Říkání o víle Amálce

Několik matných vzpomínek z dětství zůstalo, ale teď po opětovném zhlédnutí se nestačím divit! :-) V pátém díle např. dostanou dvě pěnkavy doživotí za to, že neumějí zpívat. Když pominu lehkou nudnost a spoustu logických chyb v příbězích, několik (nechtěně) vtipných animací se tomu musí nechat. O nějakém přínosu pro děti bych ale v tomhle případě mluvil jen těžko. (08.11.2008)

Musím se přiznat že tenhle večerníček podle knižní předlohy pana Václava Čtvrtka a i všechny ostatní večerníčky podle něj mně nikdy moc nezajímali, a není to jen kvůli naivnímu ději (Děti mají na naivitu právo) je to protože mi celá animace přišla nevýrazná. Ani můj ne moc oblíbený Rákosníček mně tak nenudil, Jiřině Bohdalové nebo Aťce Janouškové nebo Františku Filipovskému  se v dabování večerníčků nikdo nevyrovná. (03.05.2024)

Václav Čtvrtek má za sebou řadu krásných pohádek. Od Rumcajse, přes Pohádky z mechu a kapradí aj. Václav Bedřich zase režíroval Boba a Bobka, Maxipsa Fíka atd. Toto spojení vyloženě nedopadlo špatně. Jenže tento seriál je určen, na rozdíl třeba od zmíněných výše, určen vyloženě pro nejmenší. Zatímco u králíků z klobouku či Manky a Cipíska se sem tam pobavili i dospělí, Amálka řeší ty nejjednodušší starosti v lese a tomu je přizpůsobený děj i stopáž. Humor se čekat nedá, je to prostě jednoduchoučká pohádka, na které by měli děti objevit, co je zlé a co je dobré a co se dělá a co už ne. Víc se od toho čekat nedá. Jiří Hrzán navíc také nebyl bůhvíjaký vypravěč a za mě se do pohádky nehodil, zvolena měla být asi určitě žena. (03.04.2023)

Evidentně "dívčí" či "holčičí" večerníček nikoliv náhodou většinově neoslovuje mužskou část tohoto fóra. Nese - a tady nevidím výraznější kvalitativně odlišující nebo zvlášť pozitivně působící zvláštní znaky tohoto večerníčkového seriálu - všechny znaky tohoto směru tvorby pro děti a mládež. Vedle nápadité animace k nim patří až maximalisticky podávaná snaha o přiblížení se dětskému vnímání (4-8 let věku), silný, avšak současně tezovitě prostinký příběh, pozitivní pointa a namluvení dialogů předním hercem, v tomto případě Jiřím Hrzánem. Je logické, že podobné věci utví v paměti stále ještě více malého než většího dítěte jen útržkovitě, pokud vůbec. Rozpustilá rozvernost, která příběh oživuje, je přítomna i zde. Ale proto, aby mohla vyniknout, se musíme dívat na dramatickou tvorbu, určenou zejména menším dětem, alespoň poněkud jejich očima. Je zřejmé, že ne vždy je tato snaha úspěšnou. (21.06.2008)

Amálka mě v dospělém věku dokáže bavit víc než Maková panenka, i když jsem neviděl všechny díly. Chvíli ale trvá, než si zvyknete na Jiřího Hrzána jako vypravěče. A taky se mi líbí vysvětlení Amálčina původu v první epizodě. Tam, kde by Hollywood natočil origin za těžké stamiliony, si čeští tvůrci vystačili s tím, že jednou prostě přišla mlha, foukl do ní vítr a na světě byla Amálka. Nač se zdržovat. (1 314.) (05.07.2020)