The Crazies

Dost nekompromisní kousek kritizující vojenskou mašinérii a který silně připomíná Romerovu prvotinu Night of the Living Dead... Romero je dobrý režisér, ale několik hodně zdlouhavých, někdy i zbytečných scén a nezvládnutý závěr (jak už je u Romera hodně smutným zvykem) sráží The Crazies do průměru... A z toho ho nevytáhnou ani dobré herecké výkony, ani pár velmi silných scén (zejména hned úvodní je naprosto skvělá, podobně jako v Martinovi)... (25.10.2010)

George A. Romero a jeho tvorba, to je kapitola sama o sobě. Jedni jeho filmy milují, druzí nenávidí. Ačkoliv zombie žánr moc nemusím, většinu jeho kousků považuji vůbec za to nejlepší, co nám zombie subžánr nabídl (budu si je muset v nejbližší době povinně zopakovat – pustit). The Crazies se vezou na podobné vlně a i zde je patrná snaha o sociální a především armádní kritiku – čemuž se ani nedivím, zvláště u Američanů. Všechny ty jejich ideály čas od času utrpí citelné rány, zvláště po nezvládnutých válkách, které vyprovokovali. Tady se vsází především na vytvoření pořádného chaosu, kdy se do sebe pustí zoufalí obyvatelé hledající odpovědi, zfanatizování vojáci v bílých mundúrech, poslouchající slepě a bez námitek každý rozkaz (i když mu mnozí ani moc nerozumí) a nakažení lidé, jenž díky zvýšené agresivitě ztrácí veškeré zábrany. Samozřejmě nechyběly ani emoční a soucitné chvilky, proložené zvýšenou brutalitou a smrtí desítek nevinných. Rovněž zoufalství tu potkáme téměř na každém kroku. Trochu ale zamrzí, že je zde upřednostňována spíše dramatická podstata filmu před tou hororovou. Nečekejte žádné pořádné gore scény – většina úmrtí se odehraje zastřelením, jen sem tam se někdo upálí. V tomto případě jsem byl poněkud zklamán. Po režisérské stránce to ale bylo zvládnuto vcelku slušně. O něco horší už to bylo s hereckými výkony. (28.12.2020)

Romero je výtečný filmař, který bohužel uvízl v pasti vlastního kultu. Dnes díky tomu může vesele točit jeden zombie film za druhým, ale bohužel jsou neprávem opomíjeny jeho díla bez zombií nebo na ně jsou kladeny absurdní nároky porovnáváním se zombie filmy. Dokladem budiž "The Crazies", který je formálně mnohem promyšlenější, až avantgardnější a z hlediska obsažených významů výmluvnější a provokativnější než jakýkoli z autorových zombie filmů. Vidět "The Crazies" jen jako akční kritiku armády je poněkud zaslepené. Film vznikl v době, kdy americká společnost za sebou měla řadu mnohoznačných problémů a deziluzivních událostí, a odráží v prvé řadě obecně panující atmosféru strachu a pocit bezmoci. Film je skrz naskrz podřízen centrálnímu motivu šílenství, coby ztráty zažitých jistot a ideálů. V rovině příběhu jsou jím v určitém ohledu postiženy naprosto všechny postavy, které náleží do tří klíčových skupin - obyčejní obyvatelé, vojáci a velení v čele s prezidentem. Každá skupina je ohrožena druhými dvěma, což vede k všeprostupující paranoii. "The Crazies" tak ve výsledku představují mrazivě komplexní metaforu pro americkou společnost po vietnamské válce, lépe řečeno po ukončení její fáze „vietnamizace“. Vojáci v přízračných maskách a oblecích jsou pro obyvatelstvo agresoři, ale současně také civilisté útočí na vojáky. Do toho vstupuje všemocné velení, které pro zachování vlastní pozice lže veřejnosti a obětuje vojáky. I na individuální rovině se ukazují různé podoby šílenství, kterému nikdo neunikne – od nakažených civilistů přes odstrašující neinfomovanou naivitu vojáků či fanatičnost armádního vědce až po snaživého plukovníka, který je do kontaminované oblasti vyslán a posléze z ní zase stažen, aniž by mohl cokoli udělat (jeho dlouze snímané vyzvednutí z města na konci filmu lze navíc vnímat jako zneklidňující předzvěst atomového útoku). Šílenství prostupuje i formu filmu. Střihová skladba a mix zvuku v mnoha sekvencích vytvářejí chaos vzpírající se jakémukoli uchopení (překrývání několika hlasů tlumených plynovými maskami či několika frekvencí rádia), nelze jasně říci, co se přesně v určité scéně stalo (sekvence s oběšencem, zešílení jednoho z vojáků). Vojáci ve Vietnamu byli vystaveni paranoii, neboť nevěděli, kdo je jejich spojenec a kdo je naopak záhy zabije; Romero ukázal, že tento pocit přešel i na americkou půdu. Ve výsledku mohou nenakažení závidět šíleným, neboť ti nevidí hrůzu okolo sebe. (15.11.2009)

Romero ma po svojej zombieovskej prvotine pomerne dosť sklamal. Výberom tohto filmu nenadviazal na zábavnú stránku horrorových filmov, skôr sa snaží diváka upútať na serióznosť celej situácie, znepokojiť a rozladiť. Dej je však pomerne zmátený, za všetko hovorí zbesilý prestrih scén vo vypätých situáciách, ktorý mi prišiel navyše dosť komický. Hercov však musím pochváliť, jediné tí si svoju robotu odviedli stopercentne, pretože hudba, kamera ani celková atmosféra nesplnili moje očakávania. 55%. (16.03.2010)

Já prostě nemohu jinak, než za plný počet... V dnešní době je tento film rozhodně neznámý KULT, kterým Romero založil další subžánr, který bych nazval asi nějak jako "nakažení" ... Nejsou zde zombie, ale virus šířící se nekontrolovatelně a rychle, a který dělá z lidí totální šílence, kteří blbnou, ničí, vraždí, dělají monotónní činnosti atd. Ve své době bych jistě film tak vysoko nehodnotil, ale když se ohlédnu zpět horrorovou a sci-fi kinematografií, tohle je jasně první kousek, který neklade tolik důraz na napětí a akci, útěk partičky lidí ve zmateném městě plném nebezpečných nakažených civilistů a dále vše chladně ničících speciálních vojenských jednotek, ale právě na celkový zmatek, nemožnost zvládnout situaci, hlavním nebezpečím jsou zde spíše na povel poslouchající vyzbrojené speciální jednotky - obyčejní lidé, než nakažení Je zde obrovská míra kritiky společnosti, militarismu, společenských vztahů atd. Je to prostě myšlenkou naprosto geniální dílo, které se od poloviny začne věnovat i dobrodužství party lidí, kteří se snaží z nebezpečného prostoru a smrtelného zmatku uniknout na vlastní pěst ... Nechybí spousta akce, přestřelky, gore-efekty, vraždy ... prostě perfektní. Nejdříve jsem nechtěně viděl remake, ale tentokrát to podle mne bylo dobře, ten byl špičkový, ale byla to akční jízda zaměřená na konkrétní postavy a jejich dobrodružství, toho je opravdu zejména tísnivá, pesimistická výpověď, do které Romero zasadil pár konkrétních postav. Myslím, že pojem GENIÁLNÍ zde je rozhodně na místě. Tento druh filmů prostě miluju... (03.06.2010)