Den cvoka

Komunálna satira. Za socializmu vychádzal taký humoristický časopis: Roháč (jeho českým pendantom bol Dikobraz). Okrem skvelých komixov "Jožinko, dieťa svojich rodičov" a "Bill a Mary" bol typický práve ostro satirickým tónom. Namiereným jednak voči kapitalistickej a militaristicky peňažnej západnej časti sveta (anti USA a anti NATO), a na druhej strane veľmi ostro kritizujúci nešváry bežného života v ČSSR. Údernosťou sa podarilo vytvoriť prototypy šmelinárov, malomeštiackych snobov, úplatkárov, podliezavcov šéfovi, klamárskych mäsiarov, čašníkov a obchodníkov a tak ďalej a tak podobne. Deň blázna mi Roháč veľmi plasticky pripomenul: typovo vystihuje všetky možné nešváry a necnosti "priemerného panelákového človeka". Žijúceho samostatne v domácnosti, pohlteného nenávisťou k otravnému okoliu, plnému hučiacich debilov a kreténov. Nihilizmus, nenávisť, malosť. Vystihnutie presne takého neživotného typu, pripomína pripodobenie pojmov, aké sa v tunajšej komentátorskej komunite s obľubou používajú: "väčšinový divák", "prípadne "typický komerčný divák". Vo filme ide o zovšeobecnenie v súlade s tým, ako sa príznačne píše v úvode (Obsahu): "typický frustrovaný intelektuál". No ako vravím, ako by sa vrátili najväčší vtipálkovia z Roháča, nehatení ideologickými bariérami a riadne sa zavŕtali tam, kde by mohli vytvoriť plnokrvný a veľmi presvedčivý "typ". Tým pádom aj moje hodnotenie môže byť len také typické, asi také aký mám vzťah k takémuto typu satiry (pretože priveľmi zovšeobecňuje a tým sa stáva nepresným a neživotným): priemerné. (02.09.2013)

"Aký je rozdiel medzi psím a ľudským hovnom? Tiež sa pokojne môžem vysrať na chodník alebo deťom do pieskoviska..." Kto za posledné roky nevidel poľský film, nemá ani tušenie ako kvalitné filmy sa u nich robia. Táto komédia je z roku 2002, ale je stále aktuálna a ešte dlho bude. V postave učiteľa sa nájdu mnohí z nás, tie jeho nadávky na okolie, svoj plat, prácu a život celkovo som si báječne užíval a skvele som sa bavil. Detailný záber na nechty, malá potreba na WC vo vlaku, nakupovanie, harmonika pod oknom, psie výkaly na ulici, poľská modlitba, reklamy v tv... jednoducho čo scéna to kult. Tak jednoduché, tak dokonalé. Vo filme je toľko pamätných hlášok, že môže smelo konkurovať tomu českému Kurva hoši...Už sú to roky čo som nevidel kvalitnú a vtipnú komédiu. Toto je poľská tutovka. 100%. (30.10.2016)

Skvělé, já se smál snad v kuse, ale taky to bylo zlehka depresivní. Humor hodně drsný. Divím se, ale zároveň mě těší, že v Polsku něco takového vůbec vzniklo. Hlavního hrdinu v podání Marka Kondrata, kterého terorizuje vlastní matka a nemá žádnou autoritu u svých studentů štve vlastně všechno a dává to najevo nezapomenutelným způsobem. (27.03.2006)

Ten český název mi přijde takový trochu zavádějící, přece jen, cvok mi tady moc nesedí, ale budiž. Jednoznačně jsem od filmu nic nečekal, a pak jsem jenom koukal, co to sleduji. Výborně natočené se smyslem pro absurdnost a schopnost zajít tak daleko, jak je potřeba. Výborný polský film, který ukazuje sílu tamější kinematografie. (14.11.2016)

Den cvoka, který není ale až tak úplně cvokem. Krize středního věku, frustrace celé v socialismu ztracené generace, hledání smyslu života, deprese povstávající z prázdna uvnitř vlastní existence, věčné prokletí západního intelektuála, totiž pochybování o sobě sama, syndrom vyhoření, ztráta hodnot způsobená odtržením od přírody a přivyknutím na městský způsob života, typická východoevropská ,,nasranost", desítky, ba stovky rituálů, které v podstatě jako jediné drží jedince při životě, onanování místo lásky, samota, vnitřní i vnější...to je Adaś Miauczyński, za jehož jméno je možno si dosadit tisíce, ba miliony mužských jmen indoevropského původu... Den cvoka, náš den... ,,Zabíjí mě samota, kterou jsem si způsobil sám." (25.11.2010)