Hammer House of Horror

Witching Time (Don Leaver): Vcelku ucházející terorizování manželského páru v krizi rajcovní čarodějkou, která z nějakého důvodu nenosí pod pláštěm halenku. Nevýrazný úvod se postupně přehoupne do příjemně gradujícího středu, kdy to získává celkem slušné napětí a tvůrci si neodpustí ani malé znejistění diváka ohledně příčetnosti hlavního hrdiny, aby nakonec přišel poněkud lacinější závěr, ve kterém zvítězí ta mnohem méně atraktivní dáma. Smutné, fandil jsem zrzce. 3/5. The Thirteenth Reunion (Peter Sasdy): Kam až může novinářku dovést vyšetřování poněkud výstředních metod pomáhajících tlustým lidem zhubnout, to každý v horroru vzdělanější divák brzo odhadne. Ovšem i tak stojí závěr za to a dokáže jednoho pobavit. A taky oba zdejší pohřebáci jsou zatraceně stylový. O to větší škoda, že samotná hlavní hrdinka je zoufale nevýrazná nána ve vytahaném svetříku s čelistí neustále vypadlou z pantů a ucouraný střed člověka uspí. 2/5. Rude Awakening (Peter Sasdy): Noční můra je věc otravná, zejména když se plynule přechází z jedné do druhé. Něco podobného by rozhodilo i odolnější jedince než je starý zpustlík pan Shenley. Ovšem ruku na srdce, já bych tu starou semetryku zovoucí se jeho ženou zabil pro Lolly taky, minimálně kvůli jejím slušivým kostýmkům, vrrr. 4/5. Growing Pains (Francis Megahy): Když se rodiče starají o nakrmení a záchranu světa, ovšem na syna nemají čas, není divu, že jim to bude zazlívat. A ani smrt naštvanost neutiší... Výborná epizoda, kde se hezky ukazuje, jak děsivě dokáže působit dítě, když nedává najevo žádné emoce a vše okolo sebe hodnotí až extrémně racionálně. V závěru se to sice celé poněkud otočí a ztratí to maličko na síle, ale i tak to má v sobě působivosti na rozdávání. Napadlo mě u toho i Freudovské čtení příběhu, které značně změní vztahy mezi postavami i vyznění příběhu, ale jelikož mi psychoanalýza leze na nervy, tak to budu spokojeně ignorovat. Ale je to tam, to mi nikdo nevymluví... 4/5. The House That Bled to Death (Tom Clegg): Takřka po celou stopáž výtečná ukázka z ranku "Haunted House" horrorů krásně pracující s očekáváním diváka a přiměřeným protahováním momentů předcházejích samotné děsivé scéně patřičně dokáže zabrnkat na nervy. Člověk pak až zalituje závěrečné pointy, která je přes svou vtipnost nadbytečná a změnou vyznění předchozího děje mě spíš otrávila než pobavila. 4/5. Charlie Boy (Robert Young): Velmi špatná epizoda, kterou strhává ke dnu zejména hlavní hrdina, ukřičená to hysterka, co měl umřít hned a neotravovat diváka celý ten dlouhý, dlouhatánský čas stopáže. Jasně, ono naštve, když jakási ohavná africká soška začne likvidovat vaše okolí, ale když to všechno jsou tak ohromně nepříjemní lidé, pak jeden pouze lituje, že nezemřeli ošklivěji. A když si vezmu, že všechny ty úmrtí jsou krásně vysvětlitelná přirozeně bez potřeby zapojení nadpřirozených sil, pak musím jen zalitovat, že se celý děj sune tak předvídatelně po jasně vytyčené "voodoo" linii a vůbec možnost po znejistění diváka nevyužije... 1/5. The Silent Scream (Alan Gibson): Pointu bych si přes její působivost představoval přece jen poněkud jinak, ale i tak se jednalo o velmi vydařenou a patřičně vygradovanou epizodu. A Cushing dokáže působit znepokojivě i při krmení štěňátka. 4/5. Children of the Full Moon (Tom Clegg): Stylový díl kvalitně pracující s očekáváním diváka a řadící se k tomu nejkvalitnějšímu z oblasti vlkodlačího horroru, co jsem zatím měl možnost vidět. 4/5. Carpathian Eagle (Francis Megahy): Slečna v titulní roli byla sice vcelku půvabná, tudíž určité záběry měly svou nepopiratelnou kvalitu, jinak to ale vše bylo až moc průhledné a utahané. Jediné, co ještě výrazněji zaujalo, byly balící metody zdejších samců, které šly na věc skutečně přímou cestou. A taky pokoj "Divokého Andyho", ten pobavil velice. 2/5. Guardian of the Abyss (Don Sharp): Ten závěr, ten tak zbytečný závěr, ach jo... Do té doby to směřovalo sice k předvídatelnému konci, ovšem způsobem navýsost stylovým, že bych tomu i určité brzdící pasáže odpustil. To by to ovšem muselo být ukončeno v pravý moment a ne to natahovat nepříjemně otravnou scénou, která tomu pranic nedodá, nýbrž působivost o značný stupeň srazí. Smutné. 3/5. Visitor from the Grave (Peter Sasdy): Kdyby to nebylo jedno klišé za druhým, možná bych i tu uječenou hlavní hrdinky toleroval. Bohužel to samé klišé je, tudíž řadím návštěvníka z hrobu mezi to nejhorší, co tato série nabídla. 1/5. The Two Faces of Evil (Alan Gibson): Na začátku a na konci velmi atmosférické, navíc mě závěr překvapil, což jsem nečekal. Jen škoda, že to zejména v pomalejší střední pasáži ničí hlavní hrdinka, v rámci seriálu tradiční nesympatická hysterka, jejíž kreace mi silně lezla na nervy. 3/5. The Mark of Satan (Don Leaver): Chytře rozehraný a i dohraný příběh o muži posedlým číslem 9, korouhvičkou v nemocnici a představou, že na něm probíhá experiment se zlým virem. A nebo to tak není? 4/5. (23.01.2010) (méně) (více)