Díra

Tak i já jsem se dostal k této netflixové pecce. Španělé občas umí dost překvapit a tento snímek mezi ostatními dost vyčnívá. Nehledal bych v tom ale žádný politický podtext. Trochu mi to připomnělo kraťas Next Floor od Denise Villeneuve. Celý film se odehrává v jakémsi experimentálním horizontálním vězení. Způsobů, jak se tam dostat je mnoho. Náš hrdina se ocitá v centru dění, aniž by znal jakékoliv okolnosti. Brzy ale zjišťuje, že se jedná o dost nehostinné místo, kde přežijí pouze silní. Jakékoliv slitování musí jít stranou. Jídlo se podává totiž pouze jednou denně, a to prostřednictvím výtahu. Jste omezeni tím, co vám nechají vězni nad vámi. Čím nižší patro, tím míň jídla pro vás. A to, v jakém patře se octnete, je čistě náhodné. Podaří se našemu hrdinovi změnit zavedený systém? Konec je docela otevřený... "Panna cotta je poselství!" (27.03.2020)

„Hej, slyšíte mě tam dole?“ - „Nevolej na ně!“ - „Proč ne?“ - „Protože jsou pod námi. A ti nad námi neodpoví.“ - „Proč?“ - „Přece proto, že jsou nad námi.“ Co člověka dělí od toho, aby se stal zvířetem? Někdy stačí jen pár pater…aneb sněz nebo budeš sněden. Tak má vypadat celovečerní debut! Od první vteřiny silně atmosférický, působivý, stísňující a zneklidňující. Krom perfektního dominantního zvuku a démonicky slizkého Trimagasiho na tom má největší podíl rouška tajemství. Při prvním nahlédnutí do Díry, resp. Vertikálního samosprávního centra (tedy našeho současného světa, jen bez toho falešného pozlátka a atrakcí), divák neví nic a hlavní hrdina to má podobně. Teprve posléze se dozvídá pravidla „hry“, odhalí se mu motivace a charaktery postav. Jen na část vyvstanuvších otázek se divákovi dostane odpovědí, ale na druhou stranu hlavní myšlenka filmu je jasná (a záleží na vás, co si z Díry odnesete). Mám skoro chuť téhle palčivé sociální sondě napálit 5*, ale kvůli neuspokojivému konci to nejde. I tak můžu vřele doporučit. (29.03.2020)

Vykoupení z (vertikální) věznice Díra. A po španělsky. Středobodem je jídlo, respektive vězeňská strava servírovaná zcela netradiční a originální formou. A od toho se odvíjí vše. Obézní jedlíci a vředaři se postí a raději tenhle film bojkotují. Krásný kontroverzní a originální rozměr se tvůrcům podařilo do téhle neotřele šité látky vměstnat. Jen kdyby si film utřídil své nesčetně přebujelé žánrové prvky. Chvíli film zaduje do hororových plachet, pak se ocitáme v dramatu se zjevným sociálním podtextem, filosofuje se, cítit jsou i satirické vlnky, scifi ševelení a vše nepříjemně spláchne artový příboj a několik nedomyšleností. Neznámý režisér s nezapamatovatelným jménem Galdel Gaztelu-Urrutia skvěle navodil syrovost, drastičnost a bezvýchodnost situace. Neustále je někdo umolousaný od krve i exkrementů, kanibalismu se též nevyhýbá, jakmile se ale oprostí od všech nechutností, začne film přešlapovat na jednom místě a nemá se jak pohnout dál. Do klasické formy útěku se vlastně ani nepouští, hlavní hrdina v závěrečné fázi filmu utvoří družbu s černochem, kdy jak dva pablbové jezdí na platformě z patra do patra, rozdávají příděly jídla a fanaticky a nesmyslně oslavují poselství(??) dezertu Panna Cotta, aby (asi) dosáhli kýžené solidarity. Do toho se halucinogenně zjevovali již mrtví vězni. To jsem měl dost. Bylo to nesrozumitelné počínání, taková ta zbytečná snaha mě dostat do klubu náročného diváka. Závěrečná část filmu se mně vůbec nezamlouvala. Dění před ní bylo poměrně zajímavé a poutavé. Sice jsem nechápal, proč se vězňům podstrojují laskominy, úplně zdárně nebylo vyloženo zařazení administrativní pracovnice věznice a jejího psa do cely s hlavním hrdinou a v podstatě se film příliš nezabýval ani tím, kdo vlastně řídí chod věznice a na jakém principu pracuje. Když si vězeň ponechal jídlo, tak v cele mrzlo nebo se oteplilo k zalknutí. Takových originálních nápadů se jistě našlo povícero. Idea (scifi) vězení v totalitním režimu je atraktivní a osvěžující artikl, který divákům nabídl (nevybalancovanou) žánrovou všehochuť a zcela pokažené finále. A jestli se v něm nebudete cítit komfortně, tak tím pádem film splnil svůj účel. 6/10 (07.07.2020)

Tenhle komorní kousek vypadal ze začátku hodně zajímavě a já jsem byl celkem nadšenej. Ke konci filmu, ale moje nadšení začínalo celkem upadat. . El hoyo v sobě skrývá pár hodně povedenejch momentů, ale taky pár nudnějších pasáží. Lehčí zkrácení stopáže by nebylo úplně na škodu. Tenhle film o poselství, žrádle a pádu na úplný dno měl určitě co nabídnout. Nápad to byl vskutku neotřelej a celkem originální. Škoda, že ho tvůrci úplně nedoladili, protože finále vyšumí úplně do prázdna. Škoda... jdu si dát Panna cottu... abych si zpravil chuť. (22.08.2020)

Začnu od konce - právě tady si totiž tvůrci dost ulehčili práci a právě tak trochu odbytá koncovka ubírá snímku na dokonalosti. Jako velmi trefné, promyšlené a strhující podobenství o současné společnosti funguje jinak "Díra" bezvadně a vydá za tucet sociologických průzkumů dohromady. A jeden poznatek závěrem - daleko lépe se tento divácký zážitek snáší s plným žaludkem. (14.05.2020)