Černý kocour

Čelná zrážka talianskeho a cheesy amerického VHS hororu. Mám rád Cozziho Contamination, presne zapadá do atmosféry alá Zombi z prelomu 70s/80s, aj keď je to vlastne z väčšej časti čosi ako dobrodružné sf. Ale tá atmosféra tam je! Tu si odkusol až príliš veľké sústo. Ono... občas sa objaví úplne kúzelná gotická atmosféra a výbuch žalúdka prekonáva aj legendárne scény z Contamination. Je tu rozmach, ambície... ale Cozzi nie je Argento, ani  Soavi, ktorí na konci 80s hrali predsa len o čosi väčšiu ligu. Zráža sa to s cheesy 80s hudbou, podivnými odbočkami(pokazená chladnička a "záhadný" opravár... WTF?) a celkovo s takou tou zábavnou VHSkovou atmoškou. Samo osebe super... ale keď idem nadviazať na Suspiriu, tak chcem viac, a hlavne trošku inak. Zabaví to, znalci odcenia narážky a znalosti... ale Argento, aj jeho producentský output, hlavne v 70s a 80s, to je asi neprekonateľná skala. (09.10.2021)

Pamětníci znají z VHS jako Černý kocour. Celkem ucházející Itálie od Luigi Cozziho - motá se kolem natáčení filmu, nechutná witch Levana, nějaký ty hnusy, střeva, sajrajty, snová atmosféra, zelená a modrá světla, trochu surreal děj. Je to místy trochu zamotaný, člověk ztrácí přehled co je sen, co realita a co přechodná agónie. Otázka je, zda to byl záměr či nebyl, já se přikláním ke koncepci tohohle filmu jako velkého zlého snu, ale zase bych to až tak neřešil. (13.02.2011)

Dario Argento, E. A. Poe (s povídkou nemá film společného ani zbla....snad kromě kocoura, co tu ale jen pózuje),Ch. Baudelaire a Thomas de Quincey a jeho báseň Levana a Matky žalu. Jojo, matky, ty jsou zde zmiňovány od Argenta, kromě Suspirie též Matka slz, co v té době ještě neměla svůj film. Z Levany tu udělali děsuplnou bytost, co místo aby matkám pomáhala, tak se snaží využít těl jejich novorozeňat. Prostě Italové. Krásný vizuál a výborná hudba...tedy ne ten řezavý metal, co se vždy přiřítil a vše rozmetal. Zpracováním a pojetím má film blízko ke snímkům 70. a počátku 80. let - surrealismus (televize dávící zelená střeva jakoby sem vpadla z Noční můry), halucinace, barvy (žlutá, červená a místo modré jedovatá zeleň) a sympatické monstrum plné červů zvracející barevný sliz. Stále krásná Caroline Munro stojí na temnější straně. Ohledně gore je jednou z nejlepších scén bušící srdce. Dnes jen pro ortodoxní žánrové fanouška a ani ti nemusí být spokojeni. Já vcelku ano. 3,5* (24.05.2023)

Tak tohle mi bodlo. Chtěl jsem si pustit něco na odreagování nějaký přiblblí béčko a dostalo se mi do rukou tohle. Moc jsem nečekal protože poslední dobou mě Itálie celkem zklamáva. No a tak jsem to pustil a teda dost se mi to líbilo. Strašně se mi líbilo že se na nic nečeká a jde se hned strašit. Hnusná čarodějnice Levana(která má kořeny podle jedný ženský z filmu v Praze což potěší:-)) nechce o sobě natočit film a tak nejdříve straší a pak se nebojí jít do extrémů. Film je sice poměrně neoriginální, ale za 1) atmosféra je dokonalá a dokáže nahnat strach, k tomu dopomáhá parádní hudba ale to bych nepřipočítaval jako plus protože je to prostě ukradnutá hlavní skladba ze Suspirie, ale i tak je samozřejmě nádherná. Maska čarodějnice je parádní sice je občas vidět ta umělohmotnost v některých scénách ale i tak vypadá dobře. Klasické hraní s barvou(červená, zelená) jak jsme u Italiánů zvyklí. Tohle mi sedlo takže nemám důvod dát méně než 4*. (30.06.2012)

Cozzi nepopře, že býval Argentovým spolupracovníkem. Jeho Černý kocour (který s Poem ale nemá nic společnýho) hýří sytými barvami, takže při těch zelených a modrých nasvícení si na mistra italského horroru nelze nevzpomenout. Co se však týče ostatních aspektů, jeho vrcholové práci se tenhle snímek ani nepřibližuje. Gore a masek poskrovnu, scénář opět zabral tak čtyři strany klasické A4 a samozřejmě nutno připomenout zdejší panorama divadelních ochotníků, z jejichž některých partů nabírám podezření, že je to celé myšleno jako komedie. I když poněkud bizarní. (23.08.2014)