Naši kluci

Seriál ve mně zanechal velice rozporuplné pocity; na jednu stranu šlo o skvělý náhled do palestinsko- izraelských vztahů se všemi manipulacemi a politickými tlaky, které ukazují, jak bezcenný je lidský život, na druhou stranu tvůrci zřejmě trpěli Alzheimerem, protože v některých epizodách ztratili přehled o předchozím ději, a výsledek pak působil mírně řečeno podivně. 4*- (16.09.2020)

-5* V médiích jsou konflikty mezi Izraelem a Palestinou už stokrát omílaným evergreenem, ale jaké jsou reálie, tak to si málokdo dokáže představit. A tento seriálem Vám určitý obrázek dokáže jasně nastínit. Dokázal převést na obrazovky skutečný případ takovým neutrálním způsobem, že z toho výhody nemá ani jedna strana, spíš naopak. Začíná to únosem a kriminálním vyšetřováním, pokračuje odplatou a vyšetřováním a končí soudem. Přesto nemám pocit, že je to pro každého diváka, tak nečekejte od něj výraznou akci, spíš je to komorní drama a pečlivě vystavěná sociální sonda o obou národech. Reálnost vyprávění je až neuvěřitelná a proto nezbývá než opět pochválit a doporučit. PS: Po seriálu Chalífát, který se taky věnuje terorismu jsem si už udělal jasný obrázek o Dálném Východu. Zasytil jsem se toho až až a dlouhou dobu se budu dalším podobným snímkům vyhýbat a nejspíš i těm zemím. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.07.2020)

V roce 2014 unesl a zabil Hamas tři izraelské chlapce, načež se rozhodli tři ultraortodoxní pomstít se stejným způsobem na náhodném palestinském teenagerovi. Tento seriál je špičkovou filmovou rekonstrukcí této události, která sleduje krůček po krůčku skoro jako v přímém přenosu pátrání po těch prvních třech a následně po té druhé trojici až k soudnímu procesu s nimi. Skvělá sonda do společnosti na Blízkém východě, která je naprosto pohlcující a jako krimi drama strhující a kdyby se poslední čtyři díly nerozmělnily, tak tohle dílo hodnotím stejně vysoko jako Černobyl nebo Chalifát. První seriál HBO v hebrejštině/arabštině, asi když to šlo u netflixovské Faudy, která byla ale proizraelská, tak to zkusili i tady, kde je to mírně propalestinské. Jak napsal zpravodaj ČT Szanto tenhle seriál je jakýsi sebemrskačský bič pro Izraelce, ale to je tím, že divák sleduje hlavně ten druhý zločin. Normálně bych dal čtyři silné hvězdy, ale po mojí sérii jednohvězdičkových srajd musím napálit pět, protože jsem rád potkal zase něco v echt kvalitě. (03.06.2020)

Zpracování docela nudné, ale silný příběh velice zajímavý. Po první části jsem to chtěl vzdát, nakonec jsem byl rád, že jsem to vydržel až do konce.  Nahlédl jsem do pro mne naprosto nepochopitelné jiné kultury, jejich zvyků, mravů, problémů a náboženství. Pohled na věc ze dvou z nesvářených stran, právnické kličky, rozhodně stojí za to seriál shlédnout i přes jeho těžkopádnost. (20.11.2021)

Určitě záslužnější tři, nicméně s výhradami, jež mi víc nedovolí. *** Mám silný dojem, že problém série je mj. v nezadržitelném zlomu a rozpadu prvotní vyprávěcí síly a atraktivity tam, kde se původní fabulace volněji popouštějící uzdu fantazii a sledující několik výnosných barvitých obecně kulturních a filosofických motivů, držících diváka v soustředěných úvahách, reflexích, vstřebávání, tázání, znepokojení a napětí, ostře a neplynule, trochu násilně napasovává ke konci na realitu skutečných událostí, a navzdory rozběhnutému širšímu a slibnějšímu potenciálu se odpovědí na ty obecnější otázky u jednotlivých postav nedočkáme. Zatímco zhruba do šestého sedmého dílu víceméně sledujeme Schrödingerův kulturně-detektivní příběh, jenž si drží všechny své vyprávěcí i úvahové potenciality, od sedmého osmého dílu začíná vyprávění strmě a stroze kolabovat do jediné verze zploštělé dokumentární reality, a tohle zadokování se bohužel neobejde bez zbanálnění a změlnění. Konec je tak mnohem plytčí a neuspokojivější, než co navozovala celá první polovina série, scénář trpí zvoleným postupem, kdy se evidentně zpočátku chytalo víc zajíců a tučnějších, než se nakonec mohlo strčit do pytle, aby to bylo košer, a divák jako já je přese všechno poučení, jehož se mu tímhle výletem do blízkovýchodního světa a střetu kultur dostalo, nevyhnutně poněkud zklamaný. Nejvíc se to pro mě zkonkrétnilo v postavě Simona Kohena, do jehož hlavy a srdce bych asi chtěla nahlédnout nejvíce, ale stalo se to více či méně skoro se všemi postavami, jak scénáristé najednou nevěděli, co si s nimi počít a postupně je po vynesení rozsudku zahazovali a opouštěli, aniž by dali divákovi možnost pochopit, co se v nich doopravdy odehrává. Nejkrutěji to odnesla postava Toto, již scénáristé divákovi pravidelně připomínají, aby jí na konci vůbec neumožnili se projevit. *** Kdyby se scénáristé drželi fabulační logiky vlastního započatého vyprávění a dotvořili ho i po dokumentačním závěru u soudu jako smyšlené drama, byl by výsledek zřejmě organičtější a snad by i z reality odzrcadlil víc, kdyby dali příběhům postav osudová vyústění, nechali je vyrovnat se dle svého naturelu s výsledkem soudu i společenskou a politickou atmosférou v zemi a odhalili divákovi své niterné reakce. Takhle jsme po vynesení rozsudků skončili s prázdnou, bez sebemenší katarze, jen proto, že u reálných předobrazů si tvůrci dál nic fabulovat netroufli. Nicméně soudím, že i přes tuhle závěrečnou frustraci to stojí za shlédnutí. *~ (14.06.2020)