Hlad

Viem, že literárna predloha od Knuta Hamsuna je významná a pravdepodobne aj jej sfilmovaná podoba, ale bohužiaľ mňa film nezaujal. Nenahneval ma, nenudil ma, ale ani nezaujal. Je to ďalší z filmov o neúspešných indivíduách a ja nenachádzam ani jeden dôvod, aby som sa týmito filmami vážnejšie zaoberal. Bez ohľadu na to, že sám sa za nadpriemerne úspešného nepovažujem. Ale ak by som sa mal porovnávať s nejakou filmovou postavou (nie, že by som to robil často), tak radšej mudrujem nad tým, koľko mi chýba do tých, ktorí ma predstihli, než nad tým, koľkých som už prekonal. (14.04.2023)

Dokonale tíživá krása vyobrazení jedince bloumajícího společností, odděleného od ní samotné, jehož mravní zkažeností je přetvářka pro zachování prachmizerné důstojnosti a neuvědomělost zbytečnosti takového počínání, neschopnost proražení bariéry a přijetí ohavného "já". Hlavní je myslet si, že takovou situaci zvládneme, aniž bychom ztratili tvář. Odkrýt pravou tvář však nelze, jedině masky udrží nitro v únosném stavu. To raději pojít hladem, než poznat sebe, než ztratit hrdost a čest. (30.03.2011)

Hamsunův hlad.¬         Jedno z ranějších děl norského spisovatele K. Hamsuna řadím silou výpovědi po bok románům pražského Žida F. Kafky. Stejně jako ty vyvěrá z vlastních hluboce niterných prožitků a vztahů k okolnímu světu a zaznamenává se syrovou omračujícností. A stejně jako natočené Kafkovy předlohy (Proces O. Wellese, Zámek R. Noeltkeho nebo M. Hanekeho) je snímek Hlad pouhou rámcovou výpovědí bez omračujícnosti psaných předloh. Lze mi pochopiti názor některých zdejších commentarií, že je Hlad natočen přiléhajícně ke své literární předloze. Nesdílím ale nikterak náhled některých o jeho uchvacujícnosti.¬                 Jako hlavní závadu vidím přehnané, teatrální chování hlavní osoby, které je s knihou v souladu pouze částečně a ne docela podařeně. Chápu, že tvůrce scénáře a režisér H. Carlsen to použil k co nejvěrnějšímu přiblížení se hlavní románové postavě, leč tuto snahu nemám za přiměřenou. Vážím si sice jeho práce, avšak s doporučením, že mnohdy je lepší čísti než sledovati pohyblivé obrázky. (23.07.2022)

Wau, wau, třikrát wau... Mám pokaždé radost z objevení těchto opomíjených filmových skvostů, o jakých jsem ještě pár hodin před zhlédnutím neměl výraznější tušení. Tohle mistrovské dílo plné znepokojivosti mne plnými doušky vtáhlo do hlubin svého dění od prvních záběrů. Norská metropola koncem 19. století v minimalistických černobílých záběrech. Obchůdky, podniky, kočáry, přístav. Boháči, měšťáci, galantní kostýmy. Mezi nimi ploužící se jeden chudák bez peněz s duší jemného intelektuála a galantního gentlemana. Pan Pontus ( znamenitý Per Oscarsson !) má téměř všechny předpoklady, aby mezi obyvately městečka, kteří ho denně obklopují, takřka zapadl... tedy až na své protikladné společenské postavení, v němž se marně hledající obživu právě nachází, nicméně i v téhle bídné situaci neztrácí svou důstojnost. Na první pohled běžné bloudění bezdomovce má v sobě spoustu nepředvídatelných vyústění, vyplývajících právě z toho kontrastu, které ve mne spolu s očekáváním dalšího děje vyvolávaly často fascinaci i obrovský neklid zároveň (doporučuji ignorovat zdejší obsah s velmi zavádějící a mylnou třetí větou !). Kdybych měl k filmu vytvořit nový distribuční název s využitím jediného slova, byla by to tedy určitě Důstojnost. ,,Promiňte, že jsem zvonil tak hlasitě..." 95% (22.07.2020)

tenhle film o tom, jak neztratit lidskou důstojnost, i když jste totálně na dně, mě dostal. a to jsem mu nejdřív chtěl dát jen tři hvězdičky, jakože dobrý, ale nic moc. jenže dva dny po zhlédnutí se mi zas a znovu vrací některé výjevy z něj a já zjišťuju, že se mi i přes pár neoblíbených scén zaryl někam hluboko do mozku. možná to není vrchol skandinávské kinematografie, ale jeden z jejích světlejších momentů rozhodně ano. (10.12.2005)