Červené střevíčky
-
Red Shoes, The
Drama / Romantický
Velká Británie, 1948, 133 min
Režie:
Michael Powell, Emeric PressburgerObsah
-
Pro svůj desátý společný film nalezli Powell a Pressburger inspiraci ve stejnojmenné romantické pohádce Hanse Christiana Andersena o dívce podlehnuvší moci magických tanečních střevíčků, kterou rozpracovali do strhujícího příběhu o stravující vášni pro umění a kreativní proces. Talentované baletce Vicky (Moira Shearerová) se plní sen v podobě angažmá v ansámblu inspirativního a démonického impresária Lermontova (Anton Walbrook), neúprosně trvajícího na podřízení soukromí vyšším uměleckým cílům. Díky představení Červené střevíčky Vickyina kariéra strmě stoupá, ovšem v okamžiku, kdy se její přátelství s hudebním skladatelem Julianem (Marius Goring) změní v milostný vztah, je hvězda souboru postavena před osudovou volbu. Nejproslulejší titul v produkci The Archers průkopnickým způsobem spojuje dosud oddělená teritoria divadelního jeviště a filmu. Během novátorské patnáctiminutové baletní sekvence je divák z pohodlí sedačky vtažen do Vickyina vnitřního světa, v němž svádí souboj „pozemský“ cit s oddaností k umění. (MFF Karlovy Vary) -
Nepřístupný Lermontov, arogantní a egocentrický, angažuje Juliana Crastera jako dirigenta pro zkoušky orchestru a Victorii Pageovou jako alternaci primabaleríny Boronské. Ta se však vdá, a proto soubor opustí. Lermontov to považuje za zradu umění a Boronská si stěžuje: "Ten muž nemá srdce." Díky odchodu Boronské dostane Victoria příleřitost - Lermontov z ní udělá novou hvězdu a z Juliana svého skladatele. Produkce bude mít úspěch na celém světě. Lidská přirozenost se nedá změnit, míní baletní mistr, ale lermontov oponuje: "Můžete ji odporovat." Mýlí se - Victoria se zamiluje do Juliana. Vezmou se, ale Lermontov se ji snaží znovu získat pro divadlo. (Krasus)
Komentáře uživatelů k filmu (40)
-
Houdini
Oscar 2 : Výprava, Hudba + 3 nominace: Nejlepší film, Námět, Střih. . . . Zlatý Lev - výběr(26.5.2004)
-
Renton
MFF KV(3.7.2010)
-
T2
║Rozpočet £551,927║(9.2.2010)
-
Shadwell
Kdyby točil melodramata Orson Welles, vypadaly by takhle - antimelodramaticky. Červené střevíčky jsou výhrůžně hučícím strojem, těžce uměleckým filmem - jsou stejně sofistikované jako Zpívání dešti, jen obrácené od sklonu vidět skutečnost z té lepší stránky. Jak říká Miroslav Petříček: „Umění není od toho, aby uklidňovalo, ale zneklidňovalo." Není divu, za filmem, před nímž hluboce smekl pomyslné sombrero Brian DePalma, Martin Scorsese nebo Francis Ford Coppola, stojí režisér Michael Powell, jehož nekompromisní, britskou kritikou hystericky odkopnutý Peeping Tom se ozývá i zde, a „maďarský čaroděj“ Emeric Pressburger posedlý magií, rozuměje tou zvláštní, těžko postihnutelnou a ještě hůře naplánovatelnou filmovou atmosférou, jak ji známe z Miami Vice a z The Heat Michaela Manna. ____ Červené střevíčky zajišťují divákům prožitky estetické, a ne emocionální povahy, utvářejí pocit krásna, místo aby dojímaly, realizují strategii porozumění umění, ale ne strategii slz, a tím převracejí veškeré znaky melodramatu a spějí k wellesovskému antimelodramatu. S tím souvisí odklon od melodramatické lásky (zbanalizovaná romantická láska) a příklon k lásce romantické (opravdová, vášnivá, cit Gustava či Werthera), respektive od ve filmu odsuzovaného manželství k hudbě a baletu, od melodramatu