Hnus

"You don't have to be alone anymore, you'll finally be happy thanks to me.  How did you get on with your snow queen? She just makes herself unavailable."Wow tak toto jsem opravdu nečekal. Na to, že tohle je v podstatě můj první film/ vstupní bod do tvorby Polanského (Pianistu jsem bohužel viděl ve škole přerušovaně), tak jsem zcela ohromen tématy a myšlenkami filmu. V životě bych neřekl, že uvidím film na téma Mee too či obecně feministických projevů, nebo jenom problematiky stalkerů a mužské nadrženosti ve filmu starém rovných 60 let. Době kdy ženy měli z dnešního pohledu naprosto stereotypní úděl ve společnosti.  Samozřejmě je to kolikrát ještě v plenkách. Například zárodek hororu tu je, ale naprosto už dnes úsměvně, jako taková hororová fosilie. Přesto je o to zajímavější sledovat. Polanského scénář byť je už ke konci úmorný a neuspokojivý zakončením, tak ale má neskutečný cit pro detail. Velice organický. Minimálně z dnešního pohledu to měli ženy tehdy nesmírně těžké.... O to více mě překvapuje jak aktuální nadhled Režisér už tehdy měl. Naprosto až děsivě přesně tu replikuje dennodenní nástrahy života mladých slečen a to a sice nevhodné návrhy... Neodbytnost kor u slabších uzavřenějších slečen. Jenom na nuancích to perfektně ukazuje jak si představuje vztah jakýkoliv ženy vs muži a je to velmi zajímavé sledovat. Kolikrát jsem předpovídal reakci mužů na jisté věci o minuty dopředu. Sice hlavní herečka dle mě osobně dost přehrává v traumatizujících momentech, ale to je očividně záměr režiséra + se tehdy dost dával důraz na teatrálnost a dokáže to být nepříjemné.  Zápletka tohoto filmu není absolutně vyhnaná do extrému. Věřím, že už se to stalo. Hlavní postava je evidentně nejen slabomyslnější, ale primárně trpí nějakým nižším EQ + jistou labilitou, což skvěle nahrává různým dravcům z velkoměsta. Ti bohužel podcenili stav mladé slečny😉. Je tu tak zajímavé sledovat i boční linky ala Kostel... Který očividně poukazuje na jisté sny hlavní postavy a snadno se dá pochopit co by chtěla ona a ne všichni ostatní. Na myšlenky zkrátka neskutečně bohaté dílo, které bych ale nedoporučil všem, protože je to jedna  absolutní Slow burn až do posledních minut a osobně to dalo zabrat i mě. Zkrácení o 15/20 minut by bylo nesmírné efektivní, protože tu stejně sledujeme téměř jenom dění v jednom bytě a jisté vidiny hlavní postavy. Ty jsou navíc velice originálně i vyprávěné vizuálně a vidíme kolaps hlavní postavy na nejenom materiální stránce bytu (Zajíc)....... Ale i mentální (zdi)....... Hudba mi třeba přijde trošku nahodilá ne vždy se hodící do vypjatých momentů, ale to jenom potrhuje velice netradičně sestavený film. Kdyby tedy film zrychlil o 10-15 minut a konec byl daleko údernější, protože ten se dle mě trošku rozpadá a neposkytuje jak potřebné odpovědi, tak pocit zadostiučinění. Vůbec bych neváhal nad silnou 9, kdyby se to nezačalo rozpadat ! Takto byť neskutečně nasycen dojmy a myšlenkami, tak s  lehce hořkou pachutí na konci dávám silnější 7. PS: Chlapy nedoporučuji tlačit na pilu v případě zdánlivě nedostupných žen... Nemusí to dopadnout nejlíp pro vás :) (25.04.2024) (méně) (více)

