Portrét dívky v plamenech

Ušlechtile se tvářící banalita, v níž mnoho chytrých lidí vidí (pro mě nepochopitelně) film roku. Dvě hodiny jsem se (velmi znuděně) snažil přijít na to, čím má tenhle film být tak skvělý a výjimečný. A kromě pěkné kamery a solidních hereckých výkonů jsem nepřišel v podstatě na nic... Takhle nějak si představuju červenou knihovnu pro snobské intelektuály. #sorryjako (01.01.2020)

Když protagonistka maluje autoportrét před zrcadlem umístěném v rozkroku její milované nebo když během procesu potratu utírá nešťastnému děvčeti slzy vedle položené batole, máte pocit, že tvůrci po tý pile vysloveně skáčou. A když jsem u toho kritizování, tak i ta válka s tím mít ve filmu maximálně diegetickou hudbu, ale přesto ji potřebovat ke katarzivním scénám, je vlastně také lehce napadnutelná. Nicméně co na tom, když film tak přesně opisuje subjektivní sureálnost spojenou s nepoznáváním sebe samotného v iracionální citové bouři. Díky stále pokročilejší emancipaci a sdílení jsem čím dál více přesvědčen, že stále méně potřebujeme škatulku queer film, protože filmy jako tento či Call Me By Your Name dokazují univerzálnost jak citu, tak ztráty napříč sexuálními preferencemi. Ve výsledku je to všechno o těch kódech, posuncích, nejistotách, náznacích a tajemství. Každá láska je zakázaná. Na druhou stranu, kdyby můj život snímala Claire Mathon tak, jako tento film, taky bych měl pocit, že má smysl. (28.12.2019)

Historické romantické drama s minimem postav (dvě hlavní ženské role, dvě vedlejší ženské role a kompars) ukazuje autorčino režijní mistrovství. Dává smysl, co ukáže, i co neukáže, jak málo používá hudbu, i kde ji použije, o přirozeném světle svíček či krbu ani nemluvě. Přestože všechny herečky jsou natolik dokonalé, že jejich postavy působí přirozeně, nijak se přitom nepředvádějí, takže to nelze označit za „herecký koncert“. Autorka zkrátka věděla, co chce říci, i jak to chce říci, a podobných filmů není nikdy dost (90%). (04.01.2020)

Merci Céline Sciamma za tu vrchovatou porci ženství a rovnocennosti v dokonalé symbióze s uměním. Merci Claire Mathon za ty skvostné obrazy, nabité energickou souhrou světel a stínů a výrazným charismatem ústřední dvojice. Merci Noémie Merlant za ten uhrančivý pohled, který obsahuje pestrou paletu emocí a přitahuje jak magnet. Merci beaucoup za tento nejen esteticky přenádherný film. (14.02.2022)

Krásný a romantický příběh se může zrodit i bez přítomnosti mužů. A je s podivem, ono to funguje. Céline Sciamma do snímku otiskla pečeť ženství. Portrét dívky v plamenech je film o ženách, jiné podobě lásky a o malířském umění. Kresby provázející děj byly úchvatné. A potěšilo mě obsazení Valerie Golino v roli matky, která prokázala, že není malých rolí. Něžný film, který je už svou podstatou vpravdě ženský. (28.12.2023)