší komentáře občas přepíšu nebo dokonce smažu. Přeci jen patřím mezi hlavní kritiky půlřádkových blábolů, které mají jen upevnit postavení jistých exotů v žebříčku nejaktivnějších vocasů. Jenže prostřednictvím komentářů bychom měli ostatním především něco sdělit.

Stal se ze mě regulérní seriálový fanatik, a proto jsem se rozhodl věnovat čast profilu právě seriálům, a tak tento prostor zaplním těmi nejlepšími díly z mých nejoblíbenějších seriálů. Nemůžu začít nikým jiným než Přáteli. Násmal jsem se u všech dílů, takže vybrat ty nejlepší nebylo úplně jednoduché. Nakonec jsem zvolil ty nejvíce originální a především srdcové záležitosti. Pokud se někdo chce pochlubit svým výběrem, nebo jen okomentovat ten můj, tak klidně do pošty. Další žebříčky budou následovat.

Přátelé – Top 10

1. Jak striptér plakal (10x11)

Nejnašlapanější epizoda. Joey ve vědomostní soutěži, metrový striptér v akci, zavzpomínání na školní léta a krutá pravda na konec.

2. Pomluvy (8x5)

Brad Pitt u Přátel a Klub nenávidím Rachel jako třešnička na dortu.

3. Sázka do loterie (4x12)

Kluci proti holkám v souboji o všechno a Pheobina děloha pod tlakem.

4. Sestřenice (8x19)

Jedna z nejznámějších epizod, kterou si pro sebe krade Ross se svými perverzními monology.

5. Dva večírky (2x22)

Rachel slaví narozeniny a má hned dva večírky, spořádaný u Moniky a odvázaný u kluků.

6. Hříchy Rossova mládí (6x9)

Chandlerovy špatné vlastnosti, Rachel a její moučník, opilé tanečnice v Joeyho přetopeném bytě a Rossův kostlivec ve skříni.

7. Videokazeta (8x4)

Ken Adams a jeho sexy evropská historka v akci.

8. Fotbal (3x9)

Souboj o hrdost, Gellerův pohár a srdce jedné Vlámky.

9. Někdo musí z kola ven (5x5)

Moničina kuchařská soutěž a Chandlerova konference, oboje úplnou náhodou v Jersey a k tomu řasenka a Donald Trump u výtahu.

10. Poslední epizoda (10x17)

Loučení ve velkém stylu. Ten konec rozdýchávám pořád stejně intenzivně jako poprvé.

Otevřený dopis, který způsobil až nečekaně velký poprask na diskuzi, protože v té době nebylo ve zvyku mluvit veřejně o stinných stránkách databáze a skoro všichni jako poslušní pejskové dělali, že se vlastně nic hrozného neděje, jsem přesunul do deníčku. Zůstane tam jako vzpomínka na dobu, kdy jsem kopl do vosího hnízda a všichni se z toho mohli posrat. Špínu, která se vyvalila, sice nikdo neuklidil, ale bylo potřeba dotyčným ukázat, že ne každý se sebou nechá vyjebávat.

Djoker varuje:

Pobytem na CSFD se automaticky dostanete do kontaktu s nepříjemnou nákazou. To je dobré mít na paměti při návratu do reálného světa a učinit všechna možná opatření, aby to na vás ostatní nepoznali. Takže pózy stranou!