Král komedie

Filmy Martina Scorseseho, které jsem zatím viděl, jsem sledoval víceméně s lhostejnou benevolencí. Líbily se mi tu víc, tu míň, ale takové to "ozajstné čaro" mezi námi doposud nepřeskočilo. Až teď. Král komedie se mi strefil do vkusu jak tématem, tak žánrem. A nejen to. Nikdy jsem sice nepochyboval o chameleonství Roberta DeNira, ale taky mě nikdy nenapadlo, že by mohl hrát postavu jako stvořenou pro Woodyho Allena. Mohl. A skvěle. Rupert Pupkin by opravdu mohl být rodným bratrem Virgilla Starkwella ze Seber prachy a zmiz nebo Raye Winklera z Darebáčků, zaměřeným na jiný cíl při zachování stejně nemotorných prostředků a neotřesitelné víry v úspěch. :o) Nejvypečenější fór filmu ale je, že obskurní vtipy toho zoufalce jsou asi tak desetkrát vtipnější než cokoli, co slyšíme z úst profesionálních komiků. Ty vždycky vidíme jen vyhřívat se v kuželu světla a opájet se ovacemi. Dobrý trik, jak zajistit psychopatovi diváckou přízeň. 100% (22.01.2007)

Zaujímavý snímok teraz už legendárneho režiséra s excelentným Robertom De Nirom. Záverečné scény len dotvárajú absurdnosť a zhovadilosť mediálneho priestoru, keď sa z kriminálnika stáva celebrita. Vyzdvihol by som aj disciplinovaný výkon Jerryho Lewisa, ktorý je síce u nás pomerne neznámy, ale v 50-60 tych rokoch bol vo svete známy ako komediálny herec. (18.09.2021)

Nedoceněný, asi až moc jiný... Jízlivý snímek byl ze strany Martina Scorseseho v jistém směru hazardní podnik. Přiměl ho představit jinou podobu „špinavých ulic“ (špína není na ulici, kde se lidé ušpiní, neboť lidé ulici špiní) a pokaždé výrazný projev Roberta De Nira vést do vyloženě sebeshazujících poloh. Jeho Pupkin není odporný charakter v autoritářském významu toho slova, daleko spíše zoufalcem, u kterého provokuje hlavně neústupná tupost, s jakou prosazuje velikášské záměry. Scorsese podřídil vizuální stránku odlehčené stylizaci první poloviny, v níž průběh do té doby jednoznačné zápletky s přemírou dialogů nedovoluje ani pro autora tak typické hudební výplně. Experimenty však neopouští, kupříkladu Pupkinovo nacvičování výstupu zamrazí čistě subjektivním vstupem do jinak neuchopitelné mysli. Důležitý je moment Pupkinových objektivně prezentovaných představ, ukazujících se vzápětí jako liché (tj. subjektivní, zase tato hra). Souvisí to s náhlým přechodem do ještě vyhrocenější druhé poloviny, vystavující stále se rozšiřující konglomerát pokleslé zábavy na tak trapný odiv, že se té trapnosti nejde nesmát. To už nejsou toliko média, hvězdy a idoly, čili tvůrci, ale také konzumenti. Zásadní je divácký přístup – vcelku nečekaný závěr vychází s posedlosti kultem hvězd v určité míře. Nadto předestírá, jak laxní je v životě posuzování určitých lidí (ve filmu postav) na základě útržků a prvotních dojmů, vyplívajících zde s autorem předložených událostí. Divák má vlastně přejímat směrem k Pupkinovi rétoriku velkých šéfů obrazovky a mistrovství Scorseseho spočívá v několikerém přehazování „objektivního“ přístupu. Moc se mi líbí ono vrstvení, ve světě televize, kde vítězí okamžik, není vůbec nemístné. (01.12.2011)

The King Of Comedy v prvni rade silne manipuluje jak s ocekavanim, tak se samotnym zanrem, kdy je to cele uplne o necem jinem, nez se zda. To je take duvod, proc byl film tak zoufale komercne neuspesny a ve Scorseseho filmografii patri spise k tem zapomenutym, ani ja jsem se vubec nehrnul do filmu o "bavicich" ala Man on The Moon, na ktery to vypada. Kdyby ale nekdo na rovinu vysolil, ze je to o 2 totalnich psychopatech v New Yorku, kdy Robert De Niro sjizdi individum, ktere si v nicem nezada s Travisem Bicklem z Taxikare a Sandra Bernhard hraje jednoho z nejfanatictejsich stalkeru na filmovem platne, cele by to vypadalo uplne jinak. O to pozitivnejsi je pro me tenhle skvely film prekvapeni a Scorsese si me navzdory svym totalne prehodnocenym mafianskym srackam typu Goodfellas, nebo The Departed zacina cim dal vic ziskavat. 8/10 (11.12.2010)

Nemůžu si pomoct, ale mě tenhle film naprosto dostal. Robert De Niro zde ukazuje, že nemusí hrát jen agresivně vyšinuté postavy, ale skutečného krále komedie. Ta role je dokonalá, především v tom, že nikdy neztrácí svoje kouzlo. Nikdy nedojde k nějakému skutečně agresivnímu výlevu, ale pořád mu zůstává úsměv. Skvělý kontrast mezi ním a Jerrym Lewisem. Skvěle fungující film s výbornou pointou. Proč nebýt trochu nereálný, když je to podáno v tomhle podivně komediálním duchu. Rupert Pupkin je vyšinutec, který se vám dostane pod kůži. (30.10.2013)