Léto 85

Nejen díky použitému filmovému materiálu mi ten film dost připomínal prology erotických scén takových těch osmdesátkových ambiciózních pornáčů. Tak pitomě je to zahraný, natolik působí všechno kolem jako apatická kulisa, tak strašný stereotypy jsou všechny postavy. Snaž až na Davidovu matku. Režisér, nerežisér, přijde mi to jako vypočítavé prolnutí současných evropských filmových trendů, tedy retra, coming of age a queer. Se všemi jejich obvyklými berličkami. (30.12.2020)

Ozon se toho nebojí. Samozřejmě bych uvítal raději, kdyby se vrátil ke svému protežovanému tématu mladých krásných dívek, ale tak David taky nebyl špatný. Fajn retro (diskotéka, oblečení, účesy), ale ten krimi přesah je trošku slaboučký, i když scénář umně diváka natahuje a co se vlastně Alexovi stalo, zjistíte až asi tak v půlce. Pro přísné zapšklé heteráky silná káva, na kterou ani legendární Zkrocená hora nemá, hoši se toho filmování nebáli. (23.01.2021)

François Ozon je známy tým, že rád a často natáča filmy o dierach. Žiaľ, nie vždy o ozónových. Na ozón úplne zabudol a hoci ozónová terapia pomáha na bolesti chrbtice a pohybového aparátu, naši protagonisti sa hýbali úplne inak. Vďaka Bohu len za chýbajúcu explicitnosť, pretože pár bozkov medzi chlapmi síce zhnusí, ale na to sme si zvykli už od čias Brežneva. Film prináša šokujúce zvraty, napríklad, že jasný homosexuál povie, že on si len chcel užiť leto a tak pretiahol aj ženu, čo je absolútnym prehreškom proti dúhovým zástavám a toto mali určite demokraticky scenzurovať. Záverečná pointa, že ak ti nevyjde homo vzťah, tak si aspoň zatancuj na hrobe, ma nijako neoslovila. Jednak nie som zástanca polnočných tancov medzi hrobmi a po ďalšie, z tancovania na hroboch sa dá vysekať naozaj aj viac. Taký Matovič to dotiahol až na premiéra a to bol tanečník výrazne netalentovaný a pod sedatívami. (14.11.2023)

Naprosto úžasné, ať svou romatickou částí nebo tou lehce kriminální. Anotace jsou poněkud zavádějící, ale to je ostatně jedno. Krásně vykreslena atmosféra 80. let (ač teda tu francouzskou znám jen z vyprávění). A především prvních lásek (to už znám dost jasně), což byl pro mě takový návrat v čase, kdy si člověk říká "no na tohle bych radši nevzpomínal, ale je to přesně tak". Skvělě vybraní herci, kteří odvedli perfektní práci (Lefebvre opravdu "k sežrání", Valeria Bruni Tedeschi snad od doby Crustacés & coquillages nezestárla), dobrá kamera, jen by zvukař mohl lépe sladit hlasitost. (17.11.2020)

Na základní úrovni je to samozřejmě trochu otravné, protože tam šestnáctiletý twink v duchu omšelých coming-of-age šablon melodramaticky prožívá nešťastnou lásku, z níž se dostává větami typu "možná jsem miloval jen představu o něm, ne jeho samotného", naštěstí to ale nabízí i další zajímavější (i když nepříliš subtilní) čtení, když to v postupném odkrývání případu nechává všechny vedlejší postavy tápat, hledat vysvětlení (vychovatelka), vidět jen to, co vidět chtějí (Davidova matka) nebo být úplně mimo (Alexův otec), přičemž jediný, kdo příběh dvojice s citlivostí chápe, je teplý učitel. Ostatně i samotný Alex několikrát prohlásí, že "tohle není příběh pro vás", před divákem doslova zavírá dveře nebo musí měnit identitu. Přišlo mi fajn, jak se to díky tomu elegantně vyhnulo tezovitému řešení coming outů i vytěžování queer znaků. (28.09.2020)