ROMAN POLANSKI, HNUS (1965). CATHERINE DENEUVE SAMA DOMA. Černobílá hrůzostrašná historka o světle a stínu. ___ Carol, váhavě, bez zjevného cíle, kráčí ulicí. Zvědavé oko kamery z neuctivé vzdálenosti nervózně zkoumá její duchem nepřítomný pohled. Obraz se jemně pohupuje v rytmu jejího kroku. Bez dechu sledujeme neznatelné záchvěvy – tváře i rozpuštěných vlasů. Vše podbarveno nervními jazzovými tóny, Sirénami chaosu dění uvnitř londýnské City. Elektrizující, napjatá atmosféra naznačuje, že postačí jediný nepatrný zádrhel, a 'cosi' exploduje. ___ Vypozorovali jsme tolik, a přece nejsme o mnoho moudřejší, v čemž se nelišíme od naivních mužů, kteří se s Carol setkávají. ___ Carol má v sobě pramálo z Evy. Ženy, kterou by muž mohl posvém ovládat. Nedaří se to ani divákovi. V Carol se v podání podmanivé, mladičké Deneuve Polanskimu daří vyvolat napovrch ducha nespoutané Lilith – (apokryfní) první ženy Adamovy. "Nechci ležet pod tebou“. Hrdé ženy, kterou Starozákonní Bůh - po té, co si na ní uražený Adam postěžoval "výše" - zatratil a vyhnal. Žena, která je odjinud. To proto ten nepřítomný pohled. ___ Kus téhle Lilith (na just!] zůstal v každé jedné z Vás. Znáte ji dobře. „Posvátná děvka“ uvnitŕ Vašich těl, co si bere, co chce. Co odmlouvá. A křičí: Tak dost! Co muže zpraží jediným pohledem. Nebo v jediné vteřině sežehne plamenem vášně… Téhle nepokořené ženě vzdává Polanski svým filmem hold.___ Svědčí její nepřítomný pohled o počínajícím šílenství? Tuze morální kategorie. Slovo, kterým lze lhostejně přikrýt cosi, co je jiné povahy. Lilith v těle Carol je především sama. Cizinka. Nepochopená. Příliš krásná pro svět vezdejší. Sama v anonymním, rušném, odcizeném městě. ___ Střevíce ležící uprostřed pokoje. Nesebere. Neuklidí. Už tu stejně není nikdo, kdo se dívá. Samota se mění z metaforické ve faktickou. Ostentativní mlčení. Zatažené závěsy oken. Čas odplývá.Kam asi...? Carol poprvé v životě dělá, co chce. A taky nedělá, co se jí nechce. A blíží se umanutě k bodu, z něhož již není návratu… ___ Jak říká Michel Tournier: druzí lidé jsou jako majáky, které kolem sebe vytváří světelné ostrůvky. Co se stane se světlem a všemi jeho myslitelnými odstíny, když tu „ti druzí“ nejsou? Kam tohle světlo nedopadá, tam vládne bezedná noc. Pak neživé věci ožívají. V zrcadlech se zjevuje, co není. Černá a bílá. Světlo a stín. Ostré surreálné záběry z neočekávaných úhlů. Atmosféra budovaná z nespatřeného. Promlouvá, co je mimo záběr. Umlčovaná zvuková stopa evokuje snový, halucinovaný charakter prožívání. V této fázi se filmová "řeč" proměňuje v dokonale sehranou symfonickou skladbu. Nikdo se nedívá. Bůh by mohl. Kdyby se uměl zastydět... ___ Post scriptum: Ještě teď si vzpomínám, jak jsem za velkou louží na ten film zíral v rámci výuky poprvé. Jako tele na nový vrata. Kladl jsem si spoustu nesmyslných otázek, a nenašel vůbec žádné odpovědi. Mezitím jsem něco málo prožil, a tentokrát už se skvěle bavil :) ___Hnus (1965) je první z trojice filmů ze 60. a 70. let, ve kterých Polanski prozkoumává domnělá (i reálná) ohrožení, jímž jsme vystaveni při pobytu ve městě, chtělo by se upřesnit: v městském bytě (Rosemary má děťátko (1968), Nájemník (1976)). Více o skvělém soundtracku: Chico Hamilton ( http://www.dougpayne.com/repulsio.htm ). ___ Ještě jedno post scriptum: Text věnuji všem nespoutaným ženám, co si i dnes udržují zvyk ke všemu čichat a naslouchat svým divokým instinktům.. … Zajímavé komentáře: Jeanne, Jordan. Komentář unaveného profesionála postiženého žalostnou slepotou: Djkoma. (11.09.2008) (méně) (více)