Poslední relikvie

Já jsem si myslel, že nesmrtelnými filmovými hrdiny jsou posedlí jen Američani. A ahjle - Sověti se taky dokázali vyznamenat. Já jsem tomu také nemohl věřit (SPOILER): Gabriel dostane kudlou do zad od svého nevlastního bratra a je shozen do jezera. Ale za chvilku Gabriel děkuje za záchranu stařečkovi, který se tam nějakým zázrakem objevil a poté jsme ho ve filmu již neviděli. Samozřejmě není třeba dodávat, že Gabriel je hned zdravý jako rybička. Pak samozřejmě přemůže nejméně dvě desítky chlapů. Navíc filmový architekt si také dal záležet - některé ty dřevěné domečky mi připomínaly Asterixe a Obelixe. A abych nebyl jen negativní, film se může chlubit dvěma přednostmi. Nebudu tady prozrazovat, které to jsou, snad jen že ti bystřejší je mohou odhadnout podle šestého obrázku v galerii. 40% (24.09.2014)

Dobrodružně-historicky laděný příběh o relikvii, která je symbolem staré doby. Z ideologického hlediska zneužitá tematika historie, mohla sloužit jako argument pro budování nového sovětského řádu, avšak estonské reálie (např. prostřednictvím hudby) se snaží toto vyvážit. --- Oprava či spíše doplnění. Po mailu zaslaném uživatelem MeGab(-em) - zdá se jako člověk velice zasvěcený - jsem poněkud znejistěl ve svém úsudku. Je možné, že co se na první pohled jeví nějak, může se ukázat pravým opakem:). Musím tento film ještě jednou vidět. Proto se prozatím vzdávám hvězdičkového hodnocení, které bylo původně za 3 hvězdy. Děkuji tímto MeGabovi. (14.10.2015)

Úsměvně naivní, ale milý romanticko-dobrodružný příběh s bohatýrským rukopisem a nádhernou Ingrinou Andrinou, která dokonce podstoupila až nesovětsky odvážnou scénu. :D Film je pochopitelně poplatný režimu, takž se divák dočká otevřených útoků na církev a boje obyčejného lidu proti tyranii mocných, ale v konceptu v jakém je snímek pojat podobné věci neurazí, protože tolik nebijí do očí. Příjemné pokoukání. 70% (16.10.2012)

No ty hudební sekvence si mohli nechat od cesty. Za ty jde dvacítka dolů. Ale jinak, co si pamatuji, ta se to líbilo mně i všem mým známým. To víte, klučiska, to bylo něco pro nás. Dobrodružství, rvačky, zajetí, útěky, no neberte to, když je vám dvanáct a na ženské ještě nemyslíte. Nu, nyní jsem se podíval po letech zase a musím říci, že to nic na svém kouzlu neztratilo. Takže za sedmdesát. *** A PŮL (13.05.2019)

Můj teprve třetí estonský film. Doporučuji si přečíst na dabingforu pozadí vzniku české verze, k níž písničky moc pěkně nazpíval Karel Černoch (z dabérů jsem poznal jen Schánilce a Fišera). A k filmu: Je to dost spletitý příběh, s mnoha dobrodružnými prvky charakteristickými především pro padesátkové a šedesátkové historické francouzské filmy. Což také znamená, že se tam toho děje hrozně moc, a pomalu to utíká. Za srdce mě to nevzalo, jak píše i kolega, to znovuzrození bylo nějak podivné. Ingrīda Andriņa je moc půvabná (a ukáže obě bradavky). (02.06.2018)