Pěstní právo svobody (neoficiální název)
-
Faustrecht der Freiheit
-
Fist-Right of Freedom
-
Fox and His Friends
Drama
Západní Německo, 1975, 123 min
Režie:
Rainer Werner FassbinderHudba:
Peer RabenObsah
-
Franz Biberkopf známý jako Fox (vystupoval na pouti jako "Fox - mluvící hlava"), je zkrachovalá existence - nezaměstnaný, podprůměrně inteligentní a především nevzdělaný homosexuál, který všechny své peníze prosází v loterii a pokud peníze dojdou, navštěvuje svoji sestru, notorickou alkoholičku. V situaci, kdy nutně a rychle potřebuje peníze na los (na který shodou okolností později vyhraje 500.000 DM) se seznámí na veřejných záchodcích s elegantním bohatým obchodníkem se starožitnostmi, který ho "uvede do vyšších homosexuálních kruhů". Zde potká hezkého a vzdělaného Eugena, který ho svým vystupováním i vědomostmi okouzlí. Ten nad ním sice zprvu nepokrytě ohrnuje nos, ale když zjistí, že Fox je vlastně bohatý, tak ho bez zábran vymění za svého současného přítele Philipa a začne ho převychovávat k obrazu svému a zároveň elegantně připravovat o peníze… (JANARYBA)
Franz Biberkopf známý jako Fox (vystupoval na pouti jako "Fox - mluvící hlava"), je zkrachovalá existence - nezaměstnaný, podprůměrně inteligentní a především nevzdělaný homosexuál, který všechny své peníze prosází v loterii a pokud peníze dojdou, navštěvuje svoji sestru, notorickou alkoholičku. V situaci, kdy nutně a rychle potřebuje peníze na los (na který shodou okolností později vyhraje 500.000 DM) se seznámí na veřejných záchodcích s elegantním bohatým obchodníkem se starožitnostmi, který ho "uvede do vyšších homosexuálních kruhů". Zde potká hezkého a vzdělaného Eugena, který ho svým vystupováním i vědomostmi okouzlí. Ten nad ním sice zprvu nepokrytě ohrnuje nos, ale když zjistí, že Fox je vlastně bohatý, tak ho bez zábran vymění za svého současného přítele Philipa a začne ho převychovávat k obrazu svému a zároveň elegantně připravovat o peníze… Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
Kulmon
Slabší film než Fassbinderův předchozí Strach jíst duše (hlavní hrdinové se zde přesto objeví v malých roličkách - trafikantka a marocký hošan). Z tohoto filmu dostanete pocit, že "být čtyřprocentní", znamená být heterosexuál. Zde se totiž vyskytují jen homosexuálové. Všichni ti menšinoví heteráči to berou jako naprostou samozřejmost a nikterak to nekomentují ani s tím neválčí. První polovina filmu je dosti nudná, ale pokud to překonáte, ve druhé půli dostanete odměnu v podobě sice očekávaného, ale i tak zajímavého zvratu. Postava Eugena je dost nesympatická - vychcanej, namyšlenej buzerant, ale moje sympatie nemá ani Franz, jenž ztělesňuje opravdovýho pitomce. Film doporučuji fanšmejkrům a příslušníkům rodu homosexuál sapiens. 70%(30.11.2009)
-
pm
Velice dobře a zajímavě natočený, velmi, velmi smutný příběh vzestupu a pádu jednoho hlupáka. Pokud je film autorsky ovlivněn režisérovou sexuální orientací (svět gayů je zde brán jako norma), je až s podivem a asi i je to odvaha, že homosexuály zachycuje jako morální spodinu společnosti: vypočítavé, hamižné a znuděné snoby. Vždycky se mi líbí roličky, které si RWF ve svých filmech nechal, měl smysl pro humor, ovšem Fox je hlavní postava, s ním stojí a padá celkový dojem z "Pěstního práva svobody". A Fassbinder okolím zneužívaného Foxe zahrál skvěle, škoda, že jde o postavu, která si diváka získat nemůže: ve své omezenosti se nechává zneužívat nad míru. Myslím, že anglický distribuční název je dokonale výstižný.(6.2.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(15.2.2009)
-
anniehall
