A Chinese Ghost Story

Jéžiš, vlastně Tao, jakékoliv Tao, nebo nalezni Buddhu, ale to bylo pěkný, fakt pěkný… Tak krásně asijsky vystajlovaný. Blázínek a nemrtvá, to teda… Dlouho jsem asijskou tvorbu nepobírala, i když Opičí král, to byla moje láska od dětských let. Jenže člověk je obětí předsudků, jiný kraj, jiný mrav, jiný přístup k filmu. A tenhle styl, to mě začalo v poslední době extrémně bavit. Zapomeňte na všechno, nechte se unášet na vlnách fantazie, kde je všechno možné. A Fantazie přece nemá hranic… (07.09.2023)

Romantické fantasy s příchutí wuxia a špetkou hororu s výraznou komediální přílohou aneb klasická čína na talíři. Jde jen o to, zda vám tahle směska chutná či nikoliv. Zejména naivní hongkongský humor může leckoho odradit a těm, kteří jsou na něj vyloženě alergičtí rozhodně nedoporučuji.  Osobně mne pak po letech hodně bavila romantická linie, tklivá a stylizovaná. Siu Sin měla krásné nohy, oči  a zřejmě i dvojky , ale ty ukáže jen Lingovi v pamětihodně koupelnové scéně.  Kouzelné jsou i triky, zejména u překrásných mechanických zombie mi hned naskočil slavný Ray Harryhausen, ale pobaví a nadchnou i další monstra a jejich jazyky či chapadla. A díky vydařené sladkobolné ústřední písni nakonec silnější trojka přepadá do slabší čtyřky, (30.08.2023)

Romantická hororová pohádka, kterou bych malým dětem rozhodně nepouštěl. Na mnoha místech je neuvěřitelně šílená, něco takového se moc často nevidí. Triky jsou na úrovni Červeného trpaslíka a nejen triky. Stejně jako u trpaslíka jsou i tady to nejdůležitější vynikající nápady, kterých je film plný. Někdy je těch šíleností i na mě moc, ale jinak je to moc pěkný film, který má duši a tou si vás získá. (29.07.2007)

No, nejdřiv sem si myslel, že to bude taková pohádka, ale když tam hned na začátku letí useklá hlava, tak sem trošku zapochyboval a následně radši změnil názor a přistoupil spíš na temnější romantickou fantasy a ono to tak více méně je. Samotná legenda na který celej příběh staví neni níc omračujícího, spíš bych řek, že to bývalo i celkem často vídatelný i v našich pohádkách, když pominu duchy a temnou stránku filmu, základ je podle mě dost podobnej, ale působí z toho taková ta stará asijská atmosféra fantasy, což je jenom a jenom plus, krom toho herecký zastoupení taktéž pěkně sympaticky vybraný, takže teď už nezbývá nic jinýho než skouknout druhej díl a dozvědět se jak reinkarnace dopadla (20.09.2008)

Přízrak své oběti omotává chapadly a snaží se je zlikvidovat tím, že jim svůj jazyk - jistě jen náhodou připomínající penis - nacpe do úst. A když se mu to nedaří, poplive nebožáka hustou bílou substancí, načež několik minut zírám na padesátiletého vousáče, jehož celý obličej je olepen spermatem, které stéká po jeho vousech... No, asi kvůli pomýlenému žánrovému zaškatulkování na csfd jsem nejen v tento moment opravdu vyjeveně zíral na to, co jsem si vlastně pustil. Sinnui yauman je především komedie, a to komedie situační, což se v první polovině nepěkně bije se snahou o navození tajemné atmosféry. Ta tedy představuje jednoduchý romantický příběh s lehce záhrobní tématikou a vydatně odlehčovaný humorem, ale docela pěkně zpracovaný. V druhé polovině jsem si pro změnu připadal, jako bych hrál Diablo II na Matějské pouti. Vousáč vykřikuje zaklínadla a z rukávu metá firebally na všechny strany, postavy i předměty létají vzduchem sem a tam, ale kvůli šílenému kameramanovi a střihači ani nevím, kde je nahoře a kde dole, a motá se mi hlava. Na takhle agresivní a zmatečnou podívanou se mi opravdu špatně kouká. Nebýt silně nepovedených akčních scén, byla by to příjemná pohádka, takhle uděluji pouze silné **. (06.12.2007)