k romantismu – zatímco melodrama nabízí nové „náboženství lásky“ a tím má působit jako společensky integrující, nikoliv rozkladná láska (proto odmítá lásku šílenou, která však byla jádrem skutečné romantické lásky, zpochybňující společenský řád a rozbíjející jeho zákony), pak romantismus naproti tomu programově odděluje lásku od pojmů štěstí, životního úspěchu erotického uspokojení, které s ní jsou tradičně spojovány. Romantická láska představuje jeden z hlavních argumentů v polemice s dostupnějším melodramatem, které přichází „shora“, je vyprojektováno architekty, naplánováno manažery a sex-kouči.(25.7.2009)
-
EdaS
Huh. Umělecké melodrama. Vizuální obžerství, které nikdy nesklouzne ke kýči. Nesmírně lituju, že jsem to neviděl v kině. Kupuju blu-ray a jdu do dalších snímků dvojice Powell - Pressburger.(2.9.2010)
-
Rogue
Střevíčky vůbec nejsou můj typ, ale jaksi... strašná pecka, proboha! Stejně podivný muzikál jako All that jazz.(2.12.2010)
-
bassator
45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO MICHAEL POWELL & EMERIC PRESSBURGER - Pocta Michaelu Powellovi a Emericu Pressburgerovi (The Red Shoes / THE RED SHOES / Červené střevíčky )(24.8.2011)
-
RHK
Jeden z TOP 250 filmů mezinárodní filmové databáze IMDb http://www.250films.net. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(19.9.2009)
-
jhrasko
Nepreafektovaný, vizuálne brilantný, kompozične novátorský, rozuzlením odvážny a nadčasovo inšpiratívny SKVOST, pri ktorého sledovaní som ani na sekundu nemohol uveriť, že bol natočený v roku 48 ! Resp. áno, na 3min., pri záverečnom (patetickom) prejave B.Lermontova. Odpúšťam. A je mi jasné, Martin, Baz, Miloš, Alan P. a ďalší, od koho ste sa učili. ZÁŽITOK.(6.7.2010)
-
Vavča
Nejen na svoji dobu velmi vizuálně vyspělé, scénaristicky dobře propracované, psychologicky rafinované, vynikající vykreslení postav. V restaurované verzi vyniknou velmi dobře promyšlené obrazové kompozice, skutečně podařená hudba. Herecky vskutku precizní koncert od "ďábla" ředitele baletní společnosti Lermontova(Anton Walbrook) a neméně vynikající baletka Vicky (Moira Shearer). Chápu, že publikum tehdy film nevydýchalo, musel to být pro ně skutečný šok, takhle pokročilý moderní fim, co se neztratí ani dnes.(24.1.2012)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(24.1.2009)
-
Toj
Fantastické! Aranosfsky si se svým druhořadým thrillerem o baletu může tak akorát trhnout svou labutí nohou. Takovýhle zážitek z filmu ve mě zůstane ještě dlouho...(14.7.2011)
-
d.beseda
Mé hodnocení: 93%. --- Viděno: (03.07.2010 - 45. MFF KV, Thermal - Velký sál).(20.10.2011)
-
Tayen
Na tuhle klasiku jsem narážela tak dlouho, až ji dali v mém oblíbeném kině. Film je úžasný od začátku do konce. Po celou stopáž jsem nezaznamenala hluché místo, u kterého bych se nudila. Tanec hlavní hrdinky je úchvátný, stejně jako atmosféra celého filmu, která je smutná a tragická, stejně jako jsou Andersenovy pohádky, ze kterých čerpal film námět. A když dospějete k finále, víte, že to nemohlo skončit jinak. Volit mezi láskou k člověku a láskou k sebevyjadřujícímu umění je nespravedlivé a nemožné.(21.2.2012)
-
Baxt