Začal jsem sledovat film a zanedlouho si uvědomil, že jde vlastně o variaci na Felliniho Cabiriiny noci nahlíženou Fassbinderovou optikou. Lépe řečeno, poměrně povedenou variaci na mé milované Cabiriiny noci. Oceňuji přenesení tématu mezi menšinovou společnost, oceňuji záměrné a plánovité neřešení sexuálních identit všech postav, oceňuji také úsporné, leč působivé herectví Fassbinderovy družiny. Ale jakkoliv roztomilý a chvílemi snad i politováníhodný je Fassbinder sám v hlavní úloze, prosťáčka Cabirii v podání Giuletty Masina prostě nemůže překonat. Na škodu je i to, že režisér už dopředu dává tušit, jak se vše skončí. Suma sumárum, odvážný, neotřelý a působivý - nicméně lehce zamžený pokus o ztvárnění myšlenky, že někteří lidé vás mohou vidět jen jako číslici ve finančním deníku, který když je dopsán, nahradí se novým. Ale za otevřenost a zpracování, kdy sexuální orientace není tématem nýbrž jen běžnou reálií uprostřed všedního života společnosti, musím dát alespoň 4 hvězdičky. Psal se totiž pětasedmdesátý rok! O celých třicet let dříve, než Amerika objevila Zkrocenou horu...(14.12.2010)
-
petrsv
Zajímavý film, a to z několika pohledů. Sexuální orientace se tady vůbec neřeší a každýmu přijde naprosto normální, že jeden chodí s chlapem a druhej se ženskou. Tohle ani dneska spousta lidí ještě nechápe. A pak doba - podobně jako tenkrát je tu jakási krize (2010). A stále jsou mezi námi takoví,kteří neumí hospodařit s penězi a nechají se snadno manipulovat. Celkem poučný film.(3.7.2010)
-
Gavin87
Kdo tehdy nenosil na krku hedvábný ascot, jako by vůbec nežil...Slovy nepopsatelný geniální Fassbinder.(6.8.2011)
-
Pštros
Je na první pohled jasné, že Fassbinderovy filmy nikdy nebudou lámat divácké rekordy. V tomto případě se však jedná o docela přístupný film, který nám nabízí pohled do života čtyřprocentní menšiny. Při podrobnějším pohledu i zde najdeme všechny základní atributy režisérova stylu. Je to především výrazné soustředění se na osobní prožitky jeho hrdinů, (včetně zavěrečného fatálního vyustění) a také zcela otevřené zobrazování nahoty. Ačkoliv v jeho jiných snímcích, které jsem měl možnost vidět se Fassbinder často pohybuje až na hranici porna, zde se dá vzhledem k tématu mluvit o štěstí, že to režisér nijak výrazně nepřehání. Každopádně vám film řekne o způsobu života této menšiny nesrovnatelně více, než desítky profesionálních homo-aktivistů, kteří s hysterií sobě vlastní dlouhodobě (a úspěšně) masírují naše veřejné mínění. 80%(16.3.2006)
-
Renesco
Fassbinderova melodramatická tragédie o prospěchářství a příspěvek ke queer cinema chronologicky sleduje vzestup prostého cirkusového performera, vstupujícího díky výhře v loterii do „lepší společnosti“ plné podvodníků a zkrachovalých obchodníků. Film pro své zasazení do čistě gay prostředí, které si vystačí bez vícera heterosexuálních postav, přináší jakousi typologii gayů, pokrývající celou škálu povahových kategorií (zrádce, zrazený, mstitel, bezbranný, apod.). Hlavní postavu prosťáčka žene cit, láska, v uměleckém vkusu příklon k populárním žánrům. Protřelým nabobům je naopak vlastní rozum, vypočítavost, lpění na bontonu a noblese, tíhnutí k nestravitelnému kýči. Tato definice „vznešených“ se však v závěru ukazuje býti pouhou hrou, maskou, způsobem, jak investovat cizí peníze do starožitností, a následně onen brak bez lítosti zase prodat. Jak si hrdinové stále něco kupují a pořizují, Fassbinder výrazně pracuje s barvou rekvizit i prostor, vyjadřující emocionální stav postav. Ani v tomto filmu nechybí hypnotická muzikální vložka ženské interpretky, odehrávající se tentokrát v gay klubu a na playback coby stravitelnější alternativa k operám a vážné hudbě, jíž vyznávají Fassbinderovi snobi.(8.6.2011)
