V zajetí rytmu

Chaos, zmatek, mezi tím vším proplouvá Alan Freed v zajetí rytmu spojeného s výročním koncertem rock-n-rollu a já byla okamžitě s prvníma minutama vhozená do atmosféry 50. let minulého století, navíc s celým kýblem senzační dobové muziky. Obraz sice za moc nestál, ale já to téměř vůbec nevnímala, protože to nadšení se na mě přeneslo, jen když jsem viděla, jak ti černí kluci tu muziku mají v krvi a jak jí prožívají. O Alanovi toho moc nevím, myslím že tady nám ho ukázali trochu přes růžové brýle, ale stejně je škoda, že jeho životní příběh musel skončit právě takhle. A konec s Chuckem a Jerrym byl super parádní. Mně celý film připomněl moje jízdy autem, kdy mám puštěný autorádio a najednou se tam ozve nějaká pecka z padesátých let - okamžitě volume plus vyletí nahoru:-) (07.01.2015)

Pro ceskoslovenského totalitou odchovaného filmového diváka bylo naprosto úžasné moci vidět v kinech takový nářez rock´n´rollu. Nic jsme nevěděli o Alanu Freedovi (diskjockey, jenž se dožil pouhých 43 let), ale za způsob, jakým proslavil tento hudební žánr, mu nepochybně patří tento životopisný film. (viděno roku 1981 v brněnském kině Jalta) (25.02.2023)

Kvôli poruche na počítači píšem komentáre k viacerým filmom z mojich, rukou písaných, poznámok. Pred chvíľou som napísal o koncerte U2, že nie som fanúšikom skupiny a je to záležitosť generačná. Rovnako generačný je môj príklon k rock and rollu a film o jeho ťažkých a zložitých cestách k uznaniu nemôže odo mňa dostať menej ako štyri hviezdičky. Hudbu konca päťdesiatych rokov a nasledujúcej dekády mám asi zapísanú aj v mojej DNA. Preto bolo pre mňa príťažlivé sledovať príbeh popularizátora rock and rollu Alana Freeda a prekážky, ktoré mu na jeho púti kládla bigotná Amerika. Pre súčasnú mladú generáciu odchovanú klipmi a veľkolepými show so svetelnými a pyrotechnickými efektmi je asi komické sledovať čiernobiele snímky spevákov strnulo stojacich pred mikrofónmi a spievajúcich nádherné melódie. Asi nevedia, že pohyb pred kamerami bol zakázaný a ešte aj pri vystúpení Elvisa Presleyho v Ed Sulivan Show mohli kamery snímať iba hornú polovicu jeho tela, aby to nepobúrilo sviečkové baby. Vrcholom filmu malo byť vystúpenie Chucka Berryho a Jerryho Lee Lewisa, ale pre mňa boli vrcholom filmu záverečné titulky, ktoré stroho oznamovali, ako končia tí, ktorí sa snažia presadiť niečo nové a neobvyklé. (25.01.2016)

Akási pocta človeku, o ktorom som v živote nepočul. Rokenrol v 50. rokoch klátil hitparády a hoci tento hudobný žáner nevyhľadávam, chápem dobové nadšenie. A aj cenzúru. Bolo to vtedy čosi iné, dnes už však táto hudba asi nedokáže oslovovať. To, že je film plný rokenrolovej muziky od rôznych vtedajších skupín sa dalo predpokladať, ale vadilo mi to, že tie pesničky boli veľmi nahlas. Lepšie by bolo ich púšťať ako jemný podmaz, ktorý by nevyrušoval filmové dianie. Taktiež je vo filme množstvo prekrikovania a hádok, ktoré vytvárajú chaos a bordel ako v nejakej lacnej komédii. A nebyť záverečných titulkov, iba ťažko by som film označil za drámu. (08.06.2019)

V podstatě je skoro jedno, o čem ten film je, protože je to o rokenrolu. To skoro samo o sobě stačí, protože ty písně, které zde zazní, jsou naprosto skvělé. Jenže pak je zde ještě příběh muže, který odnesl to, že dal rokenrolu přednost před vším ostatním. Jojo, to byly doby, kdy ještě rokenrol dovedl rozpálit matky do ruda, a to různými způsoby. (22.06.2016)