Солдатик
Soldier Boy
Režie:
Viktorija FanasjutinaScénář:
Viktorija FanasjutinaKamera:
Alexandr NosovskijHudba:
Maxim KoševarovHrají:
Andrej Andrejev, Viktor Dobronravov, Darja Ursuljak, Andrej Novik, Anatolij Kalmykov, Světlana KožemjakinaObsahy(1)
Serjožovi bylo 6 let, když Němci popravili jeho matku a bratra za spolupráci s partyzány. Stalo se to v Kalužské oblasti na podzim roku 1942, kdy ho před smrtí zachránila sousedka. Vystrašený, promrzlý a hladový Serjoža bloudil po lese do chvíle, než ho našli rozvědčíci vojenské jednotky pod vedením velitele Kuzněcova. Serjoža tak přinesl mezi vojáky novou naději a nechal je aspoň na chvíli zapomenout, že jsou ve válce. (Issaden)
(více)Recenze (6)
Ruský válečný film, tentokrát pohledem malého "vojáka". ()
„A KDO SE TADY O NĚJ POSTARÁ?“… „JÁ, MY VŠICHNI! “… Pravda. V těhle časech koukat na ruskej válečnej film, zavání trochu bizárem. Ale… je to taková neškodná klasika - malej parchant si získá sympatie (srdce) vojáků pluku. Ten úvod je dlouhej, vlastně ne jen ten úvod, takže celkem nuda. Asi bude záležet na tom, jestli čekáte válečnej film (byť s malým klukem), nebo se chcete nechat dojímat tím, jak ho ti okolo „žerou“- Nebo uronit kroupu nad zničeným šicím strojem (to je pro cyniky…). A tak Serjoža Aleškov najde otce, ten zas ženu a tím Serjoža matku. A žili šťastně, dokuď… No, každopádně myslím, že z něho vyrostl dobrej komunista! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Díky svý velikosti, všechno přežiju. /// Thx za titule „braxi“. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Časy se mění. Tehdy bojovali vlastenci proti fašištům, dnes bojují fašisti proti vlastencům. Upřímně, po polovině se mi při sledování udělalo ŠPATNĚ a musel jsem to vypnout. To co jsem stihnul vidět bylo plné nedotahů, přetahů, ruské velkodušské rádobypompéznosti, a hlavně, NIKDE ŽÁDNÝ ALKOHOL! Zkrátka propaganda. Ten chlapeček hraje docela hezky, ale když si ho představím o pár let staršího tak vidím Čonkina. Přidávám jednu hvězdu za krásnou sestřičku. ()
Film je inspirován skučným příběhem Sergeje Aljoškina. Ve filmu je však vynecháno, že ještě než stal „synem pluku“, tak nějakou dobu pobýval u partyzánů. Jako příslušník 142-ho gardového pěchotního pluku byl nejmladším účastníkem bitvy o Stalingrad. Za záchranu velitele a štábu pluku dostal medaili „Za vojenské zásluhy“. Po válce se vystudoval práva a pracoval jako vyšetřovatel a prokurátor. Kvůli událostem v dětství, bohužel, měl oslabené zdraví a tak zemřel ve veku 53 let (v roce 1990). ()
Taká obdoba československého filmu Práče , len tu to nebolo v tyle, ale priamo v bojovej jednotke. Ako film to je pre pripomenutie, že i k takýmto udalostiam dochádzalo a sám z rozprávanie viem, že v Červenej Armáde boli spolu otec so synom, ktorému snáď bolo niečo okolo 10 rokov. ()
Reklama