Lovec krokodýlů

Steve Irwin bol frajer a už ním zostane. Hoci by sa mohlo zdať, že len v krajine Urulu, Aboridžincov a Opery, ktorá každému inteligentnému pozorovateľovi pripomenie niečo úplne iné, je možný výskyt človeka s takýmto extravagantným štýlom, nie je to pravda. Všade na svete pobehovali a pobehovať budú milovníci fauny a flóry, nebojaci sa hazardovať kvôli tejto svojej láske s vlastným životom. Dian Fosseyová, Timothy Treadwell, tí všetci zahynuli brutálne, ale pri povolaní, ktoré zbožňovali. (14.10.2007)

Překrásné drsné "dovádění" s krokodýly a podobnou havětí, která se vám snaží jít po krku. A cestami džungle, kudy jiní před takovouto zvěřinou utíkají přichází neohrožený Steve Irwin. Nepolapitelný, nedobytný a neohorázně oprsklý dobrodruh přichází polapit další svou oběť. Jeho trofejemi však vždy byly pouze lesklé kotoučky filmového pásu, na kterých zůstaly zachyceny jeho divoké skopičiny. On sám by však živému tvoru neublížil a stal se zaníceným ochráncem přírody. Bohužel jej tyto skopičinky stály život - zde. (04.09.2006)

Steve Irwin byl strašlivej magor. Dneska v poledne umřel při natáčení dokumentu na Velkým Bariérovým Útesu v Austrálii, když ho rejnok bodl přímo do srdce. Jeho pořady byly zábavné, trhlé a člověk se z nich dozvěděl něco o přírodě a co víc, díky těm jeho trhlostem si to i zapamatoval na dýl, než do konce titulků. Navíc z každýho jeho pohybu bylo vidět, že zvířata fakt miluje, že je obdivuje a že by pro jejich záchranu a pomoc jim obětoval duši. A to se mu nakonec podařilo, přestože určitě mnohem dřív, než by chtěl. Jeho žena snad bude pokračovat v jejich společném díle. O mrtvých jenom dobře a proto, škoda toho trhlýho magora. (04.09.2006)

"A teď se ho pokusím pořádně nasrat..." Myslím si, že ho měl nějaký nasraný had nebo krokodýl už dávno zabít. EDIT: No tak to byl nakonec rejnok. Odpočívej v pokoji, Steve (ale hodnocení ti zvyšovat nebudu, promiň - jako dokumentarista jsi stál za prd a navíc jsi ta zvířátka před kamerou opravdu velmi velmi bezohledně stresoval). (05.12.2003)

9 / 10 Je tomu už zopár dní, čo svetom preletela správa, že jeden z najaktívnejších, najznámejších a divácky najobľúbenejších popularizátorov a ochrancov prírody je mŕtvy, ale tá nepríjemná zmes smútku a hnevu mnou aj naďalej preteká ako jed. Priznám sa, Steve Irwin mal od počiatku moje veľké sympatie, miloval som ten entuziazmus a zápal, ktorý sa zrkadlil v jeho usmiatej tvári vždy, keď mohol pred svojimi divákmi odhaliť ďalšiu z krás prírody a živočíšnej ríše. Nikdy som si však neuvedomil, ako veľmi potrebujem vedieť, že ešte aj dnes, v dobe nekonečných bojov o moc, vplyv a peniaze, v dobe, kedy sa viac ako veľkosť charakteru cení veľkosť bankového konta, existuje človek spájajúci v sebe odvahu, múdrosť, vôľu a silu niečo dokázať - všetky vlastnosti, ktoré som si vážil a ctil ako malý chlapec. Aj preto je krutou iróniou osudu, že až jeho smrť kdesi uprostred chladného a mĺkveho oceánu mi opäť pripomenula, čo je v živote skutočne dôležité: pocit, že ho žijete naplno, že každý váš nádych a výdych je ďakovnou rečou za možnosť okúsiť všetky jeho skryté krásy, pocit, že svojim konaním vtláčate svoju pečať do plynutia histórie, nie však zbraňami a úradníckymi pečiatkami, ale rozumom a snahou niečo po sebe zanechať - niečo, kvôli čomu sa oplatí pretrpieť všetky tie momenty, kedy by sme to najradšej vzdali. (06.09.2006)