Král komedie

Scénář: Paul D. Zimmerman .. Nesmál jsem se komediálnímu Veličenstvu, což však rozhodně nebyl cíl filmu, ale bavil jsem se slušně. K vyšším metám mi však příliš vadila postava, kterou hrála Sandra Bernhard, byla v podstatě zbytečná a neskutečně otravná. Také únos mi přišel celkem přehnaný a moc jsem tomu aktu nevěřil, ovšem do výsledné myšlenky nakonec jaksi taksi zapadl. A ta myšlenka nebyla vůbec špatná, jen mohla být lépe/jinak podána. (02.04.2007)

Nedoceněný, asi až moc jiný... Jízlivý snímek byl ze strany Martina Scorseseho v jistém směru hazardní podnik. Přiměl ho představit jinou podobu „špinavých ulic“ (špína není na ulici, kde se lidé ušpiní, neboť lidé ulici špiní) a pokaždé výrazný projev Roberta De Nira vést do vyloženě sebeshazujících poloh. Jeho Pupkin není odporný charakter v autoritářském významu toho slova, daleko spíše zoufalcem, u kterého provokuje hlavně neústupná tupost, s jakou prosazuje velikášské záměry. Scorsese podřídil vizuální stránku odlehčené stylizaci první poloviny, v níž průběh do té doby jednoznačné zápletky s přemírou dialogů nedovoluje ani pro autora tak typické hudební výplně. Experimenty však neopouští, kupříkladu Pupkinovo nacvičování výstupu zamrazí čistě subjektivním vstupem do jinak neuchopitelné mysli. Důležitý je moment Pupkinových objektivně prezentovaných představ, ukazujících se vzápětí jako liché (tj. subjektivní, zase tato hra). Souvisí to s náhlým přechodem do ještě vyhrocenější druhé poloviny, vystavující stále se rozšiřující konglomerát pokleslé zábavy na tak trapný odiv, že se té trapnosti nejde nesmát. To už nejsou toliko média, hvězdy a idoly, čili tvůrci, ale také konzumenti. Zásadní je divácký přístup – vcelku nečekaný závěr vychází s posedlosti kultem hvězd v určité míře. Nadto předestírá, jak laxní je v životě posuzování určitých lidí (ve filmu postav) na základě útržků a prvotních dojmů, vyplívajících zde s autorem předložených událostí. Divák má vlastně přejímat směrem k Pupkinovi rétoriku velkých šéfů obrazovky a mistrovství Scorseseho spočívá v několikerém přehazování „objektivního“ přístupu. Moc se mi líbí ono vrstvení, ve světě televize, kde vítězí okamžik, není vůbec nemístné. (01.12.2011)

Scorseseho filmy som doteraz vnímal ako dobré až výborné, i keď dlhšie, než je zdravé. Roberta De Nira som doteraz vnímal ako vynikajúceho herca predovšetkým vo filmoch z gangsterského a mafiánskeho prostredia. Kráľ komédie mi oba tieto pocity nabúral. Bol síce scorsesovsky dlhý, ale súčasne aj nudný a často doslova trápny. Bohužiaľ k tomu prispel aj môj obľúbenec Robert De Niro, ktorý sa jednoducho do komickej úlohy nehodí. Pripadal mi, ako keby niekto Pierra Richarda obsadil do úlohy Hamleta. Škoda, po prvých minútach sledovania filmu som myslel, že si film udrží aspoň neutrálne tri hviezdičky. Neudržal. (25.10.2012)

U tehle "komedie" jsem se tedy moc nezasmala... Mozna proto, ze na rozdil od vetsiny hodnoticich jsem film jako komedii jednoduse nechapala :) V Krali komedie vidim spis sondu do duse prumerneho cloveka, ktery dela prumerne vtipy, ale strasne moc by chtel byt geniem. Jenze jediny zpusob, jak se z prumernosti vymanit, je neco sileneho. Hlavniho hrdiny je vam lito, ale zaroven je i desivy kvuli svym pomatenym predstavam. Konec tak vubec nechapu jako nejaky "happy-end". Je spravne, kdyz de facto blaznovi takova vec projde a davy ho zboznuji? A nesedi ve skutecnosti nekde za mrizemi a dal nesni? (16.10.2017)

Televize je potvora, showbusiness je zrádný, falešný a lidi jsou často pěkní cvoci. Jeden takový buran (Robert De Niro v jedné z nejlepších rolí) otravuje nejen slavného komika v samotném filmu, ale i diváka. Přesně na takové sebestředné blbce jsem naprosto alergický. A právě ti nakonec dosáhnou svých cílů, ať na ně "my ostatní" máme jakýkoli názor. Král komedie vypovídá o mnoha známých pravdách a faktech a navíc ještě skvěle baví. Může mi film nabídnout něco lepšího? (11.01.2007)