Les lásky

Zkoumání temnoty lidského chování. Les lásky ukazuje Jo Muratu, bezcitného muže, který využívá svoje charisma k manipulaci lidí . Je to velmi násilný hororový krimithriler o školní teenagerce v uniformě, sebevražedném paktu a sériovém vrahovi. Film s punkovou energii jako všechny Sonovy filmy. Film ne okamžitě zapomenutelný ,ale není pro ty se slabých srdcem.Na mě moc dlouhé. (26.01.2020)

Univerzitný profesor vychováva dcéru v ultrakonzervatívnom štýle, pripravujúc ju tak na manželstvo s váženým a dobre situovaným nápadníkom. Život však prináša prekvapenia a z pána profesora sa stane myšlienkovo aj výzorovo na staré kolená pankáč. Po prerode zareve vo vypätej situácii vetu, ktorej časť je punkerom síce známa už od 70. rokov 20. storočia a často ju nosia na tričkách, bundách a zároveň ju vyrevujú v ikonických pesničkách tohto hudobného smeru. No zároveň ide o vetu, ktorá vystihuje podstatu i zmysel filmu: "Všetko je NO FUTURE!". To by však nebolo úplné. Poetizujúcu a prírode blízku líniu filmu, prítomnú nielen v jeho názve, dodáva k hlavnej nihilistickej myšlienke citát druhej z dcér pána profesora: "Oddávam sa mystickému zákonu lotosovej sútry.". (13.12.2020)

PURE !!! Naprosto čistý Japonsko a naprosto čistej EXPLOITATION. A tradiční klasik Sion Sono. Bohužel, jak již zde bylo napsáno, Sono netvoří nic nového, ale vrací se k již zpracovaným látkám. Zejména COLD FISH, Les Lásky je vlastně takovej jeho "remake". Nebo spíš děj a jedna z postav, je totožná s tím majitelem akvaristiky z Cold Fish (s tím zlým). Ale i Suicide Club dostane prostor a další. Má to výbornej vizuál. Je to až lyricky , snově zpracovaný. Což je právě ta nádhera!! Naivní svět čerstvě fyzicky dospívajících studentek se snoubí s těžkým psychickým exploitem, extrémní šikanou a scény krásných dívčích naivních představ střídají scény násilí a ponížení a absolutní dominance agresora nad obětí. Tohle osobně fakt můžu a vrátilo mne to do mých nejlepších filmových explo-období. Ale nemusí to pobrat každý, je to fakt hodně Japonský, hodně ujetý, často WTF a nejdoucí nikam. Výpověď a sdělení filmu si musí divák hledat sám. Sono neříká tak ani tak, jen předkládá scény za a nechává vše na divákovi ... (21.03.2020)

Asi bylo naivní si myslet, že si Sono po prodělaném infarktu naordinuje jemnější látku. Místo toho dosahuje nového vrcholu zvrácenosti a hnusu, kde se tucet motivů mísí v jeden pekelný horečnatý sen. Není komu fandit. Není o co stát. Nezbývá než zírat nad vrstvením hrůzných výjevů a doufat, že tahle horská dráha jednou zpomalí. Divácky asi tak přívětivé jako Funny Games od Hanekeho, jen s větší dávkou masturbace, rozkládání lidských těl a řezání žil mincí. Bavím se představou toho, že tohle ďábelské crescendo nenávisti a psychopatie bude něčí první zážitek s Netflixem po kompletní české lokalizaci. (20.10.2019)

Sion Shono se může směle rovnat světové režisérské špičce, protože jeho režijní trademark má větší koule než leckterý současný hollywoodský thriller. Je fakt, že v případě svého posledního filmu se občas lehce utrhne ze řetězu, jenže co naplat, když je to pořád tak kurevsky dobře natočené. Kontrast vysoce estetizovaného vizuálu a odporného násilí je tu naprosto nevídaný a ve spojení se zvláštně „jemným“ soundtrackem vytváří dohromady jakýsi kolorovaný film monstrum, který je střídavě pohoršující a zároveň zvráceně fascinující. Některé pasáže by si možná zasloužily trochu prostříhat, nicméně nemůžu říct, že bych se navzdory skutečně poctivé stopáži dvou a půl hodin nějak významněji nudil. The Forest of Love navíc funguje nejen jako rozsáhlá rekonstrukce těch nejhorších kriminálních živlů v Japonsku, ale také jako prvotřídní rodinný thriller o jednostranně vedené, ultrapřísné výchově včetně jejích bolestivých důsledků. (22.03.2020)