Co jsem komu udělala?

Jeden z prvních Almodóvarových filmů a hned takový úlet! I na tomto, skoro 30 let starém filmu, je jasně vidět jeho rukopis, kterým se později tolik proslavil. Je to film o zvláštních, ba vyjímečných lidech. Chudák upracovaná a ustaraná Glorie je obklopena spoustou lidí "zvláštního ražení". Manžel je macho, jeden syn je drogový dealer, druhý je na "chlapečky" (proto jej neváhá dát k adopci zubaři-pedofilovi) a tchýně je už stará a senilní. Ani v sousedství to není lepší. Kamarádka-sousedka je prostitutka a jiná sousedka psychicky týrá svou nezletilou dceru, které má schopnost ovládat věci vůlí. Pokud přijmeme to, že je to prezentováno, jako komedie, pak je to velmi hořká, až černá komedie. Nicméně film je to zdařilý a mě se moc líbil. 80% (02.03.2012)

Taková normální rodinka po španělsku. Je neuvěřitelné, že Almodovar dokázal takový film natočit už v roce 1984, většina režisérů se něčemu podobnému nedokáže přiblížit dodnes, byť se o to snaží. Je to jedinečný, velmi zábavný, uvolněný pohled na každodenní problémy bizarních postaviček, které však člověk jakoby znal osobně a potkával denně. Film nenudí ani chvilku, má hloubku, ale i nadhled. /// K Almodovarovi jsem si hledal cestu těžko – Špatná výchova mě nenadchla, poté jsem viděl Vše o mé matce, které už mě nadchlo, ale pořád to nebyla úplně má krevní skupina – tu jsem našel až ve Mluv s ní. Ženy na pokraji… a Volver se mi líbily tak napůl, ale Co jsem komu udělala je opět špička a po (zatím jeho shlédnutých) šesti filmech se Almodovar dostává mezi mé nejoblíbenější a pro mě nejzajímavější a nejoriginálnější režiséry. (14.02.2009)

Chtěl jsem navodit intimní atmosféru jiskřící elegantním a chytrým sadismem. Prostě to, co člověk vídá v těch francouzskych filmech. Od pozdější Almodóvarovy produkce se film liší nezvykle sociálním vyzněním: madridský činžák sice obývá obvyklá parta standardně úchylných individuí, ale pastelově barevné kulisy byste tentokrát v neutěšeně osmdesátkových zimních interiérech a exteriérech panelového sídliště (vyjma výjevů kurvího kamrlíku) hledali marně. Hospodyňka Hospodyňka, hispánská Věra Galatíková Carmen Maura, co smaží (mimo jiné) Kanagon; sadistická matka paranormální holky; buzna; šlapka; babka co hraje automaty; taxikář; dealer; gekon, co se jmenuje Peníze, protože je zelený jako tisícovka. Plus mizerný spisovatel, který plánuje napsat falešný Hitlerův deník; jeho manželka kleptomanka; bratr alkoholik; zubař rozkošnický pedofil. Všechny spojuje jistý druh nedostatku, který společně s tužbami nenaplněnými z jiných než materiálních důvodů určuje jejich životy. Film nějakým zázrakem obsahoval vše, co momentálně řeším, včetně neřešitelného domácího nepořádku. V mý vesnici se říká, že kdo neviděl Granadu, viděl hovno. / Já jsem tam nikdy nebyl. / Já taky ne. Ani tíživé situace nebrání občasným erupcím excentrických taškařic: Možná vám připadám moc hubený. Ale to je omyl. Mé paže jsou svalnatější než vypadají. A navíc... Chlap nešuká rukama... :-) Kdybych byl marxista, pozdější opouštění tohoto motivu ve prospěch individuálnějších by mi vadilo, ale je třeba uznat, že právě jeho opouštěním nabyl Almodóvar později osobitosti, jíž by v rozmazávání patálií skupinového třídního hrdiny utopil: Co kdyby ses trochu nalíčila? / Co kdyby sis postavil čůráka? (08.08.2020)

Ťažké rozhodovanie, vidím to na hranici 3 a 4 hviezd. Nechytilo ma to až tak ako som očakával, ale snímok má aj veľa vynikajúcich momentov. Diváka zavedie do sveta ženy, nespokojnej so svojim životom a svojou rodinou, rodinou kde je v rámci čudných vzťahov medzi jej členmi možné snáď všetko, každá možná absurdita čo vám len napadne. Napríklad aj nechať adoptovať svojho syna úchylným doktorom, kde druhý nedospelý syn pred matkou bežne fajčí jednu od druhej, kšeftuje s drogami a kde predmety poletujú po kuchyni. Film je ako puzzle, kde sa svetlé, čiernohumorné momenty striedajú s nudou. 70/100 (01.01.2015)

Člověk neví jak to ten Pedro myslel. Je to komedie? Tragedie? Procházel jsem osobně těmito panelákovými sídlišti ve Španělsku, kde se příběh odehrává a vážně zlatý Brno Bohunice. Fakt to tam v 90. letech stálo za hovno a možná ještě stojí. Hlavní postava má za manžela kreténa, jeden syn je buzerant a druhý drogový dealer, nejlepší kámoška je kurva a když už by se nechala zlákat na nezávazný sex ve sprše s policajtem od kriminálky, je to impotent. Tím to ovšem nekončí....Věčně nemá prachy, věčně musí dělat někomu děvku. Možná je to vážně tragedie zahalená do županu Almodovarovi ranné komedie. Nicméně krásný film. (24.01.2009)