Normální lidi

Od Normal People som čakala niečo iné, než čo sa napokon z toho vykľulo. Očakávala som, že dej sa bude odvíjať v rozmedzí dlhšieho časového úseku ako len High School a College - myslela som, že to bude o Conellovom a Marianninom spoločnom vzťahu, že v tom bude aj budúcnosť, deti a tak. Nechcem prezrádzať, ako sa to skončí, ale musím povedať, že koniec ma sklamal a práve preto, že aj keď mi to priemerovo vychádza na 4*, žiaľ musím to zmeniť na 3*, lebo takto mi to vzhľadom na finálnu epizódu pocitovo vychádza. Na celej minisérii by som chcela predovšetkým vyzdvihnúť výborné herecké výkony hlavnej dvojice. Daisy Edgar-Jones mi už bola známa z Where the Crawdads Sing - má okrem iného aj talent meniť prízvuk podľa potreby (z britského už či na americký alebo írsky). Paul Mescal všetkých ohúril vo festivalovke Aftersun, ale už tu v Normal People ukázal aký veľký herec je. Okrem hereckých výkonov sa mi veľmi páčila kamera a tiež hudba, soundtrack je úplne super. Minisérii sa podarilo preniesť všetky emócie cez obrazovku až priamo k divákovi, niektoré epizódy boli čistá depka. Najviac sa mi páčila epizóda z Toskánska, najmenej zo Švédska. Postavy sú veľmi komplikovane napísané, o to viac oceňujem výkony hercov, divák im musí niekedy doslova čítať z tváre. Často sa správajú nepochopiteľne, na začiatku je ťažké chápať Conella a ku koncu zase Marianne. Prekvapilo ma množstvo scénok ako z After (schádzanie a rozchádzanie), niektoré skoro ako z Fifty Shades, akurát že umeleckejšie natočené a tiež ma prekvapilo, že ani Daisy ani Paul nemali problém takto sa odhaliť. Sú tu aj zaujímavé vedľajšie postavy, ale neušlo sa im dosť priestoru. Obidve matky ma zaujali, Conellova preto, že bola milá a sympatická a pre Marianne mala viac lásky a pochopenia ako jej vlastná. Mariannina chladná akoby bez srdca matka zase z dôvodu, prečo sa tak správala k dcére. A k bratovi sa radšej nevyjadrujem. Celkovo tu máme 12 pomerne krátkych epizód, viac by ma asi bavilo 6 dlhších. Knihu som nečítala, aj v knihe to skončilo takto? Veru škoda toho konca. 70% (júl - august 2023) (24.08.2023)

Normal people je aktualizace love story pro dnešní mileniály a generaci Z a je dobrá ze dvou důvodů: 1. kvůli předloze: standardní vzorec scházení a rozcházení / přibližování a oddalování hlavní dvojice dobře ukazuje skutečný problémy mezilidských vztahů dnešních mladých lidí - úzkostná starost o vlastní obraz v sociální skupině, s tím související strach z ukázání slabosti jeden před druhým a tím i otevřená komunikace vlastních pocitů a z toho plynoucí chyby v komunikaci skutečných intencí. 2. kvůli zpracování: a to především sexuálních scén a všech scén, kde hraje roli tělo. Budování duševní intimity prostřednictvím tělesný intimity je zobrazený super dvojznačně - jednak je to výraz povrchnosti, ale jednak to ukazuje minimální rovinu, na který oba musí být vzájenně upřímní a kde můžou s tělem odhalit nitro. Sexuální scény tvoří určitě desítky procent stopáže a snad nikde nejsou zpracovaný tak dobře: není to porno, není to trapný, mají spoustu poloh a daří se přes ně budovat charaktery postav a jejich postav minimálně stejně jako přes standardní dialogy. (12.05.2020)

Velmi dobrá a věrná adaptace velmi dobré knih. Oba dva herci v hlavních rolích ze sebe vydali co mohli a řekla bych, že se jim to povedlo. Těžko říct, co na to říká člověk, který knihu nečetl. Protože já byla ještě před pár dny v hlavách Marianne a Connella a tak mě občas dokonce rušilo, kolik toho třeba Daisy Edgar-Jones prozrazuje svým výrazem. Ale jasně, že to tak musela hrát, protože pak by většina diváků nechápala už vůbec nic. Takhle mi ale připadá, že spoustě lidem musí v žaludku ležet hlavně Connelle. Btw. Taky v Paulu Mescalovi vidíte probleskujícího Jakuba Štáfka? A taky vás fascinují ženy jako Daisy Edgar-Jones alias mimochodemjsemfaktkrásná? :-) Za mě je to skvěle natočené, dostali to do rukou lidi s citem (teď čučím, že to jsou skoro samý ženský), moc se mi například líbilo, když se k nějaký scéně vrátili a bylo vidět, jak strašně odlišně ji oba protagonisté viděli a prožívali a tak, pokud se na to nedíváte jen jako na podivnou vztahovku, dostanete mnohem víc témat - od rodinných vztahů, přes sociální rozdíly, neschopnosti existovat mimo svou nastavenou bublinu, strachu, k vyhoření a duševním poruchám. A teď jdu hledat soundtrack! (12.02.2021)

Série, která Vás bude buď nudit a štvát nebo na ní budete závislí. Oba hlavní hrdinové jsou na můj vkus hodně citliví, ale ano, to patří k životu. Po všech těch nekonečných peripetiích mě ten náhlý hořký konec trochu rozesmutnil, ale je pravda, že má svůj smysl. Geniální atmosférický soundtrack (Imogen Heap z druhé epizody mi stále zní v uších). Velmi dobrá sonda do života dnešních mileniálů se vším, co k němu patří. A příběh o dvou lidech, kteří jsou pro sebe přes všechnu tu neschopnost komunikace a upřímnosti navzájem kotvami. Jsem ráda, že jsem to mohla vidět. (21.03.2021)

Miniseriál z Írska, obsadený v hlavných úlohách dvomi sympatickými mladými hercami. Svoje úlohy prežívali poctivo a približne prvé tri diely som bola vďačná a nadšená. Nie celkom štandardný, aj keď od začiatku romanticky ladený príbeh v štýle Anny zo Zeleného domu. V konečnom dôsledku teda rozumiem, prečo väčšina užívateľov seriál tak vysoko hodnotí – od začiatku do konca si nebudete istí, kto je tu normálny a ako ten vzťah skončí. Romantika teda bola, aj niekoľko odtieňov šedej. Ale minimálne od polovice ma zabíjala hrozná nuda. Nevedela som si odpovedať, prečo sa ľudia toľko „šprtajú“ vo svojom vnútri, prečo všetko toľkokrát riešia? Ak by sa ma partner každú polhodinu opýtal, ako sa cítim a čo mi je... Už leží zakopaný pod jabloňou. Ale možno len patrím do generácie, ktorá nepotrebovala psychiatrov a žiaru reflektorov – veci sme si povedali pekne do očí. Vlastne sa mi najviac páčila – približovala normálnym ľudským reakciám – Connellova mama Lorraine. (07.04.2021)