-
Galahad
Ve filmu se to sice homosexuály jen hemží, ale co mě dostalo, že Fassbinder ve filmu homosexualitu v podstatě vůbec neřeší. Je to obyčejný, prostý příběh outsidera, který na chvilku ke "štěstí" přijde, ale nakonec vše dopadne, jak dopadnout zákonitě musí. Z herců zaslouží absolutorium sám Fassbinder, který ztvárnil hlavní roli nešťastníka Biberkopfa, který se živí jako atrakce v lunaparku "Fox, mluvící hlava" a čistě náhodou vyhraje v loterii půl miliónu marek, což mu sice na chvíli otevře cestu do vyšších kruhů, ale samozřejmě jen do chvíle, než se peníze rozkutálí...(15.10.2008)
-
Biff
Využívám své pěstní právo a říkám, že to byla nuda. Ač se příběh jeví zpočátku zajímavě, toporností a absencí vývoje postav se stává postupem času čím dál víc předvídatelnějším a nudnějším. Hlavní postavou je Franz Bieberkopf, jehož jméno jistě nebylo zvoleno náhodně podle hlavního hrdiny Döblinova románu. Je taky fackovacím panákem, který se ale ze všech uštědřených ran nedokáže poučit. Je představen jako věčný vidlácký protipól intelektuálnímu Eugenovi, který rovněž setrvává neustále ve své předem nalinkované dráze. Že jejich vztah nemůže fungovat, dojde divákovi velmi brzo, ale bohužel musí absolvovat poměrně dost zbytečně natahovaných nebo rovnou zcela přebytečných, nic neříkajících scén (viz dialog v bahenní koupeli s přehlídkou urostlých mladých chlapců, k čemu to?). Ale to nejpodstatnější, co mi zde schází, je nějaká překvapivá pointa, překvapivé zakončení nebo alespoň jeden překvapivý zvrat. /MOŽNÝ SPOILER/Franz jde celou závěrečnou půlhodinu ke dnu, takže jeho smrt zrovna dvakrát nepřekvapí./KONEC MOŽNÉHO SPOILERU/ Líbilo se mi, jak Fassbinder podal svět homosexuálů zcela bez příkras, že nezáleží na rase, barvě ani orientaci, svině se v lidech zkrátka najdou všude. Ale chybí mi tu typický Fassbinderův černý humor, tragikomika, smysl pro ironii. Pěstní právo svobody má strašně jednotvárné tempo, nejsou tu ani žádné zajímavě podané scény, do paměti se divákovi chtě nechtě zapíší snad jen přehnaně exhibicionistické scény (viz scéna v sauně). Když budu parafrázovat Master's Hammer - žádná sláva, sláva, pane hejtmane.(20.8.2011)
-
garmon
Pěstní právo svobody. Námětově exkluzivní, ale nemám rád filmy, ve kterých jsou všechny zápletky vystavěny na situacích vznikajících interakcí mezi otrlým světem a naivní, prostou, trapnou, nebo nevzdělanou hlavní postavou. Vyvolává to ve mně stud a kvůli tomu nejsem cinefil-). Faustrecht d. F. je mravoličný, důsledně lineární příběh o tom, kterak jsou bohatí snobští buzíci zlí. Fassbinder byl jeden z prvních, kdo podlehl kouzlu amerického filmového kýče jako prostředku pro vyjádření relativity znaků a soudů o „Velkém umění“. U tohoto filmu víte po patnácti minutách, jak dopadne, zbývá kochat se peripetiemi, kulisami a výkony: nejsympatičtější jsou na tom všem asi členové režisérovi herecké stáje, se kterými se v každém jeho dalším snímku setkávám už pomalu jak s rodinou. Hodně mě baví i Fassbinderův exhibicionismus – být režisérem-buzerantem v sedmdesátkách, taky se obsadím do role plebeje s velkým přirozením (opakovaně zdůrazňováno a ukazováno!), co vyhraje v loterii a taky se nechám snímat nahatej v homo saunách, uprostřed pečlivě vybraných Adonisů s pořádnou výbavou. Jo! - a 3 a ½ * za odbarveného Kurta Raaba-)! PS: ve velmi dekorativní "spacy" závěrečné scéně si Fassbinder přednatočil vlastní reálnou smrt.(24.11.2010)