9/10 Takřka mistrovské dílo. V baletu našli Powell a Pressburger adekvátní způsob jak zúročit své nesmírně náročné vizuální cítění. Každá scéna, každý pohyb v záběru - dokonale vyvážen.Ty jisté sklony k exaltovanosti v žáru tance kompletně zanikají a motivace hrdinů lze díky jejich zápalu pro věc snadno pochopit. Dobu Červené střevíce ale nepředběhly jen obrazotvorností, ale taktéž svolením postavám narušovat tradiční naraci (bez důrazného střihu není elipsa elipsou, máme tendenci spojovat si filmový čas sekvence s dobou uplynulou v realitě - zde v úvodu například uběhne 45 minut bez jediné prolínačky) a vystupovat ze svých rolí (nic nového, ne ale po hodině naprosto korektních a v realitě ukotvených kreací). ___ Překvapilo mě, že je i tak prvoplánově bídáckému Lermontovovy dovoleno projít velmi působivým vývojem. Kde by si jiní usnadnili práci, tam přidává režisérské duo další rozměr. A stvořili postavu daleko zajímavější, než je Vicky či Julian. Vševědoucí vyprávění sice nikomu nenadržuje, ale právě skrz Lermontova se informujeme o dějových zvratech, které jsou nám do té chvíle chytře utajeny, přestože nemusely být (milostné vzplanutí, dopisy). ___ Nevyhnu se srovnání s nedávnou Černou labutí. Ač ji považuji za skvělý film, ta destruktivní póza a černá paleta barev přeci jenom nemá na opojnou a inteligentní červenou knihovnu a stejnobarevné střevíce. Ne v tomto brilantním provedení.(3.6.2012)
-
danecek24
6. Zlatý Glóbus za rok 1948 - cena (1) - *Nejlepší hudba - Brian Easdale(22.1.2009)
-
Cimr
S tímto filmem mám jeden problém, a to ten, že prvních zhruba 90 minut působí jako plytká (i když vizuálně zajímavá) technicolorová zábava prakticky bez děje, zkrátka taková trochu lépe natočená komedie s duem Ginger a Fred. Říkal jsem si: Už zase někdo chtěl natočit skvělá baletní čísla a prskl mezi ně cosi jako příběh, aby tomu mohl říkat film. Posledních 40 minut ale můj názor změnilo. Skvělý konec mě nalomil k tomu, že dávám čtvrtou hvězdu. Film mého života to přesto asi nebude (i když obsahuje snovou taneční scénu, která je naprosto dokonalá).(30.12.2011)
-
Terva
Ambice a Láska. Znalci pohádek, hlavně těch od H. CH. Andersena budou určitě spokojeni. Tak jako já. Určitě hned nepoběžím na nějaký balet, ale tady v tomto snímku se mnoha lidem určitě tato "kultura" zalíbí.(12.1.2012)
-
marvan
Českou premiéru zrestaurované kopie uvedla na MFF v Karlových Varech neopakovatelným způsobem Thelma Schoonmaker, manželka režiséra Michaela Powella a spolupracovnice Martina Scorseseho, který se o zrestaurování Červených střevíčků zasadil. Staré filmy na festival patří, ukazují, že film se spíš mění, než vyvíjí a staré filmy nám mohou poskytnout zážitek, který ty nové nejsou schopny zprostředkovat. Červené střevíčky působily i v konkurenci současných filmů zcela suverénně. Zásluhu na tom má zcela jistě i stále živé téma smyslu umění a jeho hranic. Předčasným vrcholem filmu se pro mě stala několikaminutová inscenace baletu Červené střevíčky, který dal filmu jméno. Geniální, čistě estetický a extatický zážitek obrazu a hudby beze slov.(7.7.2010)
-
elle
Tragická pohádka pro dospělé inspirovaná (dvojí expozice v ději) pohádkou Hanse Christiana Andersena o dívce, kterou láska k tanci zabije (Červené střevíčky, které nejsou nikdy unavené). Pro milovníky baletu lahůdka, ale i samo o sobě jde o nádherný příběh o zničující síle vášně k tanci či umění vůbec, která požírá vše ostatní. Krásná hudba, výprava a přesně obsazená hlavní hrdinka, která hraje i tančí. Obsahuje to podobně jako Američan v Paříži extrémně dlouhé a nádherné zcela taneční pasáže.(7.10.2007)
