Král komedie

Velice zajímavá tragikomedie. Robert De Niro je jako samozvaný král komedie opět dokonalý. Uvěříte mu i to, že je opravdu přesvědčený o svém mimořádném komediálním talentu. Ale není to one man show, dost důležitý je i Jerry Lewis. A samozřejmě Martin Scorsese, který to natočil tak geniálně, že se v tom nepozorný divák může celkem rychle ztratit. A dobře mu tak! (11.01.2007)

Velmi vizionarske a velmi presne. V dnesni dobe, kdy se celebritami stavaji nejen nedomrle pop hvezdicky (viz Tokio Hotel), ale take zlocinci (viz Jeffrey Dahmer) ci jejich obeti (viz Natascha Kampusch) se jevi Pupkinuv pripad jako pomerne usmevny, presto je Scorseseho film velmi dobrou studii vsemoznych typu psychoz souvisejich se star systemem. Ten reprezentuje celou dobu spolehlive odevzdany Jerry Lee Lewis hrajici vlastni alter ego Jerryho Langforda. Pupkin pak behem filmu prochazi zvalstnim vyvojem - od chorobne touhy byt v kontaktu s celebritou pres chorobnou touhu byt celebritou, po byti celebritou. Zaver filmu od nehoz vedou stopy k Zuricimu bykovi (a dale pak k posledni scene Boogie nights) je dokonale ironicky a prevraci cely film naruby. Stejne tak rozbiji zamorsky mytus o selmademanstvi a americkem snu. Uz proto stoji Kral komedie za videni... (06.10.2006)

Scorsese má zvláštní zálibu natáčet některé své filmy podruhé: Who's That Knocking at My Door? v zásadě remakoval s Mean Streets, Casino a Goodfellas působí jako jeden film rozstříhaný do dvou a s The King of Comedy se zase vrátil v zásadě k Taxi Driverovi. I zde sledujeme doslova basement incela, jak se propadá do své vymyšlené iluze reality, ve které má nějaký účel a uznání. Akorát nejsou sedmdesátky a ve vzduchu post-vietnamské trauma, nýbrž léta osmdesátá a s nimi všudypřítomný svět televizní zábavy. Pupkinova postava také není roztomile komický blázínek, ale politováníhodný malý človíček vychovaný dle ideálů amerického snu, dle kterých si stačí jít neúnavně za svým, abyste toho dosáhli. Jenomže ono ne-e. Nebo nakonec jo-o? Tahle mapa od reality odpojené osobnosti lačnící po úspěchu a uznání publika, je v současné éře všelijakých internetových šašků a influencerů, kteří udělají všechno pro krátkodobou pozornost publika, vlastně stále dost aktuální. "Can I help you with anything else?" "No no, I just gonna wait here." "But this isn't a waiting room." "Mhm." (12.05.2023)

Je to vtom, že se podívám na svůj život, na všechny ty hrozný věcí...A udělám z nich fór. Tak zhlédnutí tohoto kousku pro mě je určitě pozdní vánoční dárek!  Tentokrát budu osobnější (ale nebojte, vyprávění o tom, jak se mi ztratilo mé oblíbené pyžamo  si nechám až na pamětí). Jako člověk, který ještě doteď ,,žije´´ z moderování pár vánočních koncertů v ZUŠ, a kdyby na to měl talent, tak by se klidně chtěl živit jako komik (například právě vystupováním se stand upy), je zamilovaný do Šáši Krustyho a tento podzim jsem  na YT opožděné docela sjížděl některé povedenější výstupy našeho Pavláska,  si velmi cením tématu tohoto filmu. Bavil by mě asi i ,,jen´´ film o komicích, ale tohle je rovnou o snaživém chlápkovi, co se snaží v komediálním světe teprve prosadit, a je sám přesvědčený o své vlastní neskonalé vtipnosti. Zpočátku  mi onen Rupert Pupkin přišel jako v pohodě sympatický  týpek. Jeho zápal pro věc byl obdivuhodný. Dojemné  bylo i jeho upřímné fanouškovství, když například známé na večeři ukazoval autogramy známých osobností. Taková postava je možná naivní, ale zdánlivě morálně čistá, a vyvolávající soucit....v mém případě určitě i souznění a celý  ten námět s touhou setkat se s oblíbenou hvězdou byl super. Od zvratu s únosem  se to odklonilo trochu jinam, ale to už jsem to bral tak, že prostě sleduji bláznivé vystoupení, studii posedlosti, a zdánlivě milý Pupkin mi sympatický být přestávat, ba se zvrhl v hotového šílence, ale zábavné bylo, jak nikdy přešlo předem odhadnout, jak se zachová, a jak šel film dál ke svému trpkému poselství ,,Co všechno musí člověk udělat aby došel ke svému slavnému večeru.´´  Máme před silvestrem a já se  se u téhle show prostě hlavně bavil....jako bych byl v první řadě.:D Užíval si komediální prostředí, užíval si celý film .. Scorsesesovy mafiánské a gansterské filmy neznám, ale tímto výletem do pro něj zřejmě jiného typu filmu udělal dobře. Robert de Niro se do svého Pupkina skvěle převtělil. A celý ten příběh jednoho zápáleného blázna v komedionálno-showbyznysnovém prostředí mi hodně sedl, doslova jsem měl z takového námětu radost, a v budoucnu bych rád viděl další filmy o komicích (ať už úspěšných, nebo neúspěsných.)  Trochu mi jen  vadily některé scény s Pupkinovou kudrnátou známou, a místo nich jsem čekal, kdy konečně Pupkin předvede nějaké číslo. A nakonec jsem se alespoň jednoho dočkal, a musím dát pět. Vskutku výjimečný film.  Nezapomutelná věta na závěr:  Lepší být králem na jednu noc, než nýmandem po celý život.❤ (29.12.2021)

Scorseseho filmy som doteraz vnímal ako dobré až výborné, i keď dlhšie, než je zdravé. Roberta De Nira som doteraz vnímal ako vynikajúceho herca predovšetkým vo filmoch z gangsterského a mafiánskeho prostredia. Kráľ komédie mi oba tieto pocity nabúral. Bol síce scorsesovsky dlhý, ale súčasne aj nudný a často doslova trápny. Bohužiaľ k tomu prispel aj môj obľúbenec Robert De Niro, ktorý sa jednoducho do komickej úlohy nehodí. Pripadal mi, ako keby niekto Pierra Richarda obsadil do úlohy Hamleta. Škoda, po prvých minútach sledovania filmu som myslel, že si film udrží aspoň neutrálne tri hviezdičky. Neudržal. (25.10.2012)