Drazí soudruzi!

Drsné, syrové. Jestli si někdo myslel, že doba teroru skončila smrtí Stalina a odsouzením jeho kultu, velmi se mýlí. Dál mizeli lidé, dál se lhalo. Ne nadarmo vzniklo úsloví - lže se jak v Rusku. A v Rusku se lže již přes sto let. Několik generací Rusů je oblbováno, pravdu neznaje. A Rusů je zatraceně hodně, proto bychom se měli mít na pozoru. Rus nemusí být nutně zlý, ale hloupý a oblblý Rus vám klidně rozbije nos, když se mu budete pokoušet tvrdit, že Stalin byl masový vrah, větší než Hitler. Ano a to ještě i dneska. V tomto ohledu si film velmi odvážně našlápl do mezinárodních filmových festivalů, protože na Rusy asi bude působit značně sebemrskačsky. Jenže to je právě to, co Rusko sakra právě potřebuje! Sebereflexi. Pravdu, konečně nazývat děje, věci i lidi pravými jmény. Pak má možná bodrý ruský lid ještě naději. Mechanismus brutální všemocné totality tento film nastínil dokonale. Paradoxně tak bylo dopřáno vlastní medicíny stranické funkcionářce. Člověk až v hrůze sleduje, že ač zasažena strachem, ztrátou, stále uvažuje stranicky. Není to strana, kdo za to může. Není to komunismus. Vždyť v co jiného věřit? Kdyby tak žil Stalin, ten by to dal do pořádku. Bez něj se to nezvládne.... Na tomto bylo dokonale prezentováno odlidštění člověka, dokonale vygumovaného jedince přetvořeného propagandou v neuvažující kolečko mašinérie. Kamera nádherná, formát obrazu super, ruské reálie také. Nebarevnost snímku hodně prospěla. Herecké výkony skvělé. Tohle film za plnou palbu! Pane Končalovskij, tleskám! Nutno vidět! Dávám za 5  tvarohových tyčinek. * * * * * (29.12.2021)

"Je horko soudruhu. Krev se připekla. Nejde to smýt. "Tak to vyasfaltujte! Celý náměstí!" Ale nenechte se zmást. Tohle není primárně o brutalitě sovětského režimu. Je to přesně jak píše Rockerman. Hlavní roli tu hraje obraz oddané stranické funkcionářky, která ani tváří v tvář osobní tragédii ani na chvilku nezapochybuje o správnosti ideologie. Tandem Končalovskij-Vysockaja mě opět naplnil nadšením a v tomto případě i zděšením. 100% (25.03.2021)

Střízlivou, snad až minimalistickou formou vypráví ruský klasik Andrej Končalovskij o jedné historické tragédii, která má (jak už to tak bývá) k současnosti nepříjemně blízko. Lehce nedotažená, ale silná a velmi uhrančivá výpověď. Více zde. (11.12.2021)

Vážení súdruhovia !, naša stranícka organizácia v snahe podporiť opatrenia proti chuligánom a podobným elementom... Vyjadrujem obecné očakávanie, že prísne opatrenia voči provokatérom, o ktorých vo svojom vystúpení hovoril Frol Romanyč Kozlov, budú realizované čo najskôr. Žiadne zmilovanie s tými, ktorí porušujú zákony socialistické, tak zrovna tieto predchádzajúce slová a vety, mala pred komisiou pôvodne predniesť → Ľudmila Danilovna Sjominová, ináč oddaná fanúšička niekdajšieho diktátora → Josifa Vissarionoviča Stalina, teraz naprosto zapálená a hrdá KOMUNISTKA, momentálne pracujúca v novočerkasskom mestskom výbore na oddelení priemyslu, pritom práve neďaleko od nich → došlo dňa 1. júna 1962 v závode na výrobu elektrických lokomotív ku stávke robotníkov, ktorí zastavili dennú výrobu, aby sa k nim postupne pridávali i mnohí ďalší, nahnevaní ľudia, všetci potom smerujúci k pracovisku protagonistky, kde dôjde ku konfrontácii s armádou, či ešte lepšie povedané → s inou, bezpečnostnou zložkou, ktorej sa táto vypätá situácia, akosi príliš extrémne vymkla spod kontroly, a aby toho nebolo ešte málo, medzi pohrešovanými osobami, sa totižto nachádza i jej dcéra → 18-ročná "rebelka" Svetlana Vasiljevna Sjominová, ináč celkom pekná baba, aspoň si myslím, že určite áno ! Počas (na)ozaj málo dní, nebude núdza o napätie, ako sa veci nakoniec vykryštalizujú, a to ani nehovoriac o tom, že vskutku na tomto mieste tiež došlo aj k nepríjemnej "blokáde" , a tak sem nikto nemôže odísť, ba ani vstúpiť, ale čo v takom prípade, ak hocikto potrebuje čokoľvek vyriešiť ? / Je to pomerne dosť zvláštne, ale od renomovaného, ruského režiséra → Andreja Sergejeviča Michalkova-Končalovskijho, skrátene Andreja Končalovskijho, ak vám náhodou vŕta hlavou ten "Michalkov" v jeho dlhom mene , tak áno, máte predsa pravdu, jedná sa o staršieho brata významného Nikitu Michalkova, tvorcu oscarového filmu Unavení slnkom, som doposiaľ od neho nič nevidel, až dnes som sa to snažil konečne napraviť, a hneď som si zvolil takýto kinematografický, čiernobiely zárez so strhujúcou atmosférou, ako by ste boli priamo v »bode epicentra«, a to je pritom skoro najnovšieho dáta ! A hlavná postava (Julija Vysockaja),  je mimochodom opäť manželkou autora konkrétne tohto snímku, a tak sa tradícia znovu opakuje, keď zároveň podotýkam, že tentokrát je to viac(ej) k úžitku, ako ku škode, čo sa zase tak často nestáva ! Pozoruhodný, dvojhodinový, dobový a ("celkom") mimoriadny snímok, na aký len tak rýchlo nezabudnem ! (10.10.2021)

[vzpomínky na LFŠ] I kdyby mi to nikdo neřekl, tak bych si tipnul, že ten film natočil pětaosmdesátiletý režisér. Působí to školometsky, kamera je zamknutá v takové té digitální šedosti a znemožňuje propadnout jakékoli iluzi doby. To mimo jiné i tím, že většina lidí tam hraje jak z divadla Sklep a jakoby se ten film bál toho, že protagonistka je stalinistická bolševistka, tak je většina pohlavářů vykreslená s citlivostí Černých baronů. Film tak není potřebnou introspekcí zmateného a zkorumpovaného režimu, nýbrž jednoduchý protikomunistický pamflet, čemuž odpovídaly i afektované hurónské reakce publika v určitých momentech snímku. (14.08.2021)