Karisuma

Ano, film je nelogický, divný, bez příběhu, zároveň si však myslím, že to je jeho myšlenka, hledání odpovědí na věčná témata jaký má život vlastně smysl a na jakých principech funguje. Proč by měl mít život jedince menší hodnotu než život společnosti? Za klad pokládám fakt, že film k vytvoření „mystické“ atmosféry nepotřebuje žádných nadpřirozených jevů, ale vystačí si jen s vyšinutými postavami (zejména „nezúčastněná“ hlavní postava mi přišla velice zajímavá) (25.01.2009)

[Eigasai 2009] Nehledejte děj u filmu, který je jednou velkou metaforou na otázku, kterou Kiyoshi Kurosawa nastínil na začátku, o kterém by se možná dalo říct, že byl zakotvený v realitě. Někdo si bohužel ani neuvědomil, že to jsou metafory, a tomu také odpovídá zmatenost a hodnocení filmu. Problém s hodnocením je v tom, že si každý může metafory interpretovat úplně jinak. Dost scén jsem moc nepobral a potřeboval bych film zhlédnout ještě jednou, ale Charisma na mě velmi zapůsobil. (26.01.2009)

Tak to jsem trochu nepobral. Kurosawa evidentne ma cit pro temnou atmosferu a film misty vypada opravdu nadherne, ale o cem to sakra bylo? Pribeh (?), tocici se okolo stromu pojmenovaneho Charisma a jeho vlivu na okolni les, postrada jakekoli vysvetleni. Vetsina postav jedna naprosto neocekavane a nelogicky, obcas se objevi nekdo uplne novy, obcas pro zmenu nekdo zemre. Kurosawuv dvorni herec Kôji Yakusho je sice skvelej a prostredi lesa ja vyborne zlovestne, ale jinak je Karisuma totalne o nicem. Jeden bodik navic pridavam za, vpodstate botanicky, namet :). (02.12.2004)

V rámci Kiyoshi Kurosawy v zásadě konformní, dobře stravitelný kousek. Symbolika je originální (jak je pro autora typické) a srozumitelná (méně typické), jen u některých momentů v poslední ca čtvrtině jsem poněkud tápal. Výborně na mě fungovala i vizuální stránka, silnou devizou je také skvěle absurdní humor. Jeden z filmů, které není od věci vidět opakovaně. (26.01.2009)

Komentář píšu skoro dva týdny po kouknutí na Charisma, ale prostě ani po té době, jsem se nějak nedobrala jasného výsledku, co že to vlastně bylo za poselství, které tentokrát Kiyoshi Kurosawa předvedl :). Protože mám ráda filmy Kiyoshiho Kurosawy, tak mě nepřekvapila velká podobnost ve stylu natáčení například s jinými jeho filmy jako Kyua nebo Loft a podobně, prostě je tu ta tichá a tíživá atmosféra a na postavách je vidět taková rezignovanost ve světě, který se velmi kradmě a potichu řítí do záhuby, prostě typicky Kiyoshikurosawovské :). Ve všech ostatních jeho filmech je taky zamaskovaná nějaká aktuální myšlenka týkající se úplně reálného světa mimo tuhle jeho fikci, ale tady jsem ji prostě nedokázala rozluštit, a proto mu nechávám zatím jen tři hvězdičky. Film to totiž je velmi zvláštní a ani moc není jasné o co v něm ze začátku jde, když hlavní hrdina v podání tradičního kurosawovského herce Koji Yakusha totiž dokonce i ze začátku vypadá, že tohle bude film o poldovi, kterýmu prostě přeskočilo ze stresu a nedávného velmi nevydařeného policejního zásahu, ale nakonec jde prostě o něco jiného týkající se jednoho lesa a jednoho podivného stromu a tří pohledů na to, jak s tímto stromem naložit a náš hlavní policista se dostane přímo doprostřed tohoto sváru a musí to pořešit a zároveň divákovi odhalit to mnou nepochopené tajemství a myšlenku filmu :). Vážně mi to není tak úplně jasné o co nakonec šlo a to především díky velmi působivé závěrečné scéně těsně před titulkami, protože mi prostě není jasné jak se k ní děj vlastně dostal stejně jako k té scéně obsahující velké palice na rozbíjení kamenů :). Tentokrát se prostě svět znovu, jako obvykle u Kiyoshiho Kurosawy, zbláznil, ale možná trošku nepřístupným způsobem pro diváka :). (21.10.2011)