starydivak

Noooo, asi takhle. Kdybych chtěl vidět zajímavý a dobře natočený hraný dokument, tak bych určitě šel na tenhle kousek. Já chci ale v kině vidět příběh, emoce, katarzi a smysluplný nebo zajímavý konec. Nic z to jsem nedostal. Snímek plyne uvolněně nad táborem smrti až příliš z vysoka. A tak je těžké se dostat do postav, ať už před zdí, za zdí nebo místních. Nakonec mi to vyznělo jako lehká artovka pro sbírání festivalových účasti a vedlejších ocenění. Nutno dodat: bohužel.

Rána do hlavy, Už dlouho mi v kině neukápla soucitná slza, už dlouho jsem nemusel smutkem odvracet oči od plátna. Posledních 20 minut je důmyslně vystavěné zakončení remiscence let dětských i dospělých. Pomocná ruka nikde, obě časové linie splynuly. Ano, je to citové vydírání a pořádné zatlačení na pilu. Ale "minulost je v tvé hlavě, budoucnost v tvých rukách" prostě někdy neplatí.

Debut, to jako fakt? Udivuje mě, jak jistá režie vyšla z Le Bon. Film je feel good příběh s možností u toho přemýšlet, domýšlet si, vzpomínat, plánovat. A pokud vám neutečou jemné počáteční náznaky (nebo alespoň polovina z nich), tak si jarní příběh lze v kině královsky vychutnat.