Díra

Diera = väzenie. Je to zrejme betónový komplex s obsahom 0 až 333 poschodí. V každej danej etáži sa zrovna nachádzajú dvaja väzni. A zhora nadol im prúdi jedlo s tzv. „švédskymi stolmi” , a to v každodenných intervaloch a v presne stanovenom časovom harmonograme. Tí, čo sú úplne hore sa majú najlepšie, pretože praktizujú doslovnú - Veľkú žranicu, pričom, ako postupne ide "výťah" čoraz nižšie, tak sa majú títo nešťastníci, čím ďalej tým horšie, že im teda nezostáva nič iné, než sa riadiť prostým pravidlom: „Zjedz, lebo budeš zjedený” , alebo Dr. Hannibal Lecter by už vedel vyprávať, čo je to kanibalizmus vo svojej najväčšej kráse...? Títo «pôžitkári» sa absolútne nezaujímajú, čo je vlastne s ľuďmi práve pod nimi, keďže pud sebazáchovy býva tradične veľmi silný, totálny nezáujem ešte oveľa silnejší, čiže každý jednotlivec (jednotlivci) sa stará(ajú) iba sám (sami) o seba v aktuálnej prítomnosti. Istý väzeň Goreng zrovna pendluje medzi týmito podlažiami, keď je „raz hore, inokedy zase dole” , že počas toho spoznáva všelijakých spoluväzňov, kde je niekto normálnejší, či iný je zákernejší, nikdy si nemôže byť úplne istý, na koho zrovna natrafí, alebo skrátka: „Suseda si nenavyberáš” ?! _ Španielsky debutant: Galder Gaztelu-Urrutia nakrútil: perverznú, úchylnú a zvrátenú kombináciu thrilleru­/horroru, a to najmä v takom rozsahu, ako sa v ňom postavy správajú, málokedy sa niečoho štítia, a pred ničím nemávajú zábrany, keď im už život celkom visí na vlásku, sú ochotné urobiť čokoľvek, len aby prežili ! Inštinkt lovca, ktorý máme vo svojom vnútri my všetci vsugerovaný, no i napriek tomu ma film neoslovil, aj keď som v ňom objavil prezentované posolstvo. Pre mňa sa jedná o sprostosť prostú, nič viac a nič menej. Je to aj filmový humus. (27.03.2020)

Jak může závěrečná pětiminutovka strhnout film do průměrných vod........Tak by se mohl jmenovat tento film. Ono námětem se může bezkonkurečně řadit k té nejužší špičce, nápad s vertikálním vězením, kde postupně směrem dolů ubývá množství nabízeného denního jídla, považuji osobně za parádní, kdo s tím přišel, tak teda smekám klobouček.....V jádru film nabídne jednoduchý příběh, jenž je ale okořeněný tak poutavou vizuální stránkou a doopravdy místy nepříjemnými explicitními scénami (ten kanibalismus asi vévodí......od žaludku vám z toho prostě nebude dobře, s tím počítejte.....ve výsledku jen zážitek ale umocnily a filmu pomohly), že tento aspekt přejde na vedlejší kolej. Snímek sází totiž zejména na přiblížení charakterových stránek člověka, který je v nouzi a nic mu není svaté, vlastnosti LAKOTA a SOBECKOST zde hrají prim. Hlavní hrdina docela sympatický, fakticky mě zajímalo, jak tento zajímavý příběh dovedou do zdárného konce. Jenže pak došlo k absolutní tvůrčí tragédii, rozběhly se závěrečné titulky a já se zmohl jen na: To je jako všechno ?.......Asi zklamání roku, potenciál vězel úplně jinde. Takto to promrhat. Nepochopím. Za mě dávám slabší tři hvězdy....5,5/10 (31.03.2020)

O hlouposti, chamtivosti, sobeckosti, nenasytnosti. O lidech! Mistrně zrežírovaný násilný psycho, který si bere tu něco z Kostky, tu něco z High Rise a tu něco ze Snowpiercera, nikdy ale nepůsobí jako kopie. Naopak si ze svých vzorů bere to nejlepší a skládá to v jeden originální strhující celek, bez hluchých míst a zbytečností! (20.03.2020)

„Hej, slyšíte mě tam dole?“ - „Nevolej na ně!“ - „Proč ne?“ - „Protože jsou pod námi. A ti nad námi neodpoví.“ - „Proč?“ - „Přece proto, že jsou nad námi.“ Co člověka dělí od toho, aby se stal zvířetem? Někdy stačí jen pár pater…aneb sněz nebo budeš sněden. Tak má vypadat celovečerní debut! Od první vteřiny silně atmosférický, působivý, stísňující a zneklidňující. Krom perfektního dominantního zvuku a démonicky slizkého Trimagasiho na tom má největší podíl rouška tajemství. Při prvním nahlédnutí do Díry, resp. Vertikálního samosprávního centra (tedy našeho současného světa, jen bez toho falešného pozlátka a atrakcí), divák neví nic a hlavní hrdina to má podobně. Teprve posléze se dozvídá pravidla „hry“, odhalí se mu motivace a charaktery postav. Jen na část vyvstanuvších otázek se divákovi dostane odpovědí, ale na druhou stranu hlavní myšlenka filmu je jasná (a záleží na vás, co si z Díry odnesete). Mám skoro chuť téhle palčivé sociální sondě napálit 5*, ale kvůli neuspokojivému konci to nejde. I tak můžu vřele doporučit. (29.03.2020)

Jedni jsou nahoře, druzí dole a třetí typ: ti, co padají. Je v Díře. V ďábelském systému. Zlatý Alcatraz. Goreng se ocitl v osmačtyřicátém patře, což podle jeho spoluvězně vůbec není špatné postavení. Jedí zbytky těch nahoře. Ale pořád jsou na tom lépe, než ti pod nimi. O dost lépe. Dole umírají lidé. A když jsou zoufalí, obracejí ke všemu možnému, aby přežili. „Chci, abys věděl, že viním tebe. Ne lidi nad námi. Ne okolnosti. Dokonce ani vedení. Jen tebe,” vyhrkne z posledních sil zoufalý Goreng ke svému spoluvězni. Jenže teď jsou stejní. Lidský pud má zelenou. Nápad je to určitě zajímavý a originální. Vertikálně členěná věznice. Někteří jsou v ní dobrovolně, jiní si v ní odpykávají svůj trest. Uprostřed místnosti je obdélníkový otvor pro obrovský stůl. Na stěně velké číslo. Naproti postel s ještě jedním vězněm. Stůl je v „jedničce“ plný žrádla. Luxusního. V „sedmdesátce“ je to sakra horší. A co teprve ve 200? Motiv „kolik toho na mě zbude, záleží na těch nade mnou“ je všeříkající. Nakolik jsme schopní a ochotní pomoci bližnímu svému a podělit se? Dokážeme spolupracovat a jíst jen to, co reálně potřebujeme? A co zkusit celý mechanismus narušit? Přepálené scény mi nevadily, nicméně chyby to mělo, hlavně v závěru, celkově bych se nebál ještě o 15 minut zkrátit. Střihově, zvukově, rytmicky: pecka. Čtyři dietní hvězdy hlavně za nápad. Šťavnatá message. (23.06.2020)