I Am Not Okay with This

Tyhle typy seriálů už jsou poměrně ohrané. Outsider objeví zničehonic superschopnosti a musí je naučit zkrotit a žít s nimi. Nicméně já tyto příběhy mám rád a tak je pro mě I Am Not Okay With This celkem povedené jednohubka, která mě zaujala především kvůli duu Bev a Stan z výborného IT. Pokud člověk čeká druhý Stranger Things, musí jít hledat jinam. Pokud ale hledá seriálovou Carrie, je zde správně. 75% (08.03.2020)

Další pohádka o loserovi (a zase strašně nesympatickém) se zvláštními schopnostmi. Já se divím, že vás to ještě baví. Mě ne. Ne, že bych se s postavou outsidera nedokázala ztotožnit, ale tahle písnička už je prostě strašně ohraná! Až na závěrečný cliffhanger a sympaťáka Stana vlastně ničím přehnaně zajímavé. Koukatelné to je, to nepopírám. Srovnávání se ST nebo EOTFW je mimo. (04.03.2020)

Vůbec mi nenapadlo, jak mi ta tichá šedá myška z It bude najednou tak šíleně iritovat, dokonce v takové míře, až jí začnu její nálady postupně žrát a seriál si mě nakonec i omotá kolem prstu. Nebudu lhát, že na mě největší dojem udělalo až úplné finále, ale po dle mého fajnové druhé řadě The End of the Fu*king World jsem prosil o obdobný formát. (31.03.2020)

Zbytočný seriál, o ktorého (ne)ambíciách svedčí aj dĺžka častí (niekedy 15 minút), klišé charaktery, scény, nudná a nesympatický hlavná hrdinka, atmosféra akože Stranger Things, buďme retro, ale tu to vôbec nefunguje, ale že vôbec. Jediné, čím sa toto podobá na The End of the F**ing World je font písma ich názvov v úvode. Nič sa tu neudeje, a aj čo áno, to zistíte po prvých piatich minútach. A akoby aj mohlo. (28.02.2020)

Na jednu stranu super vystižené momenty dospívání, hledání sama sebe a navigování minovým polem střední školy a rodiny. Jenže současně "IANOWT" představuje až esenciálně schematický seriál vzniklý podle algoritmických výsledků. Netflix přesně ví, co lidi chtějí, a vůbec mu není blbé to okázale dávat najevo do té míry, až s tím diváky fackuje do ksichtů. Všechno od postav a stylizace po konflikty i způsoby vyprávění a vrstvení jednotlivých dílů jede podle odškrtávacího seznamu. Není v tom ani špetka kreativity či osobitosti, jen naplňování šablony, kterou Netflixu vyplivly algoritmy o diváckých preferencích a návycích. Je absurdní a současně nevyhnutelně výmluvné, jak Netflix svou dlouhodobě propagačně hlásanou progresivnost a tvůrčí svobodu transformoval do zcela schematizovaných a odosobněných škatulek, které bezchybně cílí na dokonale vyprofilované divácké niky. "IANOWT" mohlo být výtečným originálním seriálem, ale to by algoritmy nesměly vyhodnotit, že diváci milují 80s retro a "Stranger Things" víc než třeba "Ghost World". Takže onen současný příběh z indie komiksu je co nejvíc natlačený do 80s aluzí a stylizace, jejichž vrchol představuje vyloženě samoúčelná epizoda kopírující "Breakfast Club", která ale navzdory provolávaným přednostem údajné quality TV nesahá originálu s jeho komplexně vyprofilovanými figurami ani po kotníky. Zůstává jen manýra, která degraduje tu spoustu výtečně odpozorovaných úzkostí dospívání. "IANOWT" je esencí toho, co mám rád. Jenž ona esence nevychází z empatie a kreativity, jako tomu bylo v případě jeho filmových vzorů v čele s Johnem Hughesem, nýbrž ze statistik a analýz proporcí oblíbených děl. Kultura opustila své reprodukční cykly remaků a retra, které měly pořád něco osobitého a sympatického, a postoupila do éry algoritmického inženýrství, jež produkuje dokonale líbivé replikanty. Je na čase zavést pojem uncanny valley do kultury. (02.04.2020)