Hodina vlků

Díla Ingmara Bergmana jsou podobně jako ty od Davida Lynche naprosto úchvatné svým zpracováním, ponurou atmosférou která zcela zruinuje vaše psychické rozpoložení a jen málo kdo je zcela pochopí. Přesně takto tomu je i u tohoto surrealistické filmu nabitého expresionismem a jistou podobností se dá zařadit i ke gotickému hororu. Zhruba takhle nějak shrnul distributor charakteristiku tohoto snímku a já s ním více méně souhlasím. Přestože nemám moc rád hraní s cizími slovy, jejichž význam mnohým moc neřekne musím uznat, že tentokrát to vystihli docela přesně. Protože tohle byla vážně jízda, kterou jsem si užil od začátku až dokonce, ale nemůžu říct, že jsem jí zcela pochopil. (19.10.2010)

Moj prvy Yngmar Bergman a hned viem, ze ide o genialny film, ktorym Yngmar Bergman dokazal, ze pravom patril a patri medzi najvacsich a najlepsich reziserov svetovej kinematografie. A kludne znesie porovnanie s takymi velikanmi ako Welles, Hitchcock. Vysoko vyzdvihujem desivy svet prizrakov a dusevnych poruch nemocneho maliara, dalej jeho zena, ktora s nim ostava, a ktora s nim zdiela tieto chimery, sa neodvratne postupne dostava do chorobneho sveta predstav, ktore rozhodne zanechaju hlboku stopu na jej dusi. Vysoko hodnotim genialnu pracu reziserskeho maga Yngmara Bergmana, ktory dokazal, ze sa filmu jednoznacne rozumie. Dalej vysoko hodnotim atmosferu ostrova Faro, ktora ma kuzlo aj po 45 rokoch. A Vargtimmen ma hodne priesah do hororu, co je pre mna len dobre. Horory mam totiz rad. 100 % (26.10.2013)

Druhé zhlédnutí je podle mě naprosto nutné! Zvyšuji na 4****. Původní komentář: Je zajímavé sledovat komentáře k Hodině vlků, které se zde vyskytují. Jsou tu pouhopouhé dva proudy : jedni, kterým se film opravdu moc líbil a dávají mu 4 nebo 5 hvězdiček v závislosti na tom, jestli jsou schopni přimhouřit oko nad menšími nedostatky, nebo ne. Pak je tu druhý proud, který dává dvě hvězdičky. Tito lidé film nechápou a je jim protivné, že tu má tak vysoké hodnocení, když je to taková podivnost a přísahali by, že je to jen proto, že to točil slavný režisér Bergman. Já osobně jsem někde urostřed, ale víc se kloním k první skupině ačkoliv se skutečně zdá, že tento film má neuvěřitelně přehnaně vysoké hodnocení. Jednotlivé kvalitní prvky filmu neupírám : tolikrát zmiňovaná kamera Svena Nykvista je dozajista perfektní. Herecké umění Liv Ullmannové, respektive Maxe von Sydowa taktéž, stejně jako režie. Ale popravdě : rozuměli jste tomu příběhu? Rozuměli jste mu pořádně, beze zbytku? Také jsem pochopil, že malíře trápěj běsy..že manželka se k němu přimkne tak, že Je také spatří. Ale dokázal by ten film někdo analyzovat? Rozebrat ho pořádně? Scénu po scéně? Najít tam a vysvětlit smysl jednotlivých motivů, záběru, dialogů? To snad ani sám Bergman :) Celkově to pro mě bylo zklamání. Neočekával jsem hektolitry krve, ačkoliv jsem si tento film sehnal pouze z důvodu, abych viděl Bergmanův jediný horor a některé scény mě příjemně překvapily svou..tradičností : vydloublé bulvy plovoucí ve víně, sundavání si tváře... Ale ten příběh byl prostě v mnoha momentech moc nepochopitelný. (12.06.2008)

Horor se vším všudy a bez jediné kapky krve nebo oživlé mrtvoly. Hrůza v každém okamžiku, jen stále větší. Proč? Protože něco podobného se možná odehrává „vedle u sousedů“. Nejsou to umělci ani nežijí na opuštěném ostrově. Třeba se jen mají stejně „rádi“ jako ti dva ve filmu, a proto splynou i s démony toho druhého. A jejich drama možná taky nemá „žádný“ konec, jako i tento film. Max von Sydow se role zhostil bravurně. (22.06.2010)

Ešte kým začnem, rozoberať obsah tejto snímky, tak musím podotknúť, že ma celkom prekvapil fakt, že to nakrútil režisér Ingmar Bergman, od ktorého som videl iba plytkú drámu Leto s Monikou. Keby som to mohol prirovnať k nejakému literárnemu dielu alebo radšej autorovi, povedal by som, že to má výrazné črty Edgarda Alaina Poea. V podstate sa dej odohráva v pomerne romanticko gotickom, prostredí takmer opusteného ostrova, kde sa párik manželov symbolicky ukrýva pred psychickou poruchou muža a maliara v jednej osobe. Jeho myseľ vidí prízraky ktoré sa mu zobrazujú v snoch, takže aj so svojou ženou cez noc nikdy nespia. Popri týchto prebdených večerov muž často rozpráva neuveriteľné a snovým oparom zahrdúsené historky s ktorých ani samotná žena, ktorá ho už pozná dlhé roky, nedokáže určiť či ide o pravdu alebo klamstvo, či nebodaj pseudo-pamäť. Ono tieto všetky subjekty znejú nesmierne pútavo ale vo výsledku ide o veľmi pomalú, nemastnú-neslanú drámu, ktorá ma po väčšinu času nudila. Posledných 20 minút stojí za pozornosť. Tam sa tie snové surrealistické výplody fantázie miešajú z realitou a vzniká, aspoň na moment, pocit riadneho mindfucku. Ale koncept ako celok ma rozhodne nebavil Kvalitu tom vidím aj cítim ale nezaujalo ma to tak, ako som od toho očakával. (09.05.2015)