Nová šichta

Andrš nakrútil Novú šichtu v podstate ako hraný film, len s pôvodnými predstaviteľmi zo života. Ťažko tak hádať, ktorá scénka je autentická a ktorá bola vopred napísaná na papieri, prípadne sa o nej všetci dohadovali na pľace. Ide samozrejme o moderný trend v rámci dokumentaristiky, tá hranica s hraným filmom je síce stále celkom zrejmá, ale doba, keď sa dokument musel rovnať automaticky hovoriacim hlavám a pravidelným vstupom režiséra pred kameru, je dávno preč. Tomáš je sympaťák a tak nejak z jeho prejavu cítite, že ak by išiel hneď z gympla na vyšku, mohol byť aj intelektuál. Čím nechcem znižovať jeho dlhoročnú prácu, práve naopak, klobúk dole pred týmito ľuďmi "dole v dole". (10.08.2021)

Sociálně laděný dokument přesně podle mého gusta. Tomáš Hisem má můj upřímný obdiv - samoživitel se třemi dětmi, který ránu osudu přijal s nadhledem a využil ji jako příležitost k tomu, aby se v životě po spoustě let výrazně posunul. Fotbalové fanoušky nemusím, ale s tímhle chlapíkem bych klidně někdy zašel na pivo. Totální (nejen) chlapský doják s působivým dvojznačným koncem. Jsem zvědav, jestli někdy vznikne hraná verze. Moc bych se totiž divil, kdyby z ní nebyl hit. A kdyby Tomáše nehrál Leoš Noha... :-) 90 % (06.01.2021)

Poutavý a zábavný dokument o ostravském horníkovi, který se po uzavření šichty dá na dráhu IT programátora. Díky sympatickému hrdinovi se jedná o jeden z nejzábavnějších dokumentů, který jsem za poslední dobu a který funguje jako plnokrevný film díky tomu, že se nejedná o žádné mluvící hlavy ale sledování jedné neobvyklé životní změny úplně normálního Havíře. (13.11.2021)

S tímhle filmem jsem strávil docela hodně času - několikrát jsem o něm mluvil s Jindrou, viděl jsem rozpracovanou verzi, seděl jsem i na klauzurách, kde to bylo jako magisterský film... Takže jsem už slyšel hodně pochval i výtek, sám jsem několikrát pendlovat od tíhnutí k pozitivům (civilní, dobrý protagonista) k negativům (politicky bezzubé, někdy ne úplně plynulé a s haprující kauzalitou a kontinuitou). V tuhle chvíli u mě převažují ta pozitiva. Vše stojí a padá na tom, že je ten film velmi zevrubně natlačen na tradiční "hrdinovu cestu" jak podle příručky, což na jednu stranu vyvolává kýžený efekt, na druhou někdy ve jménu toho film ztrácí přirozenost a nabízí se otázka, jestli je dobré dělat to u dokumentu tak okatě, někdy i proti směru nabraného materiálu. Už jen to, kolikrát jsem se s tím projektem setkal, aniž by mě přestal zajímat, ale značí, že se podařilo najít a dodat něco zajímavého a nakonec povedeného i přes dílčí problémy. 3 a 1/2 (27.10.2020)

Rozhodně dobrá a chvályhodná práce. Bohužel jsem se v průběhu jen těžko zbavoval pocitu, že takto poctivá tříletá práce se sběrem informací zkrátka vyžaduje více než střídmých 90 minut - ty možná stačí na to, aby na diváka plně zapůsobily chytře navozované kontrasty (špína a černota v šachtách × běloskvoucí kanceláře; dlouhé neupravené vlasy × krátký elegantní sestřih; manuální dřina a veget v hospodě × statické povolání a neustálý zápřah na mozek) a sociální apely kolem nezaslouženého statusu quo a dramaticky nastupující automatizace práce, ale opravdu empatického napojení na protagonistu a na jeho dílčí myšlenkové pochody jsem se osobně moc nedočkal. A mám přitom dojem, že se o to Jindřich Andrš skutečně poctivě snažil. Skoky mezi jednotlivými etapami mi ale přišly moc rychlé a hlavní myšlenku toho kterého úseku vždy tak nějak překotně vystihl některý z těch ne úplně autentických dialogů (hádka v hospodě, svěření se kolegovi na maškarním večírku). Co je ale naopak fajn a co kvituji, jsou jednoznačná srozumitelnost a stabilní argumentační stanovisko, od něhož se nijak drasticky neodbočuje. Tomáše nám samozřejmě má být trochu líto jako člověka, který po více jak 20 letech věrných služeb a pro většinu lidí nepředstavitelné dřiny musel v práci skončit a neměl jinou kvalifikaci, a dokument nám tohoto člověka představuje nezkresleně a v přímočaré jednoduchosti deklamuje, jak lze 'ostravský americký sen' i v nepřívětivé době dotáhnout do konce. A dá se tomu nakonec i docela odpustit, že vyjma úvodních minut postrádá veškerý materiál tu absolutní surovost a psychickou tíhu, jakou se chlubilo třeba slavné a námětem v mnohém spříznění britské filmové hnutí 'kuchyňského dřezu' z 60. ___ Nejedná se tedy o zásadní revoluční počin a mnoho dílčích motivů přechází časosběrná metoda moc kvapně a zjednodušeně, ale pravdivý a současně symbolický příběh sympatického protagonisty funguje a přináší vítaný pohled na další temnou stránku současné automatizace, stejně jako na nikdy neuhasínající plamínek naděje. Ocenil bych osobně upřímnější sejmutí venkovní masky příkladného bojovníka a zevrubnější prozkoumání sociálních i psychických problémů, ale jako výpověď o jedné životní etapě s cílem pozitivně burcovat sebevědomí nekvalifikovaných osob bez budoucí vize tento zajímavý portrét určitě obstojí. Méně už bohužel jako plaše a slabě strukturovaný apel na společnost samotnou. 65% (27.10.2020)