Tři ženy

Naladěná z Altmanovi Svatby, která se mi líbila, jsem se nechala nalákat na Tři ženy. Zajímavá sonda do života nezajímavých žen. Aneb jak se z naivní vlezdoprdelky stala sobecká mrcha a ze sobecné mrchy vlezdoprdelka. Třetí žena se v příběhu jen mihne. Nepříjemný film o nepříjemných věcech. Pro mě osobně otázka, jestli bych se už neměla konečně naučit vypnout film, když ho považuji za ztrátu času. (19.01.2015)

Formální stránku jsem si užil náramně, typicky altmanovská všezkoumající kamera s častým použitím transfokátoru, minimalistická hudba a surreálná atmosféra. Shelley Duvall i Sissy Spacek samozřejmě výborné, druhá jmenovaná je navíc herečka, která mě fascinuje tím, jak se často ve filmech dokáže podle potřeby přeměnit z ošklivého káčátka do sexy ženské. Tady opět. Spolu s Altmanovými Images povinnost pro fanoušky surrealismu. (23.08.2008)

Film s trochu zavádějícím názvem, který dává smysl až v samém závěru. Jinak je to čistě duel Shelley Duvall a Sissy Spacek, ze kterého jsem měl chvíli pocit, že Schroederova Spolubydlící byla remakem tohoto filmu. Ale nebudu zaměňovat běžný thriller s tímto přece jen výrazně surreálnějším filmem. Robert Altman opět zabodoval. (17.07.2014)

Tahle Altmanova svérázná bergmanovská variace sice postrádá prostou eleganci originálu (konkrétně PERSONY) a vůbec má všechny znaky špatného umění, přesto ale fascinuje nekompromisní samorostlostí, s níž se RA ponořil do hlubin ženské duše (viz např. dlouhatanánská, výtvarně působivá snová sekvence s obrazy přelívajícími se do sebe jako vlny). Dneska spíš formální libůstka pro intelektuály s pamětí. (16.03.2005)

Sledování "Tří žen" divákům může evokovat Bergmanovu "Personu" i Lynchův "Mulholland Drive". Všechny tři filmy sdílí motivy prolínání identit, iracionální vyprávění a výrazné dějiště, jehož estetické atributy zásadně dotváří snovou atmosféru. Ačkoli můžeme předpokládat, že jednotlivé filmy, respektive jejich tvůrce spojuje nit přímé inspirace, všechny současně zůstávají zcela osobité a unikátní, ba dokonce pojednávají o zcela odlišných tématech. Altmanův snímek, jehož námět se mu zjevil při spaní, lze stejně jako ostatní vnímat i interpretovat různými způsoby, ale v jádru nabízí dekonstrukci pozice a rolí žen (nejen) v americké společnosti. Každá z titulních tří žen ukazuje jinou stránku genderových rolí coby konstruktu uměle vytvářených a předávaných rolí a procesu splývání s nimi jako vytrácení, či přinejmenším upozaďování vlastní osobnosti a identity. Vynikajícím způsobem to zosobňuje fenomenální Sissy Spacek, která během vyprávění projde několika proměnami osobnostmi z vyjukaně dětsky nespoutané dívky do chladně kalkulující a přetvařující se vamp. Naproti tomu Shelley Duvall se skvěle zhostila partu ženy, která následuje absurdní ideál štěbetavé puťky, jenž byl americkým ženám podsouván obzvláště v 50. letech, až z ní samé zdánlivě nic jiného nezbývá, byť je přitom aktivní postavou a mnohovrstevnatou osobností. Na rozdíl od Bergmana a Lynche, kteří již zkraje ustanoví reference, které diváky nasměrují na to, že mají film vnímat v jiném módu než obvyklé vyprávění, Altman nechává svůj film dlouho vyznívat veskrze civilně. Pouze jisté detaily chování postav vyznívají příliš naivně či afektovaně, ale nepoutá se k nim zvláštní pozornost. O to efektnější je pak přechod do znepokojivě rozklíženého vyprávění, když se film zdánlivě náhle překlopí do bizarního vztahového trojúhelníku, kde se radikálně mění osobnosti ústředních dvou postav. Nicméně základy pro to jsou patrné již od začátku v tom, jak film proměňuje obvyklou optiku mainstreamové kinematografie, když ženy namísto obvyklých objektů situuje do rolí ústředních mystérií, jejichž osobnosti a pohnutky nutí diváky rozkrývat. Muže a jejich těla naopak fragmentarizuje a odsouvá do druhého plánu, čímž se navíc vyzdvihuje absurdita faktu, že všechno podmiňují. O to radikálněji a jak z jiného světa vyznívá finále, kde naopak jsou ženy oproštěny od mužů i rolí přiřknutých jim patriarchální společností a naopak žijí v harmonii matriarchátu. ___ PS: "Tři ženy" vykazují celou řadu paralel s pozdějším scénářem Patricie Resnick "Od devíti do pěti", kde opět trojice žen, ztvárněných jinými famózními herečkami, osciluje kolem jednoho muže a doslovněji při tom přehodnocují své společenské role a vzájemné vztahy. (03.07.2022)