Beastars

Zasazení (huráááá, všichni masožravci budou vegani - díky ti, Netflixi), prapodivně klidný vlk (typická vlastnost predátora, že?), a některé postavy mě dokázaly celkem rychle odradit. Sice si cením toho, jak se pokusili předvést snahu ovládnout své temnější já a pudy... ale ono to bez nich tak nějak nefugnuje. (04.05.2021)

Jazzově laděná artová romantika ve světě plném diskriminace. Hlavní téma šlo dle mého názoru zpracovat méně povrchně, forma Beastars je však natolik silná, že jsem si z toho během sledování těžkou hlavu nedělal. Typicky japonská doslovnost v dialozích i dává smysl, neboť se značná část seriálu odehrává v divadle. Velké překvapení a za mě spokojenost. (11.06.2021)

Zkusil jsem to dvakrát, ale ani jednou mě to nechytlo. Poprvé jsem si zběžně projel jeden díl, když seriál začal vycházet (dělám to tak u každého nového anime a když mi něco nesedne, tak se tvářím, že jsem nic neviděl) a odstrašila mě animace i fakt, že jde o antropomorfní zvířata. Nejsem fanda CGI, což je z mých komentářů asi zřejmé a ani tady se mi to nějak extra nelíbí, i když je to prý top kvalita v tomto stylu animování. Když jsem ale pak viděl, jaký je kolem toho humbuk, tak jsem si dal ještě pár ukázek a nabyl dojmu, že tohle je takový příběh ve stylu Romea a Julie, kdy ten první neví, jestli chce tu druhou sežrat nebo ojet. Což mi zní dost divně. "Ale dobře, vrátím se k tomu třeba později..." říkal jsem si. Pak začala další anime sezóna a se seriály o zvířátkách se roztrhl pytel. Přišla Nekopara (a já od ní dal ruce pryč během pár minut), Murenase! Seton gakuen (nedal jsem ani celý první díl) a i cosi o Nobunagovi v těle psa (stačili mi ukázky). Měl jsem tehdy zvířecí tématiky tak nějak plné zuby a možná jsem nedal šanci pro někoho skvělým sériím, ale tohle (ani jedno) prostě z nějakého důvodu není pro mě. Tedy jsem opět odložil i Beastars. Naštěstí s další sezónou dorazilo BNA, které mě bavilo a tak jsem se rozhodl dát zvířecím hvězdám ještě druhou šanci. Vydržel jsem tři díly (ten třetí jsem dal dnes ráno, po dvoutýdenní pauze + jsem nakoukl i do dalších episod). Je mi líto, ale opět - tohle prostě z nějakého důvodu není pro mě. Jasně, je tam určitě spousta alegorií, možná je to i zajímavé romantické drama, ale opravdu chceš řešit sexualitu antropomorfních zvířat? Někdo možná jo, ale mě představa vlka půlícího zaječici přijde prostě divná, stejně jako další podobné podivné párování. Nemyslím si, že bych byl nějak úzkoprsý, někdy mi tahle tématika vlastně ani nevadí, ale tady je na to moc velký fokus a já jsem mimo svojí komfortní zónu. Ani k těm postavám jsem si nedokázal během těch tří dílů vybudovat nějaký kladný vztah. Celé to pro mě bylo divné a dívat se bylo pro mě z velké části příjemné, asi jako je kočce hlazení proti srsti (když tu máme ta zvířátka...), stejně jako třeba v Netflix obsahu použité spojení "něžný vlk", což je pro mě osobně oxymorón, i když chápu jak to je myšlené. Takže ne! Beastars nedokoukám (drop po 3. dílu), nedám jim už ani třetí šanci a kdybych to měl shrnout bodově, tak dám čistě za sebe maximálně nějaké 3/10. (23.05.2020)

Jistě, je to moc pěkně animované, opening krásný, ending fajn. Postavy mají nějakou historii, nějaká traumata, nějaké sny, něco jim chutná a něco ne. Možná jim to jakž takž klape, ale mně to s nimi tedy moc neklapalo. Zhruba od pátého dílu mi vlastně bylo jedno, co bude dál, kromě vlka a jeho psího kamaráda jsem tam nenašla jedinou postavu, co by mě nějak víc zaujala, které bych chtěla fandit. Vlk mi přišel vlastně zajímavý jen díky tomu, že byl tak klidný, a jeho přítel, protože se choval jako fajn a opravdový přítel – tím mi byl hodně sympatický. Jenomže tohle dohromady nedělá fajn podívanou. Jak mi bylo jedno, co se bude dít, jak mi celý ten svět neseděl a jak mi bylo spousta postav nesympatických, nebyla to pro mě úplně zábavná podívaná. S nasazení králičice mi to trochu připomnělo Kuzu no honkai, anime obdobně vyprázdněné, i když se tváří, že všechny postavy mají hloubku. Nemají. Společnost v anime byla tak strašně zvláštně nastavená, kdy jedni potlačovali přirozenost a druzí žili v neustálém strachu. Metafora v podobě zvířat nebyla nutná, kdyby to byli normálně lidé, asi bych hodnotila líp – bez mučení přiznávám, že očividně mi tenhle typ postav nesedl, asi proto to ve mně nedokázalo vyvolat ty správné emoce ve správnou chvíli; kdo ví –, takhle se člověk sice mohl mnohem více zamyslet nad tím, co tím chtěl básník říct, ale podle mě to bylo v některých aspektech až přehnané. No ale co. Mně to nesedlo, nebavilo, neokouzlilo. Nakonec je to prostě středoškolské anime s nějakou tou sociální kritikou a kde sex není tabu – vlastně je to hodně sexuálně nabité. Kdo najde pandovo oko, vyhrává! (18.03.2020)

Plusy: Legoši. Silná romance opepřená rozdivočelými hormony (a predátorskými instinkty). Anime bylo všechno to, co se Zootropolis neodvážila. Přesah k aktuálním společenským problémům. Mínus: Sice jediné, ale trvalé - proporce byly správné, ale romance mezi vlkem a králicí vypadala jako furry lolicon, ačkoli tam opakovaně zaznělo, že na rozdíl od Legošiho byla Haru už plnoletá. K tomu skoro hrůzná scéna implicitního znásilnění lvy, z nichž jeden jí předtím doslova koukal do vagíny. Hodnocení po 1. sérii: 84%. (21.11.2020)