Karisuma

Jdu do kina, utahanej, tyden uz spim maximalne dve hodiny denne a ted tohle. Prvnich dvacet minut klimbam vzdycky deset vterin a dalsich deset jsem vzhuru a to tak 50X zasebou. Navzdory tomuto nejak jsem to preklepal a dokonce drzel tak tak s filmem krok. Koukam na to, hlavu jako skopek, moudry z toho dvakrat nejsem. Nadherna krajina, japonska nejaponska s obcas silnym barevnym priostrenim. Divne "dejove" zvraty, prazvlastni postavy a spolky. Chvilema mi to zapaluje, ale vetsinou nevim nevim co si mam myslet. Film konci a v hlave mam docela zmatek. No nic nemyslim na to. Druhy den setkani s jinym filmofilem co to videl se mnou den predtim, ... probirame to a bac(!), vzajemne jakoby jsme se inspirovali, takze ta metaforicka opona poodstoupila a pred nama byl film na ktery jen tak nezapomeneme - prave pro jeho neuveritelne charisma. (Vyborne komentare.) Eiga-sai 09. (04.02.2009)

V rámci Kiyoshi Kurosawy v zásadě konformní, dobře stravitelný kousek. Symbolika je originální (jak je pro autora typické) a srozumitelná (méně typické), jen u některých momentů v poslední ca čtvrtině jsem poněkud tápal. Výborně na mě fungovala i vizuální stránka, silnou devizou je také skvěle absurdní humor. Jeden z filmů, které není od věci vidět opakovaně. (26.01.2009)

[Eigasai 2009] Nehledejte děj u filmu, který je jednou velkou metaforou na otázku, kterou Kiyoshi Kurosawa nastínil na začátku, o kterém by se možná dalo říct, že byl zakotvený v realitě. Někdo si bohužel ani neuvědomil, že to jsou metafory, a tomu také odpovídá zmatenost a hodnocení filmu. Problém s hodnocením je v tom, že si každý může metafory interpretovat úplně jinak. Dost scén jsem moc nepobral a potřeboval bych film zhlédnout ještě jednou, ale Charisma na mě velmi zapůsobil. (26.01.2009)

Film dokaze uchvatit svou atmosferou, ale prece jen sledovat hodinu a tri ctvrte, jak se par aktivnich pomatencu pretahuje o strom, se muze jevit jako trochu malo. Na druhou stranu, kdo by kdy cekal, za takova dejova linie dokaze byt i strhujici. Korme jiz zminene atmosfery snimku dominuje zretelny spiritualni modus. Jestlize ho divak prijme, pochopi, ze strom neni stromem, les neni lesem, policajt neni policajtem atd. Neni to zadne arcidilo, ale da se to nazvat prijemnou projekci. K videni na festivalu Eigasai 2009 v prazskem kine Lucerna. (26.01.2009)

I kdybyste mnou drhli podlahu a pak napíchli na kůl, tak nepovím příčiny jednání nejeznodznačného hrdiny. Ten brouzdá v tomhle nečekaně zadumaném snímku po všech místech i nemístech za záchranu toho, co ještě zachránit lze. Režisér s povědomým jménem hraje žánrové kostky, kde místy vylosuje vtipnou vsuvku, aby náhle tak zahustil atmosféru, že sedačka v kině začíná být světelná jak paprsek. Atmosféra a doslova vzrušující čekání na další fígle svérázného tvůrce činí z Charisma i přes formální roztahanost nečekaně zajímavý film pro diváka. I když (dle mého) někde nevěděl ani on sám a ke konci zboří nebohému divákovi aspoň tu chabou snahu o pochopení. Intelektuální režisér žánry umí, atmosférou válcuje vše a hlídá si pečlivě nejasné symboly. Taková prověrka z filosofie někoho bez odpověďí naštve, ale na takový film se dle mého nejde zlobit. Jenom ten hlavní hrdina je pro mě věčnou záhadou... (23.09.2009)